Bad boy / h.s.

#45-2/2

Jsem zaskočená,nemá tady co dělat. Má kruhy pod očima a kůži na tváři povadlou,vypadá unaveně.V očích má ale po mém zahlédnutí plamínky. Rychle vstane a dlouhými kroky dojde až ke mě,když stojí pár centimetrů ode mě,můžu cítit jeho dech na mém obličeji. Je až moc blízko,takže nervózně o krok couvnu,to jak byl blízko minule mi stačilo. ,,Volal mi Liam,ať za tebou jedu" řekl vyhýbavě a já mohla cítit jeho pohled na mě ,,co se vlastně stalo? Myslel jsme,že je něco tobě" v jeho hlasu je něco..jiného a pro mě neznámého.

,,Aha" odpovím prostě,ikdyž to nemá nic společného s otázkou a zastrčím si pramen vlasů za ucho ,,pojď ven,všechno ti řeknu" kouknu mu do očí a on přikývne. Projdeme tedy mezi stáke pobíhajícími lidmi až ke dveřím a z nich ven. Hned mě udeří zima,která venku pořád vládne a další bolest do břicha,ještě větší než ta minulá. Zayn si toho všimne a přehodí mi přes ramena jeho koženku. Nestihla jsme se oblíct,prostě jsem mu vyběhla na proti. Měla bych být u něj,ale vážně by mi z tý budovy trefilo,potřebovala jsem na vzduch.

I přes zimu usedáme na jednu z dřevěných laviček před nemocnici ,,tak povídej a od začátku" vybídne mě Zayn a já tedy nejistě začnu. Řeknu mu všechno až od příjezdu k Horanům (drobnosti jako mimino vynechám) a snažím se mu popsat i situaci do uličky. Tam je na něm vidět značná nervozita,přeci jenom mě tam skoro znásilnil! Jinak ale vím,že mě zaujatě pozoroval a to mě docela znervózňovalo,uhýbala jsem však pohledem.

,,A teď tady čekám už pár hodin na to,až ho dooperujou a já se dozvím co a jak" zakončím to né zrovna nadšeně a on se ušklíbne.

,,Neřekl bych do Harryho,že je tohohle schopnej" řekne mi tmavovlásek a já přikyvuji. Tohle mě na něm překvapilo. Nevěděla jsem,že je něčeho takovéhohle schopný a můžu říct,že mě to překvapilo. ,,Ale do sebe taky ne" řekne tiše můj společník a já znervózním ,,za to,o co jsme se snažil,se moc omlouváv,byl jsem na šrot" v jeho hlase je poznat smutek,který spatřím i v očích potom,co se mnou naváže oční kontakt.

,,Co se stalo,stalo se" řeknu docela chladně a vstanu,i přes bundu mi začínalo být zima a kafe už mám dopitý. ,,Bojím se o něj" řeknu trochu posmutněle a podívám se na Zayna,který mě chápavě pozoruje ,,můžu za to já" dodávám a cítím,jak mě štípou oči od slz. Zayn ale vstane a trochu nejistě mě obejme. Musím říct,že mě to překvapí a to mile. Je to příjemné vdechovat jeho vůni a mít někoho při sobě,někdo kdo není opilý a nezbil mi..ne zbil Nialla.

,,Půjdeme za ním,dobře?" usměje se Zayn a jemně mě od sebe odstrčí. Souhlasím a následuji ho do té budovy,zase do ní vcházím tak,jako před rokem. Ale z jiného důvodu,u které doufám,že skončí radostněji,než ten minulý. Dole si oba koupíme ještě jedno kafe silné kafe a jdeme k výtahu,kterým se necháme dovést až do třetího patra. Sednu si na tu židli,kde jsem seděla předtím a Zayn hned vedle mě. Sedíme vtichosti dobrých deset vražedných minut,než k nám dorazí Amanda.

