Bad boy / h.s.

#62

Můj pohled klouzal po celé třídě,ve snaze najít tu kudrnatou hlavu. Sice mi to ani po stém pokusu nevyšlo,ale pořád jsem věřila,že vběhne do třídy a omluví se učiteli..no rto asi ne,ale přeci jenom přijde. Potřebovala jsme s ním mluvit,mít ho na blízku. Sice zatím nevím,jestli mu to řeknu a nebo to nějak..zaonačím,ale přeci jenm by se mohl ozvat!

Hodina je mučivá,plná učitelovo poznámek na mojí inteligenci a moji schopnost řešit matematické rovnice. On si snad vážně myslí že matika je to jediný,co se mi honí hlavou. Plete se. Zayn mě celou dobu pozoruje,jak si hlïdám čas a kmitám hlavou ke dveřím.

,,To jsi tak natěšená,až mu zdělíš tu radostnou novinu?" rejpne si,když přijdu od tabule. Stejně jsem neřešila učitelovo klepání na hlavu,Carolino chychotání a celkově tabuli přede mnou,jen jsem čekala na otevření dveří.

,,Já mu to hned neřeknu" zavrčím ,,prostě brzo" obydu ho rukou.

,,Jenže osmnáct ti je za měsíc" připomene mi ,,a stejně nechceš vidět Harryho za mřížemi" trochu mě ty jeho pravdivý slova štvou. Má samozřejmně pravdu,ale já to nechci ukončit tak rychle.

,,Plánuju mu to říct těsně před,abychom si tím nelámali hlavu a jen si užívali" pokrčím rameny a znovu kouknu ke dveřím.

,,Ale ty se budeš trápit celou dobu" ozve se zase ,,uvědom si,že jenom kvůli lásce jdeš k oltáři čerstvě plnoletá."

,,A ty jsi kdo? Moje máma?" vyjedu po něm ,,jako sorry,jestli máš nějakej problém proti mojí lásce s Harrym,ale já to pro něj udělám!" šeptem přímo křičím. Vím že má pravdu a snaží se mi pomoct,ale já to prostě teď zrovna nechci. Chci povzbudit. Rychle vstanu a uchopím svoje sešity i s propiskou,nehledně na upřené pohledy opouštím třídu.

Jsem na něj naštvaná. Na Harryho. Může za to,že nedávám pozor při matice,ze který můžu propadnout,hádám se se Zaynem a mám nervy o něj. Snad si teď s někým užívá. Jen ta myšlenka mi láme srdce.Že je z nějakou zrzkou,která se ho snaží dostat do postele. Nebo už v ní jsou a užívají si? Myslel dneska na mě vůbec? Proč mi sakra nebere telefony?!

,,Promiňte" zadrmolím po naražení do postavy přede mnou. Rychle vzhlédnu a všimnu si Jackovi překvapené tváře a papírů po zemi všude kolem nás. Rychle se pro ně sehne a já mu po chvilkovbém transu pomohu,přeci jenom je to moje vina.

,,Nevím,jestli se tě mám zeptat první na to,co tady děláš a nebo,proč brečíš" pousměje se,když se mi zadívá do mokrých očí. ,,Ale tak je mi jasné,že mi buďto zalžeš a nebo neodpovíš."

,,Ze třídy,kde jsme měli matiku jsem utekla kvůli Zaynovi a brečím kvůli Harrymu" zamumlám a podám mu nějaký blok a asi tři obrázky z výtvarky.

,,To jsem tak nějak čekal" pousměje se,přičemž si povzdechne ,,proč se všechny tyhle mladý holky trápí kvůli klukům?" zeptá se do větru.

,,Jsme naivní" ušklíbnu se. Chvíli na mě kouká a potom se usměje s natočenou hlavou na stranu.

,,Nedala by jsi si čaj?" zeptá se mě a hlavou poukáže na fakt,že stojíme několik metrů od jeho kabinetu. Kývnu,načež ho následuji do kabinetu,který vlastní sám. Zjistím to hned po příchodu do něj,víc lidí by sa tam ani nevešlo. Všude samé obrazy a výkresy. Je tady vcelkju zmatek.

,,Trochu nepořádek" pousměji se a rozhjlédnu se pořádně po místnosti. Kabinet je v přízemí,takže je dobrý výhled na školní hřiště,na kterým jsem ještě nebyla. Hned před oknem stojí stojan s velkým papírem,který je tam nejspíš přichycený. Dojdu tedy až k němu a podívám se na něj.

,,Nehýbe se,takže není težký ho namalovat" zaskočí mě Jackovo hlas hned za zády. Dívala jsem se na ten obraz,na kterým je vyobrazený mohutný dub,stojící pár metrů před oknem. Tahy jsou přesné,rovné a celkově krásné. Barvy se ani moc nepřekrývají,nejsou rozmazanré a ani netvoří neexistující odstíny.

