I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

1. Kapitola

Jungkook

„Postiženej krám, vypni se!" zakřičel jsem na mobil, na kterém se ukazovalo 'Budík 6:00'. S nechutí jsem to otravné vyzvánění vypnul a doplazil se do koupelny, kde jsem si dal sprchu a udělal si ranní hygienu. Potom jsem se šel obléct, vzal jsem si černé upnuté kalhoty, volné bílé tričko a džínovou bundu a vydal se na snídani.

„Wow, už jsem si myslel, že se neprobudíš," zasmál se Jin a podával mi na stůl talíř s tousty a sklenicí džusu.
„Takovou radost ti nedopřeju." ironicky jsem se usmál a dal se do snídaně.
„Umm.. Kde je vůbec Hobi?" zeptal jsem se s plnou pusou. „Naposledy ti říkám, nemluv s plnou pusou," pokáral mě Jin se vztyčeným ukazováčkem, „odešel jen posbírat prádlo na zahradu, protože mu to spadlo z balkonu," odpověděl mi na otázku.
„Ah... idiot."

Hned co jsem dojedl jsem si zapnul mobil a díval se na nějaké novinky na Twitteru, Instagramu a Facebooku, mezitím přišel Hobi úplně rozcuchaný a já se s Jinem začal hrozně smát.
„Co je tak vtipného, prostě tam fouká, takže by jste si dneska měli vzít něco, kde je kapuce." Hobi hrál uraženého, ale stejně se začal smát taky.

Já se šel tedy převléct a vzal jsem si černou mikinu s kapucí, když jsem se vrátil, tak Hobi akorát šel do koupelny a říkal, že si jde upravit vlasy. „Prý dneska přijdou noví žáci," oznámil mi Jin a já mu věnoval pozornost. „Dva půjdou k tobě do třídy a jeden k Hobimu."
„To bude sranda no," odpověděl jsem s mírným nezájmem.
„Nebuď tak mrzutý, třeba se seznámíte." Nad tímhle jsem jen protočil očima a vydal se pro batoh do pokoje.

„Kluci, za chvilku vyrážíme do školy, tak makejte nebudu na vás čekat zase půl hodiny!" zakřičel za mnou Jin a já ho ignoroval, vzal si batoh a klidnou chůzí jsem zas došel dolů. Při cestě do školy jsme se zase bavili o různých věcech a hlavně o tom, jak Hobimu utekla čistokrevná liška, když se jí snažil ochočit a my s Jinem jsme dostali záchvat smíchu.
„Hej nesmějte se mi není to pěkný." My s Jinem jsme se přestali smát a koukli se vážně na Hobiho a dusili se smíchy. Hned potom, co jsme všichni tři na sebe tupě zírali, jsme se zase rozesmáli a to všichni.

„Víš, že nejjednodušší je si ochočit čistokrevné zvíře? Žádný napůl člověk a napůl zvíře a tobě to stejně uteče." vrátil se k tématu Jin a Hobi jen protočil očima a zrychlil tempo.
„Ale noták, neurážej se ty Hobino." zakřičel jsem a něj a doběhl ho společně s Jinem. To už jsme byli před tou hrozně odpornou velkou budovou, kde nás chtějí popravit nazývající se - škola. Hobi zas pokukoval po jednom klukovi, který se mu líbí od začátku minulého školního roku. Ano je na kluky, stejně jako já s Jinem a nestydíme se za to. Tahle škola není plná homofóbů, jen občas se tu někdo takový najde, ale je to v pohodě.

„Nečum na něj a běž ho někam pozvat," zašeptal jsem Hobimu do ucha a popostrčil ho. „Nebudu to dělat."
„Proč?"
„Prostě nebudu a-a nech mě!" začal vyšilovat, protože jsme kolem toho kluka zrovna procházeli.

„Tak, napíšu vám až budu ve třídě," řekl Hobi, který šel společně s Jinem do dalšího patra. Všichni máme třídu v jiném patře a to zrovna Jin jí má ve 3. patře. Já jí mám v 1. takže to mám v pohodě, ale ty schody mě zabíjejí. Naštěstí jsem ve třídě a zabírám si svou lavici jako vždy. 5. lavice u dveří. Z okna nikdy nekoukám a jsem alespoň nejdál od učitelů, což je výhoda, když jsem celou hodinu na mobilu nebo jí prospím. Ach, tak hnusný a bolestivý zvuk zvonění zrovna začal a ohlásil všem začátek hodiny. Vešla naše třídní a za ní dva kluci. Jeden s hnědými vlasy, který byl nádherný. Plné rty, oříškově hnědé oči, krásná čistá pleť. Druhý taky pěkný kluk, zrzavé vlasy, ale neměl tak okouzlující rty, oči a všechno jako ten hnědovlasý.

„Tak, dobré ráno, posaďte se a ráda bych Vám představila tyto dva chlapce, kteří jsou od dnešního dne vašimi spolužáky. Poukázala na hnědovláska, aby se představil. „J-jmenuji se Kim Taehyung a budu rád, k-když spolu budeme vycházet," řekl koktavě a já mohl poznat, že je nervózní. A hned začal druhý. „Jmenuji se Park Jimin a budu rád, když budeme přáteli." řekl s úsměvem na rtech.

„Tak chlapci, posaďte se tam, kde je místo. Taehyungu ty běž k oknu ve třetí řadě a ty Jimine bys mohl jít vedle Jungkooka, ten je v té poslední lavici u dveří." Rozsadila je učitelka a já vytáhl mobil a neposlouchal učitelku, protože zase mlela ty svoje blbosti kolem prázdnin a tak.