I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

65. Kapitola

Pořád provokoval a já se z něj pokoušel dostat nějaké odpovědi, jak Kookiemu pomoct, ale marně.. Furt a furt mele samé nepoužitelné věci, za který by měl dostat maximálně tak pěstí s věnováním. Když jsem málem usnul při hodině angličtiny, tak jsem vytáhl mobil a začal psát zprávu Jinovi.

Taehyung: Přijď po hodině prosím tě do knihovny, pokud vím, tak máte taky jednu hodinu volno.

Jin: Jasně, proč? 

Taehyung: Až tam.

Poslal jsem tu první zprávu všem, takže bychom se měli tak nějak sejít. Všichni totiž máme pak odpolední vyučování a teď máme akorát tu krátkou hodinu volného času. Sedli jsme si s Jiminem do rohu, kde nikdo nebyl a čekali jsme jen na ostatní. Přišel Jin s Yoongim a poté Joon a Hoseok, takže jsme byli komplet.

"Jae vše ví.." řekl jsem jednoduše a kluci se na mě vyděšeně podívali.

"J-jak vše..?" zakoktal se Joon a já sklopil pohled.

"Ví to o nás.. Jak o Jungkookovi.. Že mu je špatně.. Že mu Yoongi jako hybrido-zaříkávač daroval krev.. Je to kvůli té smíšené krvi prý.." Yoongi sklopil pohled a Jimin ho objal s tím, že to není jeho chyba..

"Ví co mu je i jak mu pomoct.. Ale furt chce něco na oplátku a není to něco, co přijmu. Nikdy v životě bych na to nekývl." Hoseok mi dal náznak ať řeknu co to je.

"Chce se s ním vyspat." na to nikdo nijak nereagoval.

"Prostě ne. Najdeme jiný způsob, jak mu pomoct.." sklopil jsem pohled a poslouchal pouhé ticho.

"Myslím, že staří Jeonovi něco vymyslí.. Psala mi babi, že už prý našli někoho, kdo alespoň se setkal se zbláznění schopností.. Ale obávám se, že to nebude náš případ.." řekl posmutněle Hoseok a hned ho mačkal jak Jimin, tak Yoongi v objetí. Viděl jsem, jak Joon a Jin si propletli ruce a přímo je drtí.. Začali jsme tam řešit různé nápady nebo teorie, ale nic z toho nevypadalo, že by se to hodilo.. Když uběhla hodina, tak jsem se dostal zpátky do třídy a společně s Jiminem upadli na své lavice, ale jednoho jsem si všiml.. Moc velký klid.. Porozhlédl jsem se a nikde nebyl Jae.. Chtěl jsem vyjít ze třídy, ale začalo zvonit a hned se přede mnou ukázala učitelka.

"Kampak?" zeptala se mě s mírným úšklebkem.

"Nestihl jsem si dojít na záchod.." zalhal jsem, ale prostě jsem potřeboval vědět alespoň to, že Jae je někde na škole..

"Smůla, posaď se na místo Taehyungu." na to jsem jí poslechl a doplazil se ke své lavici, kde jsem po pár minutách usnul.

Jungkook

Probudil jsem se a celý jsem byl zpocený.. Ale byla mi hrozná zima, tak jsem se víc zachumlal do deky.

"Kooku?" zaklepal na dveře děda jako by věděl, že už nespím.

"Hmm.. Pojď dál..." řekl jsem opravdu potichu, protože nemám vůbec sílu na to něco říct.. Hlava mě nehorázně třeštila a bolela takovým způsobem, že jsem si normálně myslel, že mi exploduje..

"Musíš se najíst.. Napít.. Vem si prášek a změř si teplotu.." podal mi talířek a na tom míchaná vajíčka. Dále džus, prášek a teploměr. Prášek jsem zapil hned a pak se najedl společně s teploměrem, který jsem už měl v podpaží. Najednou se ozval nepříjemný zvuk pípání oznamující, že se teplota změřila a já to podal dědovi, který málem dostal infarkt podle toho obličeje.

