Bad boy / h.s.

#45-1/2

*Ella*

Chvíli po tom,co mě táta dovezl domů,zazvonil domovní telefon. Po zvednutí se ukázalo,že to je pan Horan. Zapoměla jsem si u nich telefon a Niall mi ho nese,když ale nepřicházel,šla jsem mu radši naproti.,,Harry nech ho!" zařvu potom,co zahlédnu zakrváceného Niall a Harryho jak do něj buší. Rychle se k nim rozeběhnu,ke všem čtyřem! On je tam i Louis s Liamem a drží chudáka Nialla,který na tom není zrovna nejlíp. Doslova z něj teče krev! Harry po mém křiku zamrzne,ale do chvíle jako by ho nikdo nakopnul. Pokračuje ještě silněji a je mu má přítomnost zcela u prdele. Rozběhnu se za kudrnáčem,abych ho zastavila,protože takhle ho snad zabije. Doběhnu rovnou k němu a chytnu ho za jednu ze zakrvácených rukou,to už si mě všimnou i kluci. Tohle jim neodpustím a hlavně Haroldovi. Z ničeho nic se však jedna z jeho rukou rozlétne směrem ke mě a velmi tvrdě mě udeří do břicha. Mé tělo je nárazem Harryho paže ochrnuto a pořekvapeno,takže se do minuty sunu k zemi. Ztěžka dýchám a třu si bolavé místo,které bolí jako čert. Z očí se mi pomalu začnou sunout slzy a já se pod návalem psychického napětí roztřesu a hlavně rozbrečím. To zastaví i samotného Harryho,který se na mě otočí a vypadá překvapeně. Dalo by se možná říct,že i vyděšeně. Ihned ke mě přiběhne a chce se mě dotknout,já však pod jeho dotekem uhnu,mám z něj strach.

,,Bože můj promiň! Ello,já nechtěl!" v jeho hlasu je znát strach a smutek,já však cítím závan tvrdého alkoholu a cigaretového kouře.

,,Nech mě!" zařvu naštvaně a pokusím se vstát,nedopadnu však díky Liamovým pažím,které odstrkuji ,,jste ožralý a proto bijete Nialla? Co vám k sakru udělal?" po mých slovech se ihned odeberu ke zakrvácenému Niallovi ,,Nialle? Nialle jsi v pořádku?!" trochu s ním zatřesu,ale on nereaguje. Pane bože,jen to ne.

,,Ello..on nám řekl o té firmě a Harry se nasral..a" Louis se zasekne a mě spadne brada až na zem. Harry to ví,ví o tátovích budoucích plánech.

,,A proto jste ho málem zabili?!" ignoruji pravdu o tom,že bych se mu měla omluvit. Před pár minutami jsem to měla ještě v plánu ,,musíme zavolat záchranku,špatně dýchá" informuji je a kluci až na Harryho přikyvují,ten jen zmateně sedí na zemi a kouká před sebe.

,,Jo,ale co když půjde do vězení?" zeptá se mě Liam kývající na nevnímajícího Harolda. Li vypadá jako jediný neopilý a docela při smyslech,což mě ještě víc naštve. Mohl ho zastavit!

,,Nepůjde" řeknu s ledovým klidem ,,vy odtuď vypadněte!" zavelím a vyndám z kapsy roztřeseně telefon ,,Harryho někam ukliďte,já se musím postarat o Niallera" musím znít plačtivě,což nechci. Teď musím být silná. Sice vypadají zaskočeně,ale přikyvují a podepírají kudrnáče,na kterého nemám sílu se podívat. Za chvíli jsou pryč a já vytáčím zadané číslo,v krku mám sucho a na čele kapičky potu.

,,Dobrý den,jak vám mohu mopoci?" zeptá se mě na druhé starně milý ženský hlas a já krapet znervózním.

,,No..našla jsem svého přítele po útoku a on..je vážně zraněný a od krve..a" možná bych i pokračovala,kdyby mě rychle nezastavila.

,,To nám vše řeknete potom,teď nám dejte adresu,do minuty jsme tam" nadiktuji ulici a pořesně popíši místo. Tohle místo,tahle zpropadená ulička,nesnáším ji. Dám si Niallovu hlavu do klína a ignuruji bolest v břiše,která je pořád tady a ne odejít. Niallovo oči jsou zavřené a dech nepravidelný,sem tam mu tečou čůrky krve. Harry,co jsi to provedl? Co jsme to já provedla?

Asi do tří minut bylo slyšet houkání saniutky a mě spadl ze srdce balvan,doslova. Ihned k nám přiběhli i s nosítkama,na které Niallovo tělo zlehka položili dva muži. Třetí otevíral dveře a následně je zavíral. ,,Mohu ject s vámi?" zaprosím na něj ,,jsme jeho přítelkyně" odpovědí mi je kývnutí a já urychleně nasedám. Vevnitř se mě ptá snad na milion otázek od toho,jak se jmenuje až do toho,jak vypadal útočník. Na všechno odpovídám a na vzhled pachatele se snažím vyhýbavě a neurčitě ,,byla jsme vyděšená!" ospravedlňuji se,on kývá a zapisuje. Po tváři mi pořád tečou slzy,bojím se o něj.

