I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

68. Kapitola

Jungkook

Když jsem se probral, tak jsem se jak jinak než nudil.. Bolela mě hlava.. Zvracel jsem hned po probuzení a tentokrát víc krve než předtím.. Nevšiml jsem si, jak mi tekla krev z nosu, takže to mám i na dece.. Super no.. Najednou se otevřely dveře a tam byl Tae a.. Yeojin..?

"Co ta tady-" nedořekl jsem to a začal jsem opět zvracet, ale tentokrát jsem to nestihl pořádně a něco jsem vyzvracel i na deku.. Tentokrát zvracím čistě jen krev..

"Pane bože Kooku!" vykřikla moje sestra a dala si ruku před pusu. 

"To je dobrý.." hladil mě po zádech Tae a začal mi vysvětlovat to o tom jedu a že máme i lék. Ale i malou pravděpodobnost.. Už se Tae chystal mi látku vpíchnout, ale viděl jsem, že se bojí.

"Udělám to sám.. V klidu.." usmál jsem se na něj, ale najednou mě pohltila tma a já upadl do spánku.. Opět..

Taehyung

"Kookie..?"

"Kookie?!" vykřikl jsem, protože jsem se lekl, ale jakmile jsem nenahmatal puls, tak jsem začal křičet.

"JINE!" najednou přiběhl Jin i se všemi ostatními a já byl tak rád, že na těch pár dní jsme Soo dali k Jenn.. 

"N-nemá puls.." začal jsem vyšilovat a on ke mně přišel a začal mu hmatat stejně jako já puls..

"Panebože.." začal mu masírovat srdce, aby nastartoval srdeční rytmus a po chvilce se mu to podařilo.. Jin si sedl na křeslo a já mu vpíchl do ruky tu látku.. 

"Budeš v pořádku.." pohladil jsem ho po tváři a dal mu lehkou pusu na tvář.

Kluci šli udělat něco k jídlu, ale já už asi 3 dny nejedl.. Furt jsem hledal něco, čím bych pomohl Kookiemu a teď mu to snad pomůže... 

Jungkook

Probudil jsem se a bylo mi zvláštně.. Nechtělo se mi zvracet nic.. 

"Jak ti je ?" zeptal se mě Jin, který seděl vedle mě a já se pomalu posadil.

"Divně.." podal mi teploměr a já se změřil a po chvilce jsem zase slyšel nepříjemné pípání, ale už mě to tak moc nebolelo jako předtím..

"38.5.." usmál se Jin a já se divil, že ta moje teplota klesla tak moc.

"Babička a děda se neozvali?" na to záporně zakýval hlavou.. Děda s babičkou jeli domů a zkoušeli se tam hrabat ve starých knížkách, ale naštěstí jsme našli ten lék, který nejspíš zabírá..

"Už jsme jim dali vědět o tvém stavu, takže se neboj." rozcuchal mi vlasy a já se usmál.

"Půjdu připravit něco k jídlu, jsi hrozně pohublý.." zašeptal Jin a já se opravdu cítil, jak kdyby mě měl zlomit větříček. 

"Děkuju." řekl jsem ještě než Jin zavřel dveře a já se podíval na mobil.. Před tím než jsem zkolaboval, tak bylo 25. března a teď je 26. a k tomu celkem pozdě.. 17:23..

Chvilku jsem se díval na nové věci na mobilu a já zameškal dost ve škole.. Musím to všechno dohnat, i když sice známky mám výborné, ale ta absence...

"Ahoj." usmál se na mě Tae s Jiminem za zády a já odložil mobil a pozdravil ho taky.

"Jak se cítíš?" přisedl si ke mně a já přímo nevěděl, jak se cítím.

"Zvláštně.. Ale líp.." podrbal jsem se na zátylku a on mě chytil za ruku, kterou začal hladit.

"Jsem rád.." špitl a Jimin hned přerušil takovou tu chvilku.