I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

37. Kapitola

Jungkook

Když Tae odešel, tak mě Jin nepustil z objetí a potom přišli i ostatní.. Dokonce i Joon a Jimin. Bál jsem se co udělají, ale objali mě.

"Není to tvá chyba.." řekl Joon a já začal brečet ještě víc.

Přesunuli jsme se všichni do mého pokoje, kde si všichni nějak povídali a Jiminovi přišla zpráva.. Začal ji číst.. Byla od Taeho... Nemáme ho hledat.. 

"Musíme ho ale najít.. Co když se mu něco stane.." řekl Jimin a Hobi ho objal.

"Ne.. Nebudeme ho hledat.. Když tohle napsal, tak určitě znamená, že je v bezpečí.." řekl jsem a přitáhl si nohy k sobě a na kolena si položil bradu. Najednou jsem slyšel, jak někdo klepe na dveře a tak jsem nic nedělal.. Potom jsem zjistil, že to je Anet, tak jsme jí pustili.

"Omlouvám se, ale Jungkookie.. Potřebuju s tebou mluvit.." jen co to dořekla, tak kluci odešli z pokoje a následně zavřeli dveře.

"Není to tvá chyba Jungkookie.." řekl a pohladila mi ruku, za kterou mě poté i chytila.

"Nechce mě už nikdy vidět.." vydechl jsem a ona si povzdechla.

"To mi taky častokrát říkal a vždy utekl.. Utíkal se schovávat k mé mamce a tátovi ještě když jsme bydleli v Daegu.." usmála se nad tou vzpomínkou a mě došlo to, kde je.. Je v Daegu?

"Ty ho miluješ, že?" zeptala se a ruku mi pustila.

"Až moc.." přiznal jsem a ona se nad tím jen usmála.

"On tebe taky.. Šlo to vidět a myslím, že by jsi mu měl dát chvilinku odchod, ale zase tak za pár dní by jsi to s ním měl vyřešit.. Věř mi, je to lepší, než se trápit." poradila mi a vstala z postele.

"Jinak.. Rodiče tě chtějí dole." oznámila mi Anet, ale viděl jsem, že to nebude nic dobrého.

"Teto Anet?" oslovil jsem jí předtím než odešla a ona se otočila.

"Děkuju.. Opravdu moc.." na to se pouze usmála a odešla.

Po pár minutách jsem vyšel z pokoje a viděl kluky a rodiče.

"Konečně se pán uráčel přijít." řekla ironicky máma a ostatní odešli.

"No, jen si sedni." řekl táta a já se začínal bát ještě víc.

"Takže.. Ty máš kamaráda hybrida, který ti skoro leží u nohou a ani si ho neochočíš?" přišla mi jedna facka od otce a matka se na to jen dívala, ale nebylo jí toho líto, protože další mi dala ona.

"Takhle jsme tě snad nevychovávali ne?!" zakřičela na mě.

"Ten zmetek sem už nevleze, pokud ho tu uvidíme, tak se s ním stane něco opravdu zlého." zaťal jsem pěsti.

"Neublížíte mu." zašeptal jsem chladně.

"Co prosím? Pokud ho najdeme, tak ho hned odchytíme! A je nám jedno, pokud je to tvůj kamarád-" 

"PŘÍTEL! P-Ř-Í-T-E-L! Je to můj přítel! Miluju ho a vy jste mi takhle zkurvili život!" zakřičel jsem a slovo 'přítel' jsem zdůrazňoval a dokonce i hláskoval. Hned mi přišla facka.

"Ty odporná zrůdo! Nejsi můj syn! Můj syn by nebyl homosexuál, fuj!" přímo zaječela matka a brala si své věci pryč.

"Nechceme tě vidět! Odteď nečekej od nás nic! Ale jedno ano.. Ten Taehyung.. Najdeme ho a bude to pro něj zlé, protože to on tě takhle zkazil!" zakřičel otec a já se začal klepat.. Nesmí ho najít...

"Anet, jdeme!" zakřičela matka, ale Anet nic. Kde je?

Najednou přišla, ale bez věcí.

"O-omlouvám se, ale už nadále pro vás nechci být vaší společnicí." řekla ze začátku koktavě, ale poté pevným hlasem.

"Zamítá se a teď dělej." zatáhl jí otec ven a matka došla pro její věci, které nakonec naložila do auta a společně i se sestrou odjeli. 

Sesunul jsem se k zemi, kde jsem začal brečet. Přišli ke mně kluci.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Yoongi.

"Ch-chci být p-prosím sám.." zašeptal jsem a on pochopil a řekl to klukům. Jin a Hoseok hodně protestovali, ale nakonec odešli. Šel jsem do Taeho pokoje, kde měl vybalené oblečení na posteli a povlečení měl také své.. Jen co jsem tam vešel jsem cítil jeho vůni a zavřel jsem se tam. Svalil jsem se na postel, kde jsem se svlékl a oblékl jsem si věci Taeho.. Vzal jsem toho velkého medvěda, co jsem mu předtím koupil a objal ho a jako obvykle.. Začal jsem brečet.. Nedusil jsem to v sobě.. Tentokrát ne.. 

"Taky mi chybí.." zamumlal jsem tomu medvědovi a v objetí s ním jsem usnul.

Jin

Věděl jsem, že tohle Jungkook určitě nese špatně, tak jsem přišel za ním a objal ho.. Po nějaké době, co jsme byli všichni v jeho pokoji jsme odešli dolů za jeho rodiči.

"Vy jste to věděli?" zeptali se nás celkem bezcitně a já dal klukům najevo, že budu mluvit jen já.

"Ne.. Překvapilo nás to." zalhal jsem.

"To je dobře.. Doufám, že ho tady už neuvidím." řekl Kookovo otec a já jen nejistě přikývl, že chápu. 

"Jak přijde Jungkook, tak odejdete. Potřebujeme něco vědět." přikývl jsem a když jsme viděli Kooka, tak jsme kolem něj prošli a šli do pokojů.. Nebo alespoň to tak vypadalo.. Odposlouchávali jsme z kuchyně a já viděl, že ho fackují. Hned jsem tam vletěl, ale Hoseok mě chytil a společně s ostatníma zatáhl zpátky, kde mě uklidňovali. Štvalo mě to.. Hlavně potom, když Yoongi řekl, že musí být sám, tak jsem ho chtěl obejmout.. Ale nakonec jsem si řekl, že by opravdu měl být sám.. Byl jsem z toho mimo a tak jsem spal v objetí s Namjoonem..