I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

44. Kapitola

Rychle jsem přiběhl ke dveřím, které jsem otevřel.. Sundal si bundu a vyzul si boty..

"Jungkookie? Co se děje?" zeptal se mě Jimin a já šel rovnou do kuchyně za Jinem..

"Jine.. Prosím.. Co se to se mnou děje!" řekl jsem na něj až moc rychle a on mě nechápal..

"Prostě.. Nedokážu cítit dotyk.. Je mi to nepříjemné.. Bojím se toho a vždy mám strašný pocit.." začal jsem brečet.. Nemohli mě obejmout a utěšit.. Protože když se o to Jimin pokusil, tak jsem ho od sebe odehnal.. Najednou se otevřeli prudce dveře a v nich stál Taehyung..

"Jungkookie.." zašeptal, zavřel dveře a hned co neměl boty a kabát, tak ke mně běžel.. Jin ho zastavil..

"Tae.."

"Jungkook.. Stalo se mu něco.. Bojí se dotyků a nejspíš je to nějak spojené s tím, co prožil.." vysvětlil mu Jin a já přestal vzlykat.. Seděl jsem na gauči a vedle mě byl Hobi, o kterého jsem se opíral přes polštáře..

"Jungkookie.. Promiň, nevěděl jsem to.." začal se mi omlouvat Tae a já zakroutil hlavou..

"Je to v pohodě.. Ani já to nechápu.. Prostě mám pocit jako by se ve mně odehrávalo něco, co se odehrávalo předtím.. Je to moc silné a já to nedokážu vydržet.." Yoongi zvedl pohled jako by ho něco napadlo.

"Gi?" oslovil ho Hoseok, který si ho taky všiml.

"Nejspíš mě něco napadlo.." všechny pohledy mířili na něj.

"Kooku.. Tobě se něco stalo v Busanu.. A vyvolává to v tobě zlé pocity.. Co když v něm nemáme probudit ty dobré? Co když si potřebuješ vzpomenout na něco zlého..?" začal chrlit jednu věc za druhou a já začal přemýšlet.. Je pravda, že i ty hezké věci ve mě něco dělaly, ale.. Vůbec né tak moc, abych se vzpamatoval..

"Zítra pojedeme do Busanu.. Půjdeme do toho baráku, prý je na prodej, takže tam nikdo není.. Třeba si vzpomeneš.." přikývl jsem.. Hodně nejistě, ale přikývl.. Kluci nechtěli povolit tenhle 'výlet', ale když v tom je možnost, že se mi vrátí vzpomínky, tak na to přikývli.. Po večeři jsme si ještě dost dlouho povídali, ale začal jsem být unavený, tak jsem šel spát.. Hodně si rozumím s Yoongim.. Chápe mě a prý měl něco podobného.. Že se bál dotyků lidí, ale měl to tak s důvěrou.. Nedokázal prý pomyslet jen na to, že by někomu věřit.. Prý že mi chce pomoct tak, jako já s kluky jsem pomohl jemu.. Usnul jsem poměrně zdlouhavě.. Nedokázal jsem usnout a furt jsem se nějak převaloval.. Někdo zaklepal na dveře a já s tichým 'dále' pustil tu osobu dovnitř.. Byl to Yoongi s nějakým hrnkem a sušenkama v ruce.. 

"Nemůžeš spát?" přikývl jsem a on se ke mně posadil na postel.

"Vždy jsi mi dával horké mléko, když jsem nemohl spát.. Nějak jsem tušil, že nebudeš moct usnout a tak jsem ti chtěl udělat tentokrát to mléko já.." podal mi hrnek a já začal pomalu pít.. 

"Děkuju Gi.." podal mi sušenku, kterou jsem s radostí snědl.

"Myslíš, že si vzpomenu..?" zeptal jsem se z ničeho nic a on se na mě nejistě usmál.

"Uvidíme zítra.. Ale já v to věřím.. Už teď se snažíš hodně.." usmál se na mě ještě víc a já se na něj také usmál.. Natáhl ke mně ruku a chtěl mi nejspíš rozcuchat vlasy, ale pak si uvědomil toho strachu a ruku zase stáhl zpátky..

"N-nevadí mi to.. Zkus to.. Věřím ti.." podíval jsem se dolů a po chvilce jsem cítil Giho ruku, jak mi cuchá vlasy.. 

"Tys to vydržel.." jeho úsměv se rozšířil a já dopil mléko.. S Yoongim jsme se ještě chvilku bavili o blbostech a nakonec jsem začal být unavený..

"Tak dobrou noc Jungkookie.." odcházel a já ho zastavil.

"Yoongi?" podíval se na mě a já se usmál.

"Děkuju za to mléko a sušenky." usmál se na styl 'nemáš zač' a odešel. 

Usnul jsem už celkem dost rychle a v noci jsem naštěstí neměl žádnou noční můru jako minule..

Ráno jsem se opět převlékl do nějakého oblečení a doplazil se dolů, kde už všichni čekali na snídani.

"Dobré ráno." pozdravil jsem a ostatní mi pozdrav oplatili. Začal jsem jíst tousty a poté jsme se vydali na cestu.. Jeli jsme fakt dlouho asi 2 hodiny to budou.. Celou dobu jsem se bavil s Hoseokem a Yoongim.. Yoongi mi občas rozcuchal vlasy a kluci se divili, že to zvládám.. Ale jen od Yoongiho, nevím proč.. U ostatních mám pořád takový pocit nejistoty.. Už jen jak jsem viděl to město, tak jsem začal cítit špatný pocit.. Byli jsme před nějakým barákem, který ve mě vyvolával strach.. Vešel jsem dovnitř a hodně mi to tu něco připomínalo.. Byl jsem tu sám, kluci zůstali v autě a já šel nahoru po schodech.. 

Vešel jsem do pokoje a najednou jako by mě něco bouchlo do hlavy.. Začalo se mi spouštět to, jak mě tu někdo znásilňuje.. Volám o pomoc.. Taeho volám.. Miluju ho.. Nemůžu už cítit bolest.. Najednou mě někdo vytáhne z pokoje a táhne do auta.. Které nastartují a my ujíždíme Jinovu autu.. Oni mě přijeli zachránit! Naše auto hodilo smyk.. A my se zřítili z kopce do lesa.. Slyším Taeho vzlykot.. Nemůžu otevřít oči.. Nemůžu se hýbat.. Jsem v kómatu.. Teď zavírám oči a vidím Taeho.. Chci mu říct, co k němu cítím.. Moje srdce bije jen pro něj.. Začaly se mi vracet vzpomínky, ale tak rychle, že jsem se složil k zemi a začala mě hrozně bolet hlava.. Po nějaké době, co jsem si vzpomněl na úplně všechno, tak jsem se uklidnil, opláchl si hlavu a rychle vyšel z toho baráku.. 

----

A bum! ^^ Dneska asi bude jen 1 kapitola, ale ještě uvidím, pokud mě přemluvíte. :3 Jste moji andílci a já hrozně moc děkuju za tolik hlasů a za 1,7k přečtení! ^^ Srdíčka na vás 💜