I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

28. Kapitola

Cítil jsem to...

Cítil jsem jeho srdce.. Začalo bít.. Slabě, ale přeci jen.. Vzal jsem ho do rukou a vypadl z toho baráku, který neměl daleko, aby se rozpadl úplně. Podíval jsem se na jeho tvář, kterou jsem poté pohladil a usmál jsem se.

"On žije.." kluci se zastavili a já se na ně otočil.

"Ale jak..?" zajímal se Jimin, který poté popotáhl, jelikož taky brečel.

"Nemám tušení, ale-" zastavil jsem se a pak mi to došlo..

"Vlastně.. Asi 2 roky zpátky jsem se naštval na jednoho kluka, který mě ponižoval s tím, že nemám žádného mazla.. A tak jsem se do něj převtělil a začal rvačku.. Byl to zaříkávač a potom si stěžoval, že už nemůže léčit.." všechno mi to vysvětlilo.. Zase jsme se dali do kroku a jeli domů k nám. Celou cestu nikdo nemluvil a ani se nedivím. Strašně mě bolela hlava a bylo mi na omdlení, ale to bylo asi z toho, jak jsem se neudržel s tou schopností.. 

"Jungkookie.. Jdi spát, my se o něj postaráme.." řekl mi Jin a já přikývl. Šel jsem k posteli a když jsem si sundaval tepláky, tak mi vypadl mobil, tak jsem se pro něj sehnul a položil ho na noční stolek. Jenže se mi tak moc zamotala hlava a potom, co si pamatuju je jen tma.

Spal jsem na gauči? Divný, nepamatuju si to.. Šel jsem si pro pití, protože jsem měl hroznou žízeň, ale najednou jsem viděl Taeho a rychle jsem se k němu rozeběhl. Chtěl ho obejmout, ale on mě odstrčil a sklopil hlavu.

"Proč si mě v tom nechal?" zeptal se chladně a já mlčel, protože jsem nechápal o čem to mluví.

"Nezachránil si mě."

"On mě mučil." najednou se za ním objevil ten chlap.

"Ale teď mi to je jedno. Mám nového majitele." zvedl hlavu a já viděl opět ty prázdné oči.

"Ne... Už ne, prosím.." doufal jsem, že to není pravda.. Však ten chlap je mrtvý a Tae je.. Tae je v pořádku.. 

"Nenávidím tě Jeone Jungkooku. Nikdy jsem tě nemiloval." propukl jsem v silný pláč. 

Viděl jsem, jak se na mě otočil zády a odešel s tím chlapem po boku.. Jenže on ho opět probodl v místě, kde má srdce.

"Ne!" vykřikl jsem a posadil se.

"Byl to jen sen.. Jungkookie, v pořádku.." někdo mě utěšoval.. Podíval jsem se na tu osobu a byl to Yoongi. Objal jsem ho a všiml jsem si, že jsem zpocený a tváře mám od slz. Když jsem se uklidnil a dýchal normálně, tak se Yoongi odtáhl.

"Co se ti zdálo?" podal mi džus a já se napil.

"Jak mi T-tae vyčítá to, že.. Že jsem ho nezachránil.. Že ho mučil... A prostě to, co mi říkal v tom baráku.." málem jsem se rozbrečel znovu, ale Yoongi šel do mé postele a objal mě silněji než předtím.

"V pořádku.. Je všechno v pořádku.. Není to tvá vina a hlavní je to, že si ho zachránil a dostal od toho monstra.. Což nevím, jak se stalo, protože.. Je to prostě prakticky nemožné někoho dostat od jeho majitele.." vysvětloval mi Yoongi a stisk povolil.

"A když jsme u Taeho.. Před chvílí se probudil.." odtáhl se a usmál. Jen co jsem to slyšel jsem se rychle postavil na nohy, ale zamotala se mi hlava tak moc, že jsem se musel posadit.

"Pomalu.. Hlavně v klidu.. Nejspíš by si neměl tak rychle.. Včera si se přepracoval.. Skoro nejedl a hádám, že si moc ani nespal.. Ještě sněz tohle a pak běž za ním, dobře?" podal mi sušenku, která je jeho oblíbená.

"Děkuju.." 

"Neděkuj.. To vy jste mi ukázali to dobré a dali jste mi rodinu.." usmál se Yoongi a mě to donutilo se usmát taky. Snědl jsem sušenku, ještě jednou se napil džusu a vyšel jsem z pokoje. Viděl jsem tam Jina, jak flirtuje s Namjoonem, Hoseoka, který si něco čte a Jimina s.. Taem, jak hrají hry..

Přišel jsem do kuchyně, kde jsem narazil na Jina.

"Dobré ráno." pozdravil mě s úsměvem a šel mi udělat nějaké jídlo. Sušenka je fajn, ale já toho potřebuju víc na snídani.

"Dobré.." zamumlal jsem a Namjoon mi jen kývl jako pozdrav.

Hoseok od knížky zvedl zrak a usmál se na mě.

"Tady jsi náš spasiteli." zasmál se a objal mě.

"Taky tě rád vidím.. Kolik je hodin?" zeptal jsem se, protože jsem se zapomněl podívat na mobil.

"No, dneska jsi prospal oběd.." vyprskl smíchy Hobi.

"Je 15:47." dodal Jin, když mi neodpověděl Hobi.

Přiběhl ke mně Jimin, který mě objal bez jediného slova a za ním jsem viděl jeho.. S oušky venku, takže nejspíš už ví, že jsme si tu řekli naše původy.

"Ahoj.." pozdravil jsem Taeho a usmál se.

Přiběhl ke mně a skočil mi do objetí, kde začal brečet.

"Tak moc se omlouvám.. Už nikdy nenechám nikoho aby ti ublížil.." začal jsem ho utěšovat a hladit po zádech. Všichni se na nás dívali a usmívali. 

"Miluju tě.." zašeptal.

"Já tebe taky.." objetí jsem ještě víc stiskl a pak mi došlo, že tu na mě visí jako nějaká opička.. No, spíš kotě na stromě, ale nechtěl jsem se odtáhnout. Nakonec se odtáhl Tae a hned, co se postavil na nohy si mě přitáhl za zátylek do dlouhého a krásného polibku. Chytil jsem ho za boky a on mi druhou ruku dal na tvář. Začal jsem pomalu hýbat rty a bylo mi jedno, že na nás nejspíš všichni čumí.. Hlavní byl Tae, který mi začal oplácet polibky. Odtáhl se a sklopil pohled, protože se začal hrozně červenat a já se nad tím jen zasmál a objal ho ještě jednou.