Tajemný ✓

CXIII.

Tohle zabolelo. A hodně..

„Pevně doufám, že TOHLE jsi říct nechtěl.“ zvednu se z gauče a odcházím do ložnice.

Sotva však přejdu přes práh chytne mě Míša za rameno a donutí mne otočit se.

„Co ještě chceš? Tyhle tvé výčitky poslouchat nehodlám." opřu se o zeď a čekám, co z něj vypadne.

„Jasně. Protože mám pravdu, viď? Beztak jsi přijel jen kvůli tomu povýšení.“

„To myslíš vážně?
Michale, ty víš moc dobře, že jsem tu jen kvůli tobě. Nechápu, co to vedeš za hloupé řeči.“

„Hloupé řeči? Takže chceš říct, že jsem hloupý? Asi ano, když se zahazuju s tebou.“ zvýší Míša hlas a mne z jeho slov bodne u srdce.

„Tak víš co? Tak se se mnou nezahazuj! Běž a najdi si jiného kluka, který bude snášet ty tvé nálady. Běž si za Lukášem, třeba tě obejme! Stejně čeká jen na to, aby ti mohl ojet zadek.“

Michal, kterému se po mých slovech zkřiví tvář vztekem, napřáhne ruku.
Pevně semknu víčka, abych neviděl jeho pěst, až poletí na mou tvář.
Zaslechnu však jen tupou ránu a sprostou nadávku.
Otevřu oči, Michal mává rukou, s níž praštil do zdi hned vedle mé hlavy.

„S tou agresivitou bys měl něco dělat.“ řeknu potichu, čekaje jeho reakci.

„Jo,“ zavrčí, „třeba si najít lepšího přítele.“

„Nikdo ti v tom nebrání. Klidně běž a najdi si někoho, kdo uspokojí všechny tvé potřeby.“

„Fajn.“ odsekne Michal a odejde z ložnice.

Zaslechnu hlasité prasknutí dveří, načež se svezu po zdi na zem.

*************************

Ehm....