Bad boy / h.s.

#5

Takže do leva.

Jenže kam jdu? Nechám nohy aby mě samy zavedly,kam chtějí. Nasadim si sluchátka a pustím z iPhonu hudbu. Sluchátky se mi nese krásný hlas Eda Sheerena a jeho písničky Don't a já se nesu ulicí.

Projdu okolo hřbitova, ze kterého jde v šest večer docela strach a proto zrychlim tempo, projdu kolem několik kadeřnictví, kaváren a minu i kino s nákupním centrem, prostě vše potřebné..Hudbu mi znenadání přeruší zvonění hovoru a na displeji mi září nápis Betty. Hovor tedy přijmu:

,,No tobě to trvalo!"

,,Nojo, promiň, jsem venku, potřebuješ něco?"

,,No,před chvíli jsem přijela, nezajdem ven?"

,,Do hospody jít nehodlám" oznamím rychle

,,To nehrozí,heh, můžeme se jen tak projít?" navrhne

,,Chodím tu už alespoň dvě hodiny!"

,,Kde přesně?"

Popíši ji své momentální stanoviště a ona je během deseti minut u mě. Dohodneme se, že zajdem ke mě na čaj a trochu víc pokecat.

Když konečně dojdem domů, zjistim,že otec je stále pryč a tak se usídlíme v obýváku na gauči s dvěma hrnkama čaje. Nemůžu si pomoct a tak se Bet konečně zeptám.

,,Hele? Bet? A ten Harry Styles,co je to zač?" snažím se o ledabylý tón.

,,Ten?" Nadzvedne vtipně jedno obočí ,,Místní tyran, rváč, průšvihář a hlavně děvkař! Nic dobrého,zbohatlický povýšený a namyšlený spratek." skončí konečně svůj monolog, s kterým mě zaskočila (?!).

,,Aha.." hlesnu

,,Zklamala jsem tě?"

,,Ne,vůbec, vždyť ho ani neznám!" vychrlim rychle, ale asi až moc, protože se na mě Bet chlácholivě usměje ,,Hlavně od něj ruce pryč! Ale asi to bude těžké, zalíbila jsi se mu" mrkne na mě spiklenecky

,,Co blázníš? Já?" ale neodpustím si větu ,,Jak si na to přišla..?"

,,Mám oči zlato a je jasný,že jsi nová kořist v jeho teritoriu.

,,Jo tak díky, no" protočím nad ní oči

,,Myslím,že ho brzo poznáš, to se neboj.."  prohodí ještě, tohle téma je pro dnešek tabu a my se bavíme už jen o věcech ze školy ale taky o rodině, chce vědět, proč jsme se přestěhovali takovou dálku a ostatní podrobnosti.Já se třeba dozvím, že má dvě mladší sestry a žije s oběma rodiči, docela ji zavidím..Já se ji taky svěřím a cítím se hned líp.

Okolo desátý večer (trochu jsme to protáhly,ups!) ji vyprovodím na konec ulice a vrátím se domu, naprosto unavená, nechám vzkaz tátovi ,,Šla jsem si lehnout" a odeberu se nahoru do pokoje,kde zalezu do postele a v tu ránu usínám,i když jsem plánovala myslet, nad tím rebelem,no,stejně by to asi nemělo smysl..

_____________________________________

trochu kratší? :D a pořád nic zázračného :D sorry,ale ráda to protahuju 3:) ale v příštím se už SNAD něco stane, upřímně, namám moc nápadů :/

ale tak jinak děkuji za přečtení ^_^

a doufám že to někdo čte pravidelně ^__^

-dnes možná vyjde další díl!:)

takže ještě jednou děkuji

baaaj