,,Wau,je to krásný" ohodnotím jeho práci ,,vážně začínám chápat vaší volbu povolání" pousměji se zamyšleně. ,,Ovocný" ukážu na krabičku v jeho levé ruce.

,,Zrovna jsem se chtěl zeptat" zasměje se a odejde k rychlovarné konvi,vedle kopírky,která je pod velkou vrestvou papírů. ,,Sedni si,pokud najdeš místo" nabídne mi. Kývnu a sundám z jedné stoličky krabici,která mi zabraňovala v sezení. ,,Měla by jsi být na hodině,né se mnou vysedávat o samotě a pít čaj" ušklíbne se,když mi podává hrnek s teplou tekutinou.

,,Já vím" kousnu se do rtu a fouknu do té vařící tekutiny,na jejíž hladině se vytvoří malé vlnky. ,,Jenže mě to tady víc vyhovuje" pokrčím rameny. ,,Jak jste se..tedy,jak jsi se vlastně dostal k výtvarce?" opravím se a věnuji mu malý úsměv.

Celý zbytek hodiny už tedy probíráme jen Jackovo život,tedy spíše jeho uměleckou rodinu. Když zazvoní,rychle si beru věci a dopitý hrnek pokládám na stoličku,na které jsem seděla. ,,Děkuju za příjemný pokec" usměju se a rychle opouštím kabinet za účelem najít Zayna.

***
,,Promiň,promiň,promiň,promiň" drmolím na hnědoočka,když mu skáču kolem krku. Zrovna se otočil od nějakýho kamaráda,takže mě jen tak tak chytá. ,,Neměla jsem na tebe bejt zlá,neměla jsem na tebe řvát" zabořím si hlavu do jeho krku ,,promiň!"

,,Zrovna jsem se chtěl omluvit já,ale tohjle je lepší" směje se,když mě pokládá na zem ,,navíc jsi měla pravdu,neměl jsem se chovat jak tvoje matka" omluvně se na mě podívá.

,,Ne,nemáš se za co omlouvat" uklidňuju ho ,,někdo z nás dvou musí být ten,co má rozum" uchechtnu se a o krok poodstoupím.

,,Jo,to máš pravdu a kde ji vlastně byla celou tu dobu?" zeptá se zvědavě,když vcházíme do třídy.

,,Procházela jsem se po škole" pokrčím rameny a zapluju do poslední lavice u okna. ,,Neozval se ti Harry?" zeptám se ho nejistě.

,,Ne,zkoušel jsem mu i volat" poví,když se koukne na svůj telefon ,,a tobě se asi taky neozývá,což?" konstatuje,když se ani neobtěžuju podívat na telefon. ,,Ale tak mám plán."

,,Jsem jedno velký ucho" pobýdnu ho. Z druhé strany se ozve chychotání,které patří těm blonďatým kravkám a ten nejvyšší ton samozřejmně Carol. Hned co mě zpozoruje,rozesměje se znovu.

,,Neřeš je" zavrtí Zee hlavou. ,,Muj plán je,že ty a já" mluví pomalu,jako ybch byla postižená ,,spolu hned po škole zajedeme za Harrym domu,jestli tam bude,bereš?" zeptá se a já po krátkým zamyšlení kývnu. Je bto skvělý nápadf,stokrát lepší,než ho do konce života prozvánět. Jediný,čehož se bojím,je závěr. Co když to skončí stejně,jako když jsme tam se Zaynem jeli naposled?

Ne,já mu věřím..i kdybych to řekla stokrát,pořád by mě ta pochybnost hryzala. Přesvědčím se přeci jenom sama už za pár hodin.
______________________
*Dramatické ticho*
Jsem zpět,huhaha :-D sice krátký a nudný,ale snaha byla!:-D
ne,a teď vážně,mám toho na srdci hodně:-)
První a hlavní věc je,že je pomalejší update,kvůli nápadům a škole..ale tak to mě všichni chápete,doufám:)
Jenže já jsem divná a začím s novou story už o víkendu!-.-  a to jsem dvě smazala,Fobii i
ATRM,důvody jsem tam vypsala a pokud je chcete znát,napište mi do zpráv(infoboxu)!

BUĎTE TAK HODNÝ A POKUD NEZNÁTE TY DŮVODY A BUDETE CHTÍT REJPAT,TAK TO NEDĚLEJTE,PŘÍPADNÉ KOMENTY ROVNOU MAŽU!

K té story se vyjádřím až ve víkendovém díle!!!!!:)
A jinak se bude Badbojka prodlužovat! Mám ještě takový menší detail,který bych tam ráda dala:)  takže konec až v únoru:) snad vám to nevadí?:O:/ 
jinak čtení,vote i komenty stoupají! Wau,děkuju!♥♥  tahle story přesáhla 10k vote!:O
Jste lásky♥ ty komenty jsou krásné a vždy mě strašně potěší!:)
Miluju vás♥
Baaaj