I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

24. Kapitola

„Kluci... Když jsem viděl, jak jste se postarali o Yoongiho a to je hybrid. Prostě mě to málem dohnalo k slzám, protože většina lidí je nenávidí a bere je za nějaký odpad," řekl Namjoon a začal si hrát s prsty.

„Jsem napůl kočka a napůl zaříkávač přesněji řečeno," upřesnil Yoongi, ale nesklopil pohled a chtěl čelit tomu, jak to Jimin s Namjoonem vezmou. Ti se na něj podívali a po 15 vteřinách to napětí spadlo, protože se Namjoon usmál.
„Jsem rád, že nám takhle věříš... Není to nic špatného a myslím si, že je to úžasný. Výjimečnost nadevše!" Jimin přikývl, že má stejný názor a pořád okoukával Yoongiho. 

„A abych řekl pravdu, tak," na chvilku se Namjoon odmlčel a Jimin se na něj podíval trošku vystrašeně, ale dal mu ruku na rameno a vypadalo to, jako by ho podporoval v tom, co chtěl říct.
„Já, Jimin a Tae jsme taky hybridi." Zvedl pohled a Jiminův úsměv se rozrostl.

Všechny nás to zaskočilo a hlavně mě. Proč mi to Tae neřekl? To věděl, že jsem zaříkávač? Stydí se za to nebo co? Trošku mě to zklamalo, ale chápu to... Nebyla správná příležitost, aby mi to řekl.

„Konečně jste to řekli," zasmál se Yoongi a všichni se na něj divně podívali, potom mi to docvaklo... Ta jeho schopnost.
„Pro upřesnění... Jen pro vás dva," ukázal na Joona a Mina, „jako zaříkávač mám schopnost vidět zaříkávače a jejich schopnosti a u hybridů jejich původ, ať už mají venku ocas a ouška, nebo ne, prostě to vidím," usmál se Yoongi.

„Ah... zajímavé? Jinak. Já jsem napůl liška, Jimin pes a Tae je taky kočka jako Yoongi," řekl Namjoon a já se musel uchechnout. K Jiminovi to padne, protože dokáže přemluvit jeho očima skoro každého. Namjoon je strašně chytrý a mazaný, takže to taky padne a Tae? Ten je nejroztomilejší stvoření. Rád se objímá a nejspíš i mazlí...

„No a..." prolomil jsem ticho, které vládlo opět v místnosti. „Teď se jen pořádně nadechněte," řekl jsem k Joonovi a Jiminovi a ti se na mě opět nechápavým pohledem podívali, „já, Jin a Hobi jsme zaříkávači. Nikoho si neochočujeme, protože k nim máme zvláštní vztah. Je nám jich líto, protože si každý zaslouží svobodu a nikdy bychom nepoužili nic proti vám hlavně." Ujistil jsem je a oni trošku znejistili.

„Je to pravda... Když ještě o mě nevěděli, že mě nemůžou ochočit, kvůli tomu, že mám i původ zaříkávače, tak se o to ani nesnažili. Pomohli mi a já získal něco cenného... rodinu." Usmál se Yoongi a my ho hned objali.
„Věříme vám, kdyby ne, tak už běžíme pryč a když už jsme přestali s pravým představováním tak..." uvolnil se, takže jsme viděli jeho ouška a ocásek. To samé i Jimin.

„Jdeme nějak hledat Taeho?" zeptal se Namjoon. „Jinovi je dnes dvacet a tak nás napadlo, že když teď má vylepšené schopnosti, že by se mohl dokázat dostat do minulosti.. Protože jeho hlavní schopnost je vidění budoucnosti. A většinou jsou to opačné schopnosti, takže... Jdeme se dívat na různé knihy, pojďte za námi, půjdeme se podívat do naší dost velké knihovny, kde máme všechny věci okolo zaříkávačství a tak."

Hned jak jsme došli do tajné místnosti, kde jsme také všechno zapisovali, tak Jin hned začal hledat a tím ji já a ostatní. Našli jsme celkem padesát knih asi, které byly plné informací ohledně schopnosti, kterou má Jin a nebo alespoň jí podobnou.