,,Ahoj,takže.." zastaví se při pohledu na Zayna,ale já ji dám najevo,aby pokračovala ,,operace zkončila a za chvíli přijde doktor,který vedl operaci" usměje se na mě chlácholivě ,,hned ho za tebou pošlu,aby ti to řekl" stiskne mi rameno a já cítïm vděčnost,kterou si tahle blonďatá doktorka zaslouží.

,,Děkuju moc" věnuji jí úsměv,který doplní slzy. Slzy smutku a zároveň dojetí,co bych si bez ní počala. Připravím si mobil,který jsem Niallovi vzala,než nasednul do sanitky a navolím na číslo paní Horanové. Slíbila jsme jí to přece,jen doufám,abych ji měla tu čest říct šťastnou novinu. Po další půlhodině,která mi připadá jako věčnost,se ale objeví doktor,mířící rovnou k nám. Ztuhnu a v krku se mi udělá kneslík ve velikosti boulingové koule. Zayn vedle mě to vycítí a stiskne mi ruku,za což mu věnuji úsměv. Sám ale vypadá nervózně a vyklepaně,tvář nabrala bílou barvo a zorničky jsou malé jako zrnko písku.

,,Slečna Ella Featherová?" osloví mě doktor vážným hlasem a já kývnu,na víc se napětím nezmohu ,,stav pana Horana je stabilizovaný a momentálně odpočïvá na pokoji" po tomto zdělení mi spadne ze srdce doslova hromada kamenů,jsme tak strašně šťastná,že to nedokáži k ničemu přirovnat ,,udržel několik vážných úrazů,jako jsou prasklá lebka a...jste v pořádku slečno?" zeptá se mě,když si všimne,jak bolestně stisknu víčka k sobě  a chytám se za břicho.

,,Ne" řeknu ze všech sil a svalím se na zem  ,,strašně to bolí" lékař je v mžiku u mě a vyhrne mi tričko,následně ho párkrát stiskne. Já se kroutím bolestí a Zayn je přímo vyděšený,ikdyž si už stihnul ke mě přisednout a držet mě za ruku.

,,Nosítka,rychle!" křikne do davu,co se kolem shromáždil. Ten ihneh reaguje a bleskově k nám žene nosítka,na který mě nakládají. Pak už ale vnímám jen bolest a tmu.

***

Když se brobouzím,je všude bílo. Sesnu si na nemocniční postely a jsem v šoku. Co se stalo? Natáhnu  se za sebe,kde najdu zvonek pro sestřičky a ihned ho křečovitě stisknu. Ani ne do minuty je u mě sestřička,Amanda a samozřejmě doktor,kterého však neznám. ,,Bože holka,ty jsi nám dala!" vykřikne Am a rychle mě obejme,jsme stále trochu vykolejená,ale objetí ji oplácím.

,,Co se stalo?" ptám se doktora,kdy už se Amanda odtáhne a já se opřu o nadýchaný polštář za mnou.

,,Je mi to líto slečno,ale potratila jste jako následek rány větším předmětem do oblasti břicha,je mi to vážně líto" povzdychne si a já ztuhnu. Potratila jsem..potratila jsem kvůli Harrymu. Ten,který si někde v klidu vyspává kocovinu,zatímco já mám záchvat pláče.

______________________________________________________________________
No..wau.
Asi jste to museli čekat :( já osobně to chtěla nechat až na pozdějš..ale prostě je to tady:(
Nebudu se vám omlouvat,protože jsem to prostě tak chtěla a měla jsem to v plánu dlouhu..
Jinak to Niall zatím zvládá..tak snad mu to vydrží :/
Ale omlouvám se za krátkost dílu :/ ale prostě jsme vás nechtěla dlouho napínat :)
Budu ráda za komentář s názorem!♥ minulé byly..krásné ♥
Miluji vás
Baaaaaaaaaaj
PS: děkuji za 95k přečtení!❤❤
PPS: omluvte chyby