Bad boy / h.s.

#36

Bĕžím za ním bezmyšlenkovitĕ,musím mu to vysvĕtlit. Ale co? Že jsem s jeho kamarádama hrála flašku a kouřila trávu? To tĕžko.. Stejnĕ to vidĕl na vlastní oči,ale nemuselo ho to tak naštvat,ne? Asi má na mĕ pořád vliv ta tráva. Nohy se mi motají a i přes vážnost situace mám na tváři takový ten přihlouplý úsmĕv. Museli jsme s klukma přeslechnout zvonĕní,chodby jsou totiž narvaný kde jakýma studentama a mĕ to ztĕžuje pronásledování. Když ho znovu spatřím znovu,zrovna vychází z budovy školy nĕkam ven. Když si to uvĕdomím,krok zmĕním na bĕh. Jde nĕkam k autu,ke svému černému Range roveru,který jako vždy parkuje za školou na druhém parkovišti.

,,Harry!" Zařvu na nĕj tak hlasitĕ,že se pár studentů otoží ,,Harry prosím!" Zařvu po druhý a na ostatní kašlu. On ale nezastavuje a jde rychlím krokem pryč,takže ho jen tak tak dobĕhnu a chytím ho za ruku ,,sakra poslouchej mĕ!" Až teď se otoží a vypadá vážnĕ zuřivĕ,skoro až nepříčetnĕ. Mojí ruku odstrčí z té své a pokračuje v cestĕ k autu. Je to paličák. Přidám na rychlosti a stoupnu si rovnou před nĕj ,,co chceš kurva?" Zeptá se vladnĕ a já slyším,jak se mu hlas chvĕje hnĕvem.

,,Nic nebylo,jen jsme hráli flašku" vypadá že mĕ neposlouchá ,,jen blbá hra,kluci mĕ zatáhli do kunbálu,že se jim nechce na matiku a jak můžeš vĕdĕt,taky ji dvakrát nemusím" Vypadá,že mĕ chce odstrčit,tak mu dám ruce na hrudník a můžu picítit,jak se jemnĕ zachvĕl pod mým dotykem,wau.

,,Nejde mi o to,jak si ničíš zdravý ty" vyplivne na mĕ ,,ale mohla by jsi sakra myslet taky na..to malý?" Poslední slova zašeptá,je tu moc lidí,kteří jsou naší potyčkou přitáhnuti. Harry je svlaží nenávistným pohledem ,,vypadnĕte všichni!" Vypadá to,že ho poslechli. Já jsem ale pořád omámená slovy,co řekl. Po mĕsíci tĕhotenství se mu přece nemohlo nic s tát ne? Sakra,takovéhle základní informace bych méla vĕdĕt. Cítím,jak mi z oka vyklouzla slza ,,asi jsi vážnĕ vůbec nemylela" Vypadá znechucenĕ a mĕ se po tváři prochází další slzy.

,,Stejnĕ to zemře" řeknu bezrozmyslů. Ihned toho však lituji,Harry mĕ odstrčí a otevře dveře auta. Rychle obĕhnu auto a naskočím na místo spolujezdce. Vypadá šokovanĕ a naštvanĕ zároveň. ,,Poslouchej,já toho strašnĕ moc lituji a je mi to líto! Můžu ti odpřísáhnout,že už se to nikdy nestane." Kouknu mu do očí a najdu v nich nĕco jiného,než tam bylo před pĕti minutami.

,,Můžu se tĕ na nĕco zeptat?" Zeptá se nepĕkným hlasem ,,Co to tu meleš za sračky? Mezi námi nic neni kurva! Ty máš Horana a já každou,na kterou si ukážu" ty slova mĕ zabolí a to pořádnĕ ,,jediný,co nás dĕlí je to dítĕ,které jak si sama řekla brzo umře" rozmáchne rukama ,,takže se nemáme o čem bavit" z už zaschlích očí mi začnou vytékat nové slzy,ještĕ zoufalejší,než ty předtím. S ním to ale ani nehne.

,,Kde je to tvoje  miluji tĕ? Nebo my to spolu zvládneme? Hm? Pryč. Všechny ty řeči,že ti na mĕ záleží byly odporné lži? Všechny ty polibky,dotyky a to vyznání v dešti? Fraška?!" Brečím i přes všechnu tu zlobu,kterou k nĕmu cítím. Mám ho chuť rozcupovat na kousíčky.. Nevím,kde se to v nĕm vzalo,ale nelíbí se mi to. Ono mi to naopak ublížilo. Ublížil mi on. ,,Pokud jsi to řekl jen ze vzteku,tak to bylo to poslední" zašeptám zničenĕ ,,po interupci je konec,konec našeho.." nedořeknu to,jen svĕsím hlavu a vybĕhnu ven. Nebĕžím do školy,ale domu. Zničená,naštvaná a zamilovaná do toho nejvĕtšího bastarda pod sluncem.

***

Hned,jak dobĕhnu domu si dám sprint nahoru do pokuje a bez převlékání si zalezu do postele. Pohltí mĕ bolestivý pláč a já se mu oddám. Nemám sílu bojovat a ani se snažit. Dal mi to jasnĕ najevo,že to pro nĕj nic neznamenalo a udĕlal ze mĕ naprostou krávu. Paráda,byla jsem tak naivní a celé mu to sežrala. Já dokonce myslela,že bych si to dítĕ nechala.. ano,jen pro nĕj. Teď budu pjet ódy na to,že se ho zbavím. Ikdyž je to naše nehoda,náš problém. Natáhnu se pro noťas co leží  na stole a po pĕti minutách ho vypínám. Stačí mi pár základních inforamcí,jako že kvůli potratu už nemusím mít dĕti. Zase mĕ naplno pohltí pláč a já padám zpátky do postele. Nic jiného mi ale nezbývá,bohužel. Bohužel? Je to správné rozhodnutí,které provedu za tátovo zády. Pláčem a nakonec spánkem zaplním nĕkolik hodin a probouzím se kolem třetí hodiny.Na styl zombie se převleču do vytahaných tepláků a volné mikiny,která na mĕ visí,ale já tomu nevĕnuji pozornost.

Sejdu dolu do kuchynĕ a vytáhnu si zmrzlinu a velkou lžíci. Se svým úlovkem se posadím na gauč a pustím se do té jahodové pochutiny. Z uklidňování jídlem mĕ ale vyruší zvonek. Neochotnĕ vstanu a došmajdám ke dveřím,které zlenivĕle otevře. Za nimi k mému překvapení stojí Betty a já ji ihned skočím do náruče,zaskočená mĕ obejme nazpátek. ,,Jsem tĕhotná" zašptám ji jemnĕ do vlasů a vítím,jak ztuhne ,,nevyvádĕj prosím" dodám a ona nepatrnĕ kývne. Odtáhnu ji od sebe a dovedu ji ke gauči,na který ji posadím. Odbĕhnu do kuchynĕ pro další lžíci a přisednu si k ní ,,asi chceš slyšet všechno od začátku,že?" Optám se kamarádky a ona jako nĕmá kývne. Tohle bude na dlouho..

________________________________________________________________
Díl je kratší ale zajímavej:)
A brzo!^^
Nezabíjejte mĕ za Harryho! Je to hajzl!:D
A zaberte v komentech!:(
Jinak přemýšleli jste nad mojí minulou otázkou ohlednĕ Vánoc?:O
Miluji vás♥
Baaaaaaaaaaaaaaj
PS: jdeme na 40k přečtení,dĕkuji♥