Bad boy / h.s.

#58

Ráda bych se před začátkem dílu vyjádřila k minulému oznámení. Některé z vás to totiž špatně pochopily. Mě šlo jen o to,aby jste k nějakému dílu hodily koment s názorem a to je vše. Zmínila jsem tam také,že by to ke konci mířilo,kdyby jste nekomentovaly (pokud jste ale byly chytré,mohly jste pochopit,že by k tomu asi stejně nedošlo). Nebylo to ale však VYDÍRÁNÍ! Jen popostrčení,aby jste komentovaly alespoň nějaké díly! Všechny dlouhé komentáře mě neuvěřitelně podpořily,děkuju! ♥
_____

Rozhodla jsem se nevnímat Adamovo stálé zírání a věnovat pozornost učitelovi před tabulí,který hned po příchodu vypadal velmi šťastně. Doslova nás probodával nenávistnými pohledy. Taky se pořádně změnil,dřív to byl takový až usměvaví slizoun. Na mě však zůstal pohledem vždycky o něco děle,než na ostatních,což mě značně znervózňovalo,takže jsem se snažila upírat svůj pohled jinam. Jenže se na mě koukala Bet smutným pohledem,učitel zhnuseným,Adam nechápavým a nakonec Carol,která mě doslova vraždila tím svým upřeným pohledem.

,,Víte odpověď,slečno Featherová?" zeptá se mě až překvapivě kousavě,přičemž třída utichne a všichni se kouknou stejným pohledem,jako učitel. Neboli na mě. Zase. Na sucho polknu a podívám se střídavě na něj a potom do poloprázdného sešitu.

,,Ne,pane učiteli" skloním poraženecky hlavu,vůbec těm jeho složitým vzorcům nerozumím. Třídou to známě zašumí,avšak ruku se správnou odpovědí nezvedne nikdo a k mému překvapení je matikář neoktřikne,ani nevyvolá jiného žáka.

,,To jsem si mohl myslet" odfrkne si,načež se otočí k těm svým klikyhákům. Znělo to tak odsouzeně a zhnuseně. Jako by věděl o tom,že jsem se nechala v sedmnácti zbouchnout a chodím defakto za školu. Cítím se špinavá a svým způsobem odsouzená. Po celý zbytek hodiny se snažím alespoň pochopit nějakou čast z té rovnice,neúspěšně. ,,Být váma,tak se snažímze sebou něco dělat" řekne chladně učitel,když zazvoní a všichni vycházejí ze třídy. Tedy až na mě,zkamenělou jeho slovy. Kývnu a opustím třídu tak,abych se vyhnula všem spolužákům. Dokonce i Betty,kterou zahlédnu při hledání mé maličkosti.

,,Kam utíkáš?" chytí mě někdo za loket,po otočením zjistím,že dotyčným je Liam. Kouká na ně dosti nechápavě ,,kluci na tebe čekají na opačný straně chodby" upozorní mě na dávno známý fakt.

,,Já vím,ale nechci s nimi teď mluvit" kuňknu,přičemž se mu snažím vykroutit ze sevření,má však sílu ,,chci být sama."

,,Ty si vážně myslíš,že jsem naprostej idiot?" zeptá se s pozvednutým obočím ,,pojď" poví prostě a někam mě táhne. Neochotně se plahočím přímo za ním tak,abych při tom nepovalila jiného studenta. Před Liamem ale všichni spíše uhybají. ,,Tak mluv" pobídne mě,kdyuž mě dotáhne do jedné z prázdné učebny až v druhém patře.

,,Nemám ti co říct" odfrknu si. Nechápu,jak to tady můžou kluci tak dobře znát,bude to těmi roky. Teď však Liam vypadá znuděně mým dětinským chováním. ,,Propadám" vydechnu,překvapená svoji otevřeností k němu. Nikdy mě moc v lásce neměl.

,,A..v čem přesně?" zeptá se trochu zaskočeně,přičemž si škrábe zátylek ,,mohl bych ti dát doučování,jestli chceš" jeho slova mě tak překvapí,že sebou dokonce cuknu.

,,V matice" přiznám neochotně ,,ty by jsi mi vážně pomohl?" nechápu a přešlápnu z nohy na nohu.

,,Jo,matiku zvládám v klidu" kývne a posadí se na jednu z lavice ,,a nediv se tolik,jsi Harryho holka" dodá,přičemž se trochu ušklíbne ,,celkově jsi fajn holka" pousměje se.

,,Děkuji moc" mám nutkání mu zkočit okolo krku,není to však momentálně vhodné ,,kdy?" dodám pro změnu já.

,,Dej mi telefoní číslo,ozvu se ti buď ještě dneska,nebo zítra ve škole,prostě podle času" navrhne,všimne si však mého nerozhodného pohledu ,,nebo chceš,aby o tom Harry nevěděl?" koukne na mě a já nerozhodně pokrčím rameny,za což si vysloužím hluboky povzdech.