I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

12. Kapitola

Zprávu jsem si několikrát přečetl a nevěřil jsem svým očím, co to čtu. Zahřálo mě to neskutečným nádherným pocitem, ale věděl jsem, že to píše, protože je opilý.

bunnykook_97:
Tae... Jdi spát, jsi opilý a píšeš nesmysly.

taetae_95:
Nepíšu nesmxsly, přitshuješ mě neskutrčným způsobrm

Zase jsem se pozastavil a rozhodoval jsem se, co mu odepíšu. Určitě to je kvůli tomu alkoholu.

bunnykook_97:
Napíšeme si až se zítra ráno vzbudíš, dobře? Vyspi se Tae..

taetae_95:
Já chci ale s tebou, Kookir

bunnykook_97:
Nevíš co píšeš, tak prosím běž spát. Dobrou noc Tae

taetae_95:
Určitš mě nemáš rád!! Já si to mxslel, ale kvůli tobš jdu spát. Dobrou Kookue

Nemohl jsem usnout. Bál jsem se, že zase někam půjde, nebo tak... Naštěstí jsem usnul asi po jedné hodině ráno a zase jako vždy... teplé mléko pomůže vždy.

Když jsem se probudil, tak jsem si zkontroloval zprávy a ujistil se, že to nebyl sen... Nebyl a všiml jsem si, že Tae je online a jen jak mě zaznamenal, tak mi začal psát.

taetae_95:
Ahoj Kooku... Hrozně se omlouvám za to, co jsem ti psal. Byly to všechno prostě jen nějaké blbosti, které jsem psal fakt trošku víc nalitej... Doufám, že to nebudeš brát vážně a stydím se za to, co jsem psal... Nechtěl by jsi dneska ven na omluvu tě pozvu na zmrzku, pokud chceš, ale pokud ne potom co jsem ti psal, tak nevadí... Chápu tě. 

Nad tím jsem se jen usmál, musí ho bolet sakra hodně hlava a chce jít ven. Já bych byl celý den doma, zvracel a stěžoval si na bolest hlavy, ale tohle nemůžu odmítnout.

bunnykook_97:
Ahoj Tae, naopak... Budu rád, když půjdeme ven, ale nebude tě bolet hlava a tak? Je to na tobě, já rozhodně půjdu rád a ta zmrzka zní fajn. A to, co jsi mi psal... Je to v pohodě, jen mě to trošku překvapilo, ale pochopil jsem, že to nemyslíš vážně. 

taetae_95:
Jasný že půjdu, vzal jsem si prášek a je to trošku lepší, nepil jsem hodně, i když to tak nevypadá... Tak sraz v parku v 11:00? Zajdeme rovnou na oběd, zvu tě. 😅

Podíval jsem se na hodiny a je 8:30, což je divný, protože já spím vždy déle, ale teď už nepůjdu, abych to stíhal vůbec. Odepsal jsem mu jen krátkou zprávz a šel jsem do koupelny, protože jsem včera nešel do sprchy a tam jsem si dal rychlou sprchu, hygienu a upravil se. Vzal jsem si černé tričko, černé kraťasy a chtěl jsem si vzít i košili, ale když se dívám na to, kolik má být stupňů, tak to kašlu a jdu na snídani.

„Dobré ráno," pozdravil jsem Jina, který právě jedl tousty. „Wow, dobré ráno? Co ty tu tak brzo, většinou vstáváš později," zajímal se Jin.
„Tae chce jít ven v 11, protože se včera trošku opil a vykládal mi blbosti, tak to chce urovnat tím, že mě pozval na oběd a zmrzlinu." Sedl jsem si a vzal si zbytek toustů, který Jin nedojedl. „
Takže rande?" podíval se na mě s mírně pozvednutým obočím a rukama pod bradou. „Ne, jdeme prostě jen ven..." Dál jsem se věnoval snídani, protože jsem měl hlad a už bylo 9:23.

Jen co jsem to dojedl, jsem si ještě prohlížel nějaké fotky na instagramu, tweety na twitteru a nějaké kraviny na jiných sociálních sítích. Když bylo 10:00, tak jsem si šel ještě pro peněženku, protože si chci koupit nějaké tričko, jelikož těch 20, co tu mám mi nestačí a k tomu mají slevy, takže proč ne. Vzal jsem si sluchátka, která jsem si strčil do uší, pustil hudbu, obul se a vydal se do parku, protože to mám alespoň 15-25 minut cesty pěšky. Bylo 10:45 a já tam dorazil první, takže jsem čekal na Taeho. Po chvíli jsem ho viděl... Měl také černé tričko a kraťasy měl modré. Na hlavě měl čelenku, která mu jeho krásné vlasy držela. 

„Ahoj!" vypískl jsem radostně. „A-ahoj..."
„Tak, kam půjdeme první? Mám už chuť na tu zmrzlinu." Udělal jsem psí očka a on se jen pousmál. „Jasně, jdeme." 

Šli jsme pro tu zmrzlinu celkem chvilku, protože park je hned u náměstí a tam je ta nejlepší zmrzlina v Seoulu. Taky tu je milion obchodů, což mi připomíná to tričko.
„Tak, jakou si dáš?" zeptal se mě, aby to mohl říct tomu zmrzlináři. „Čokoláda." Odpověděl jsem ihned, protože čokoládu zbožňuju. Opět se nad tím jen usmál a tentokrát odhalil svůj zářivý a nádherný obdélníkový úsměv. Začal jsem se rozhlížet po nějakém tom obchodu a viděl jsem úžasné bílé tričko s černým potiskem a napadlo mě, že bych ho mohl koupit mě a Taemu. Tae mě vytrhl z mého přemýšlení a podal mi zmrzlinu.

„Nad čím jsi přemýšlel?" zeptal se mě, když si všiml, že jsem ho trošku nevnímal. „Jen jsem zahlédl pěkné tričko a chtěl bych si ho koupit."
„Tak si dojíme tu zmrzlinu a půjdeme do toho obchodu." Sedli jsme si na lavičku a povídali si. Všiml jsem si, že měl na spodním rtu čokoládu.
„Počkej..." řekl jsem a nahnul se k němu a palcem jsem mu z jeho rtu tu čokoládu sundal. On se ihned začal červenat a já se musel pousmát, protože vypadal tak roztomile.