"41.2..." oznámil mi číslo a já se zakuckal jídlem.. Hned odešel a můžu hádat, že to bylo i kvůli tomu, že někdo zvonil na dveře.

Jae

Když ti hlupáci odešli kdoví kam, tak jsem se odplížil ze školy a vydal se směr Jungkookovo dům, který jsem našel hned po pár minutách cesty.

"Dobrý den, co si přejete?" zeptal se mě starý pán, který otevřel po pár vteřinách zvonění.

"Dobrý den, je Jungkook doma? Dneska nebyl ve škole, prý je nemocný, tak se jen chci podívat, pokud je v pořádku." ironicky jsem se usmál a on si pořád zachovával hnusný výraz.

"Má vysokou horečku, takže bys k němu neměl chodit. Jsi jeho kamarád?" přikývl jsem i když jsem nechtěl.. Fuj kamarád.. Tak odporné oslovení.

"Potřebuju ho opravdu vidět.. Je to nutné, celý den jsem nad tím přemýšlel.." poprosil jsem ho jako úplný idiot a on mě tedy pustil dovnitř a já poděkoval. 

"Je nahoře. Pokoj víš kde má ne?" přikývl jsem a vydal se po schodech.

"Ale, ale, ale.." zašeptal jsem, když jsem vešel do místnosti, kde ležel úplně zdrcený Jungkook. Pleť bledější než je zdrávo, kruhy pod očima i když nejspíš spal dost.. Celý zpocený, takže jeho vlasy se mu úplně lepily na tu jeho dětskou tvář.

"J-jaei.. C-co tu děláš..??" začal se bát a já zavřel dveře a šel si k němu přisednout.

"Jen jsem se o tebe bál." usmál jsem se a začal ho hladit po ruce a jak jinak než jí odtáhl.

"Nekecej.. Co krucinál po mě chceš..?!" vykřikl a na to se hned chytil za hlavu a za uši.

"Nekřič.. Nehýbej se prudce. Máš citlivé smysly, takže křik, přímé světlo či něco takového ti maximálně zvýší bolest. To jediné ti řeknu jen tak za nic." 

"Za nic? Jak to myslíš?"

"Už jsem ten nápad dával Taehyungovi, ale odmítl. Jenže pokud vím, tak on si tě nevlastní, maximálně ty můžeš jeho, ale to je vedlejší.."

"K věci.." nějaký nedočkavý se mi zdá.

"Vím, co ti je a vím, jak to vyléčit. Ale mám podmínku." na to jen pokývl hlavou.

"Prostě se se mnou jednou vyspíš. Nebudeš odporovat a nic takového." usmál jsem se a on měl chuť křičet, ale potom si to rozmyslel.

"Na to zapomeň." nad tím jsem se jen uchechtl a napil se ze skleničky džusu.

"Takže.. První 3 dny budeš mít pouze takovýhle stav. Horečky, nesnesitelná bolest. Nemůžeš vstát, protože zkolabuješ.. Po tom 3. dnu nebudeš moct jíst a budeš mít migrény ještě větší, že ti to nedá spát.. Asi po 7. dnu ti k tomu přijde ještě krvácení z nosu, vykašlávání krve a tak dále a tak dále.. Bude to jen a jen horší, takže si to užij. Ale bude to škoda, když umřeš, tak si neužiju.. Nekrofilií netrpím." zasmál jsem se a on se na mě díval s plnou pusou otevřenou. 

"Takže ahoj." už jsem chytal kliku, ale najednou se něco ozvalo.

"Počkej.." zašeptal opravdu skoro neslyšitelně a já se vítězně usmál.

"Copak zajíčku, rozmyslel sis to..?" otočil jsem se k němu a on se mi podíval do očí a řekl..

"Chci abys...."