I. Love Against the Rules - Vkook/Taekook

76. Kapitola

Ráno bylo jako každé jiné, ale já byl nervóznější než kdy jindy.. Ano kvůli tomu plánu, jak jsem mluvil s Jinem.. Nemůžu na to přestat myslet.. Bojím se, že se to pokazí všechno a ten plán nevyjde, tak jak bych chtěl.. 

"Jungkooku.. Jungkooku!" třepal se mnou Jin, když viděl, že mám pohled zabodnutý nějak na zeď a koušu pomalu svůj toust.

"Nonono, co je ?" zatřepal jsem hlavou a svůj pohled přesunul na Jina, který měl ruce v bok a kluci se za ním smáli.

"Byl jsi úplně nepřítomnej, ani řev nepomáhá.. Co ti je ?" zeptal se a pak pokýval hlavou, pokud to je 'tamto'. Přikývl jsem a on mě poplácal po zádech.

"Neboj se.. Bude to v pohodě." zašeptal s úsměvem a já se usmál taky. Ještě jsem pusou naznačil na 'děkuju' a snědl tousty, které mi chyběly. Šli jsme si pro tašky, já teda ne, protože jsem si batoh už vzal dolů a potom jsme s kluky vyšli. Tae si se mnou propletl prsty a já se pouze usmál a daroval mu dětskou pusu na rty.

"Co se to s tebou od včera děje?" řekl trošku posmutně Tae a já se na něj vřele usmál.

"Pouze jsem úplně největší nepřítel školy a nechce se mi tři týdny trčet po škole další hodinu.." on se usmál a rozcuchal mi vlasy.

"To ti tam přisedl pták nebo co?" zasmál se Hoseok a já taky, ale ironicky.

"Fakt vtipný." začal jsem si upravovat vlasy a poté jsem opět chytil Taeho ruku a dostali se do školy. S kluky jsme se rozloučili a já, Jimin a Tae jsme došli do třídy.

"Kdopak to tu jee." zakřičel spolužák a Jae se otočil.

"Snad si zas nic nechytl." začal imitovat kašlání a smrkání Jae a já se usmál.

"Abych nechytl tebe pod krkem, dokud nějaký máš." úsměv se mi rozšířil a Tae s Jiminem se zasmáli. Sedli si tentokrát ke mně. Jimin vedle mě jako vždy a Tae přede mě, protože ta spolužačka se přestěhovala.

"Sednout." přišla do třídy nejpřísnější učitelka ze školy.. Biologie.. 

"Jeon tu je ?" přihlásil jsem se a ona se ironicky usmála.

"Takže tebe mám celý tenhle týden po škole na doběhnutí zameškaných hodin. Budu se těšit." oplatil jsem jí falešný úsměv a ona tam začala něco mumlat za kraviny, které nás mají nějak naučit. Naštěstí Jin je na stejné škole, ale vybral si jiný obor a proto je v jeho posledním ročníku. Každý z nás je v posledních ročnících, takže konečně bude konec. Ano, říkáte si, která škola ukončuje učení ve 2. ročníku. Já jsem byl už na střední 3 roky s Hoseokem a Jinem. Proto jsme si měli dodělat na téhle škole pouze jeden a kousek ročníku a po tomhle roku máme maturitu a konečně pryč. Tae to má prý stejně, jen oni byli na nějaké hybridské škole, takže tak. 

"Jeon Jungkook. Ke mně do kabinetu." řekla učitelka, když začalo zvonit a já se rozloučil s Taem a Hoseokem. Tae za mnou ještě přiběhl a dal mi pusu na rozloučenou, protože končila škola.. Teda až na mě.. 

"Musím pryč a k tomu tě tu nechci držet. Dám ti všechno jako odpracováno a dám ti tam 1 - 2.. Nebudu na tebe milá často, tak buď rád." usmála se na mě a já na ní koukal jako na zjevení.

"Mojí dceři se narodila dvojčata, takže proto musím pryč a musím jim dělat babičku. Prostě ty týdny nemusíš chodit do školy, řeknu že sis všechno odpracoval za ten týden.." jen co to dořekla, tak jsem jí poděkoval a vyšel ze školy tak, aby mě nikdo neviděl. Povedlo se mi to a já viděl hybrida.. Měl jsem takovou chuť ho ochočit, protože to byl zraněný hybrid.. Ano.. Napůl kočka, jak jinak.. Ale místo toho jsem k němu přišel a on se mě začal bát.

"Neboj se.." zašeptal jsem a on ke mně přistoupil. Pohladil jsem ho po hlavě a z tašky jsem vytáhl krabici sušenek. Dal jsem mu to a začal ho léčit.

"T-ty jsi z-zaříkávač..?" zašeptal malý kluk a já přikývl.

"Ale nemusíš se mě bát." usmál jsem se na něj a dál léčil všechny ty modřiny.. On si pomalu vychutnával sušenky a když vše bylo hotové, tak jsem se zvedl.

"Děkuju moc.. Nikdo se ke mně ještě takhle nezachoval.." přikývl jsem a rozloučil se s ním.. Bylo mu tak 10 asi.. Chvilku jsem šel a potom za mnou doběhl už se schovanýma ouškama a ocáskem.

"M-můžu se zeptat?" přikývl jsem a sedl si s ním na jednu lavičku, která byla kousek odtud..

"O-omlouvám se.. N-nechci být d-dotěrný.." věděl jsem kam tím míří.. Má staré oblečení.. Roztrhané.. Celý je bledý a pohublý.

"Pojď." pokývl jsem a vytáhl z batohu lehčí mikinu. Oblékl si jí a poděkoval. Nechám ho tu na chvilku než někoho najdeme, kde se o něj postarají.

"Kluci jsem doma! Učitelka mě nechala jít, protože má doma jiné věci na starost." zakřičel jsem přes celý barák a ten kluk se všude rozhlížel.

"To je skvělé!" vykřikl Jimin a přiběhl ke mně, ale jak viděl toho malého kočičího hybrida zastavil se.

"Ten je roztomileeej!" vypískl Jimin a přišel k němu. Trošku se ho lekl a tak Jimin ustoupil.

"Kdo to je?" podrbal jsem se na zátylku, protože jsem vlastně neznal ani jeho jméno..

"Jsem Hyun.." řekl potichu ten kluk a já přikývl.

Naznačil jsem Jiminovi, aby šel do obýváku a Hyunovi jsem řekl, aby si sedl do kuchyně.

"Je to hybrid.. To si viděl.. No a prostě, byl zraněný a nemá kde být.. Vím, že je to moc a prostě chápu to, ale já nemohl říct ne malému dítěti, co tě prosí o domov a-"

"Já vím, chápu to, takže v pohodě.. Je roztomilý a když tu zůstane třeba jen chvilku, tak by to mohlo být v pohodě.. Kluci nebudou proti.." usmál se na mě povzbudivě Jimin a já se zamyslel.

"Kde jsou vůbec všichni?" 

"Na nákupech.. Nebylo skoro jídlo a další blbosti.." na to jsem jen pokývl hlavou a šel za Hyunem, který seděl na židli.

"Tak co si dáš? No.. Nic moc neumím a špagety nezbyly, tak ti udělám palačinky." radostně přikývl a Jimin mu prý šel připravit nějaký pokoj. Abych řekl pravdu, tak mi to připomíná Yoongiho.. Prostě malý a zranitelný... Bez domova.. Je škoda, že se takhle nikdo nezachoval k Yoongimu...