I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

10. Kapitola

Jungkook

Tae naštěstí nedostal žádný trest, protože se to ukázalo tak, že si Jihun začal sám. Od té doby semnou moc nemluví a Jimin mi stejně jen říká to, že nemá prostě náladu, ale já mu nevěřím.. Něco se mu stalo a já to chci zjistit. Dneska jsem Jimina nepotkal a kupodivu tu Tae byl. Většinou když Jimin chybí, tak chybí i Tae. Jihun mu zase zasedl místo, ale když mu Tae chtěl zase dát ránu, tak zazvonilo a on se posadil na Jiminovo místo, takže vedle mě. V duchu jsem zajásal.

„Ahoj Tae," pozdravil jsem ho s úsměvem na tváři. „Čau Jungkooku." Nad tímhle jsem se pozastavil... On mi řekl Jungkooku? Zrovna Tae? On mi vždy říká Kookie, nebo Kooku. Ale ne Jungkooku. Divný...

„Jak se máš?" pokusil jsem se s ním navázat konverzaci, ale u něho to jde vidět tak, že se jí vyhýbá. „Jde to, prosím... Chci dávat pozor, tak mě neotravuj." Asi zkoušel být jemný, ale i tak mě to trošku píchlo u srdce, protože stejně celou hodinu si něco kreslil do sešitu a nedával pozor. Po hodině jsem se ho chtěl zeptat, co se stalo, že je ke mně tak hnusnej, ale nějaká holka za ním přišla.

„A-ahoj Taehyungu..." řekla až moc roztomile a stydlivě. Takže je mi jasné, že se ho jde zeptat jestli má holku a takovýhle. Prostě balící kraviny.
Jak jsem to poznal? Její kámošky se v rohu třídy smějou a poukazují si na Jisoo.
„Ahoj Jisoo," pozdravil jí s úsměvem, ale netrápí mě to, protože to je falešný a jak vidím, tak Jisoo je slepá, že si toho nevšimla. „Emm... No... Chtěla jsem s-se zeptat jestli m-máš holku." Hrála si s prsty za zády, což naznačovalo tomu, že je nervózní.

„Ne, nemám holku," odpověděl ji Tae. „Aha a nechceš jít dnes ven?"
„Promiň Jisoo, dnes už něco mám a nevím, pokud to víš ale... nelíbí se mi holky." Tentokrát to řekl s úsměvem na rtech, ale s bolestí v očí... „Aha... Promiň, nevadí," řekla poněkud zaskočeně a odešla pryč.

Já jsem chvilku přemýšlel, jestli se ho zeptat, co s ním je a nakonec jsem si řekl, že když už mě to tak moc zajímá, tak že se ho zeptám. 

„Hyung?" poklepal jsem mu na rameno a viděl jsem, že je překvapený. Moc klukům neříkám hyung, ale tak proč ne, když se tak jmenuje. Přikývl mi, abych mluvil. „Co ti je? Jsi odtažitý a vůbec se mnou nemluvíš... Víš bolí mě to, že tě něco trápí a já s tím nic nemůžu udělat. Jsi můj dobrý kamarád a i když se neznáme tak dlouho, tak mi přijde, že tě znám celý život..." vychrlil jsem na něj a on se jen na mě podíval nadechl se, protože chtěl něco říct, ale začalo zvonit. Jak já nenávidím tenhle zvuk. Já se to snad nedozvím... 

Začala hodina a já si začal čmárat do sešitu tak, jako předtím Tae, když mě odkopl. Najednou mi hodil papírek na lavici a já ho rozložil a přečetl si obsah napsaný na něm.

Promiň, jen mám špatné období. Rodinné problémy a takovýhle osobní věci. Nic jsi neudělal, jsem rád, že jsme kamarádi a mě taky přijde jako bych tě znal celou věčnost. A to předtím po té rvačce, jak jsem potřeboval Jimina. Stávalo se to už dřív, ale horší... A Jimin vždy věděl, co dělat, tak si to neber osobně Kookie.

Jen co jsem to dočetl, tak jsem kývl jakože to chápu a že je vše v pohodě. Ale pořád si myslím, že to není úplná pravda, ale zatím mi to stačí. Učitelka nám rozdala práce do dvojic a rovnou udělala dvojice podle sebe. Já jsem s Taem a Jimin je s nějakým klukem.

Taehyung

Trošku jsem to s Kookem urovnal, ale mám pocit, že tomu moc nevěří. Ale co mám dělat, pravdu mu říct nemůžu, takže mu to musí stačit. Potom nás učitelka rozdělila do dvojic, ve kterých budeme na nějaký úkol, nebo co. Jsem s Jungkookem, takže jsem rád i nerad. Konečně zazvonil zvonek a oznámil nám konec poslední hodiny a já se vydal domů, kde na mě Jimin čeká. Dneska mu bylo špatně, protože měl kocovinu. Včera šel do baru, kde se 'trošičku' opil a i porval, ale jelikož to bylo fakt jen malinké, tak to dneska už neměl. Ale kocovinu měl jak kráva, takže zůstal doma a mě přemluvil, abych šel do školy, protože by to vypadalo podezřele, kdybychom vždy chyběli oba. Když jsem došel domů a odemkl, tak jsem slyšel televizi, což mi jasně říkalo, že Jimin je v obýváku.

„Ahoj Chime," pozdravil jsem ho a on mi pozdrav ihned oplatil. „Ahoj Taehyungie."
„Máš se líp?" zněl jsem trošku vystrašeně. „Je to v pohodě, už mi je o dost líp, takže ten piknik dneska platí?" zeptal se s nadějí v očích.
„Jasný, ale musíme čekat na Joona."  

Sedl jsem si k němu a dívali jsme se na nějaké anime, po hodině konečně Joon přišel s tím, že si rozbil botu a já nechápal, jak to dělá.