Hned co přijedem do nemocnice,znervózním ještě víc,tyhle bílé barabizny jsem nikdy nemusela,naháněly mi strach. Teď se však rvu dovnitř jako lev a ignoruji volání typu "sem nesmíte". Před sálem mě však jedna z doktorek zadržuje ,,hou,hou,holka to bude v klidu! Jen dýchej,dobře? Tvému přiteli se nic nestane,bude to ok" ona je snad úplně pitomá!

,,Je mi sedmnáct! Poznám vážný úraz,tak se mi nesnažte namluvit,že bude úplně v pořádku!" spustím nový nával slz a nehodlám se kontrolovat ani před touhle cizí ženskou. Kdo to je a proč teď nepomáhá Niallovi?!

,,No dobře,utrpěl vážná ztanění ale doufáme,že přežije" řekne už né tak chlácholivým hlasem ta blonďatá doktorka a posadí mě na jednu ze židlí ,,víc ale budeme vědět až po operaci,takže zatím nic nezmůžeš ani ty,ani já" kývám,na to jediné se zmůžu. Dám si hlavu do rukou,zavrtím s ní a z očí mi vyklouznou dlaší slzy. Ucítím teplo z malé ručky té doktorky,jak mě lehce hladí ,,nadiktuješ mi čísla na rodiče toho chlapce? Měli by to vědět" zeptá se mě.

,,Samozřejmě" zvednu hlavu a oběma rukama si setřu slzy.

***

Dvě hodiny,bože trvá to moc dlouho. Co to znamená? Komplikace? Moc krve? Nevím a právě ta nevědomost mě ubíjí. Chci mu pomoct,ale nemohu, nemám jak. Byl tu táta i pan Hoarn s manželkou,všichni z toho byly dost v háji. Zůstala tu se mnou jen paní Horanová,zatímco otcové museli do práce. Nesnáším jejich práci. I Niallova matka to však nedala a jela domu,musela jsme ji k tomu přemlouvat. Jela nerada,ale slíbila jsem ji,že ji budu za každé situace kontaktovat jako první. Já sama tady trčím na jedné ze židlí a nehodlám se z ní hnout,několik sestřiček mi nabízely,že mi dohodnou odvoz,neúspěšně.

,,Tak co?" zeptám se Amandy,té blonďaté doktorky ,,máte něco nového?" kouknu po ní s naději s nohama v tureckém sedu a s kelímkem kafete v ruce.

,,Ne" řekne posmutněle ,,a ty domu taky nepojedeš,tak co z tebou?" koukne po mě a já jen pokrčím rameny. Mám strašný strach o Nialla,celá se klepu a jsme unavená. Jsou takový tři hodiny ráno a já dřepím v nemocnici mrtvá strachy o Niallera. ,,Tady máš drobný,běž si koupit další kafe,ať to tu vydržíš" usměje se a vloží mi do do ruky pár centů ,,nějaké silné" mrkne na mě a já se na bolavých nohách nemotorně postavím. Rozejdu se tady k výtahu,kterým sjedu až dolu do přízemí,kde se automaty nachází. Jdu vcelku rychle i přes stálou pichlavou bolest v břiše,nechci aby mi něco uteklo ohledně Niallovo stavu.

Hned u jednoho z těch automatů se zastavím a hodím do něj drobáky,stisknu 3A a po chvíli vyjmu teplý kelímek,načež si trochu cucnu. Je silné,to jo,ale unavená jsme stále. Otočím se,žese vrátím zpět k výtahu,ale zaujme mě shrbená postava na jedné ze židlí,podobné té mé. ,,Zayne?" oslovím ho ohromeně a on zvedne hlavu,rýsuje se mu na ní provinilý výraz ,,co tu sakra děláš?"

________________________________________
Krátký díl,který je ale brzo, jako poděkování za těch 90k!
Omlouvám se předem za překlepy a chyby,je jich tam určitě požehnaně :/
Jinak mě tahle část vážně bavila psát:) chudák Niall :/
Rozdělila jsme ji na dvě,protože obě tyto části #45 jsou z nemocnice :) snad nevadí :)
Ikdyž jsem hrozně unavená,vy si ji zasloužíte za těch 90k! ❤děkuju❤
Ohodnoťte hvězdičkou a hlavně napište komentář! ^-^
Miluji vás
Baaaaaaaaaaj
PS: na tento díl jste měli spoiler na mém profilu na FB,kde si mě ihned přidejte! :) odkaz je na mém profilu wattpad,ihned kouknout!!