Strávili jsme u toho několik hodin a já konečně našel tu, kterou má Jin a dokonce i tu, kterou má jako novou. „Mám to! Aktivace tu je napsaná, využití taky a zdokonalování všechno tu je!" vypískl jsem radostí a začal to číst. Jin to zkoušel asi 2 hodiny... Potom šel udělat něco k jídlu, protože jsme u toho strávili polovinu dne a už byl večer, takže jsme všichni umírali hladem. Po jídle to Jin šel dál zkoušet a my ostatní si hráli nějaké hry.

„Jine?" zakřičel jsem, abych zjistil, jak na tom je, ale odpovědi se mi nedostalo. Podíval jsem se na kluky a všichni jsme se zvedli, abychom se podívali, co Jin dělá. Když jsme tam přišli, tak tam seděl nehybně a nic ho neprobouzelo, takže to zvládl! 

Čekali jsme hodinu a potom se vzbudil. Zrychleně dýchal a byl zpocený.
„Tak... Co si viděl? Našel si ho?" zeptal se hned Jimin. „Našel jsem ho." Všichni jsme si oddychli a nechali Jina uklidnit. Šel jsem pro chlazený džus a potom co se napil začal mluvit.

„Našel jsem ho v nějaké ulici a běžel proti mně. Na chvilku jsem se lekl, že mě vidí, ale asi běžel za tebou Jungkooku... Za ním běželi nějací týpci, kteří ho nakonec odchytili. Všiml jsem si jedné věci a to, že čas tam ubíhá 3x pomaleji, takže jsem tam byl 3 hodiny. Omráčili ho a dávali ho do nějaké dodávky, kam jsem vstoupil taky. Slyšel jsem jak někdo z nich volal... Mluvil asi se svým bossem, takže nějakej parchant si je najal. Byl to zaříkávač... Chce ho využít k různým věcem a nic z toho se vám líbit nebude. Tae se bránil, když se probudil přivázaný k židli, protože se ho ten zaříkávač snažil ochočit, ale... Tae se pořád nedal, takže ho začal mlátit. Začalo mi být špatně tím, že mě hrozně bolela hlava a nemohl jsem nic dělat. Potom se vše začalo rozpadat a já se vzbudil tady. Pamatuju si adresu, kam ho vezli," dořekl a nikdo nevěděl, co říct. Jen já zaťal ruce v pěst.

„Až toho hajzla najdu, tak nepřežije. Pokud si Taeho ochočí... pokud se mu něco stane... Nebudu se absolutně vůbec držet zpátky," začal jsem být agresivní a to je u mě špatně... Minule, když jsem byl naštvaný, tak jsem málem rozmlátil celý barák. Jin si toho všiml a začal mě uklidňovat...

„V klidu Kooku," všichni ode mě odstoupili, protože viděli, že mi hoří pěsti. Nevím jak, ale tuhle schopnost měl ten člověk, koho jsem nedávno posedl.
„JAK SE MÁM UKLIDNIT? NĚKDO MI MLÁTÍ PŘÍTELE A JÁ TU NEZMŮŽU NIC!" začal jsem křičet a plameny se rozrostly po mých rukou. Po pár vteřinách, co jsem řval různé věci, co udělám až toho zaříkávače najdu jsem se uklidnil tím způsobem, že jsem vyčerpáním usnul.

Jin

„Co to k sakru bylo?" zeptal se vyděšený Namjoon. „Nevím... Dám ho do jeho postele a půjdu taky spát.. Vy byste taky měli jít, ráno vyrazíme." Vzal jsem Jungkooka do náruče a donesl ho do postele, kde jsem se na něj ještě chvilku díval.

„Kdyby jsi alespoň věděl jakou přesně máš schopnost Jeon Jungkooku." S tímhle jsem se vydal do svého pokoje, kde stál Namjoon.
„Namjoone? Na co tu čekáš?" zeptal jsem se a zavřel za sebou. „Na tebe."