Tajemný ✓

CXIV.

Pohled Michala

Dorazil jsem domů a proletěl barákem jako namydlený blesk.
Teprve u sebe v pokoji, po třísknutí dveřmi, jsem dovolil emocím vyplout na povrch.

Začal jsem nekontrolovaně brečet a vzteky kopat do všeho, co mi stálo v cestě k posteli, do níž jsem padl jako pytel brambor.

„BOŽE! JÁ JSEM TAKOVÝ KRETÉN!“ zařval jsem do ticha místnosti.

Ignoruji klepání na dveře. Doufám, že dotyčný pochopí, že chci být sám. Tohle přání se mi ale nesplní, neboť se dveře vzápětí otevřou a dovnitř nakoukne Lukáš.

„Míšo? Stalo se něco?“

„Vypadni. Nemám náladu.“

Jako vždy, neposlechl mě a naopak vešel do pokoje a zavřel za sebou.
Chvilku si mě mlčky prohlíží, pak přejde k nočnímu stolku, odkud vytáhne lahev rumu, kterou tam mám schovanou pro zvláštní případy.

„Napij se.“ podá mi flašku, po které sáhnu a hned si proliju hrdlem tři velké loky.

Luky si ji vezme zpět a také se napije.

„M-my se pohádali.“ řeknu jen a znovu si hluboce loknu.

„Hádáte se poslední dobou často.
Teď ale vypadáš hůř. Co ti udělal?“

„On nic. To já na něj řval. J-já..“

„Ty?“

„Řekl jsem, že bych si měl najít lepšího kluka. Chápeš?! Lepšího, než je on!“

„A v čem je problém? Takových je..“

„Jenomže, Jára je jen jeden a..já se s ním asi rozešel. A teď nevím, co mám dělat.“ dopiju poslední zbytky alkoholu. To jsem vážně vypil celou flašku?

„Já bych věděl, co dělat.“ zašeptá Luky a přiblíží se ke mně.

Poslední, co si pamatuji, jsou jeho rty na mých...