I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

9. Kapitola

Zase pondělí, budík mi zvoní a já se s nechutí vydávám udělat to, co každé ráno. Hygiena, oblečení a pak se vydávám na snídani. 

„Ahoj kluci," pozdravím Jina, který mi dělá snídani a Hobiho, který už jí a prohlíží si něco na mobilu. „Ahoj Kooku," oplatí mi pozdrav a já se dám do snídaně. Jako vždy si u toho povídáme a naštěstí Jin už neměl žádné vidiny, takže je to tak nějak fajn. Vydali jsme se do školy a hned jsem viděl Joona, Jimina a Taeho, který šel ale kus od nich. 

„Ahoj Jimine, ahoj Joone," pozdravil jsem je, když jsem se k nim společně s Hobim a Jinem přidal.
„Ahoj kluci, jak je?"
„Je to fajn... Co je Taemu?" zeptat jsem se musel, protože vypadal naštvaně. „Noo... ale nic, jen ho dneska něco chytlo. Menší hádka." Na tohle jsem jen přikývl a vydal se s Jiminem do třídy. Jenže jen jak jsme tam vešli, tak jsme viděli Taeho s dalším spolužákem, jak se rvou.

„Říkám ti, že tohle je moje místo, takže vypadni," řekl chladně Tae, ale ten kluk se nedal. „A já ti říkám, že tady vždy sedím já, tak uhni vole." Tohle už Tae neustál a dal mu pěstí a chtěl pokračovat, kdybych s Jiminem nezasáhl.
„Tae, hej Tae! Uklidni se! Nemůžeš si dovolit dělat problémy!" Říkal mu Jimin a táhl ho od něj, jenže on Jimina úplně odstrčil.
„TAE! Prosím nech ho být! Co to do tebe vjelo?!" Když slyšel mě, tak se zastavil a podíval se na mě, jakoby zamrzl...
„Co se stalo? Však si uhodil i Jimina! Chceš uhodit i mě? Jen do toho, ale nech toho kluka být, vím, že tě vyprovokoval ale-"
„Drž hubu," odsekl Tae a odešel.

Já se nestačil divit, co se dneska stalo...

„Jihune, najdi si jiné místo, pokud příště nechceš dopadnout hůř," řekl jsem tomu spolužákovi, který se hádal o blbé místo ve třídě. „Nemysli si, že si nějakej hrdina Jeone." Dělal ze sebe výherce.
„Nedělám a pokud nechceš dostat i ode mě a říkám ti, že to bude bolet, tak mě a mé přátelé vůbec neprovokuj," řekl jsem výhružným tónem a on si jen sedl někam jinam s blbým "kreténe".

Šel jsem se podívat, kde je Tae a když jsem došel na záchody, tak jsem slyšel jen tlumené vzlyky.
„T-tae? Jsi tu?" Vzlyky jsem už neslyšel, ale hlasité dýchání, u kterého bylo jasné, že zadržuje vzlyky.
„Vím, že tu jsi... Není to tvoje chyba, on pořád někoho provokuje. I já mu předtím dal ránu v prváku." Začal jsem ho utěšovat.

„Jdi pryč... p-prosím," zašeptal, ale tak, abych to slyšel. „Dobře... Promiň, ale měl by ses vrátit do třídy, bude zvonit." 

„Zavolej mi sem prosím Jimina..." poprosil mě a já jen odešel. 

Samozřejmě, že mi nevěří tak jako Jiminovi, ale přišel jsem za ním já a ničí mě to, slyšet, že potřebuje pomoct, ale nenechá si ode mě pomoct. Jen co jsem přišel do třídy začalo zvonit, ale řekl jsem Jiminovi, že ho Tae potřebuje na záchodech. Ten mi jen poděkoval a šel za ním, i když už zvonilo na hodinu. Celou hodinu jsem prospal a celý den jsem moc nemluvil s Jiminem a už vůbec se s Taem. Doma jsem to klukům řekl a ti se ani nestačili divit stejně jako já.

Taehyung

Pondělí a k tomu ráno. Takže škola. Po hygieně jsem se oblékl do celého černého a šel si vzít jen nějaký kus něčeho jako snídani. Dole už byl Jimin a Namjoon, kteří čekali na mě.

„Čau," pozdravil jsem a oni mi pozdrav oplatili. „Ahoj Tae..."
„Dneska to musíme všichni zvládnout a vím, že ty s tím máš často problémy tak prosím-"
„Hele, jsem v pohodě jasný? Nejsem žádný děcko, umím svůj vztek a takovýhle kraviny ovládat, takže mi tu nedávejte přednášku o nějakých hovadinách," přerušil jsem Namjoona. Slyšel jsem jen jak Namjoon vydechl něco v tom smyslu, že to bude pěknej tejden se mnou. 

„Pokud máte problém, tak si ho vyřešte, mě z toho vynechte," věnoval jsem se mobilu.
„Nemáme problém jen prosím... Nedělej žádné blbosti a zkus se kontrolovat," řekl Jimin a já jen protočil očima a dal si sluchátka do uší. Mysleli si, že mám zapnutou hudbu, ale ne, dělám to jen, když chci odposlouchávat. 

„Mně to začíná až zítra, tobě dnes, že?" zeptal se Namjoon Jimina. „Jo, ale nejspíš trochu později. Ale naučil jsem se to pořádně ovládat, takže by neměl být problém nevyvolat žádný rozruch a ty jsi na tom úplně stejně..." odpověděl mu Jimin a Joon mu na to jen přikývl a naznačil mi, abych si sundal sluchátka.
„Hm?"
„Jen, že už jdeme do školy, tak by jsi se mohl zvednout a jít s námi," řekl Namjoon a já ho mám jako poslouchat? Bože, je to tak otravný, fakt se cítím jako někoho poslíček. Jsem na ně naštvanej, protože si myslí, že když jsem nejmladší z nich, že svoje emoce nedokážu udržet na uzdě a to se taky ukázalo, že je to pravda. 

Uhodil jsem Mina. Byl jsem hnusnej na Kookieho.
„Zavolej mi sem prosím Jimina..." řekl jsem a s tím jsem jen slyšel, jak se zavírají dveře od záchodů. Hned po tom jsem slyšel, jak někdo vešel a moc dobře jsem věděl, že je to Jimin.„Promiň mi to. Jsem hloupej. Jsem fakt kretén, že jsem vás neposlouchal..." Otevřel jsem kabinku a on mě ihned objal.
„Nejsi hloupej. Chápu tě, jen příště zůstaň s námi, dobře?" přikývl jsem a hned jsme šli zase zpátky do třídy, kde jsme se museli vymluvit na to, že jsme byli u nějakého učitele a ta naše třídní nám to věřila. Celý den jsem neměl odvahu s Kookiem promluvit. Dokáže mě rozzuřit každá prkotina, tak to nechám na potom. Jimin s ním taky moc nemluvil a šlo poznat, že se to na něj taky dostalo.