Bad boy / h.s.

#25

Na konci je pomoc pro kamarádku,kouknĕte se prosím!

___________________________________________________________________________

Myslím,že jsem v tu dobu vůbec nemyslela. Vidĕla jsem jen jeho a můj mozek musel vynechat,koukala jsem se mu zpříma. A pak se to stalo. Šla jsem rozhodnĕ až za ním,stál jako přilepený na místĕ. Když jsem stála už jen půlkroku před ním,zastavila jsem se a vzala jeho tváře do obou  rukou. Chvíli jsme tam jen tak stáli,jeho oči zaryté hluboko do tĕch mých. Potom už se jen lehce naklonil. V tu dobu jsem nemohla myslet,prostě nemohla. Stoupla jsem si na špičky,ruce okolo jeho krku a pak už jen rty. Hladově jsme se na sebe přisály,oba jsme to chtěli,spíš potřebovali. Jemně mi jazykem přejel po spodním rtu a rukama po bocích a já  jemně vzdychla do polibku. On toho samozřejmě využije a svým skvělým jazykem mi vnikl do pusy. Tomu se říká luxus,mě už ale začínalo docházet co tu dělám,než jsem se ale snažila přestat namáčnul mě na zeď a moje nohy obmotal kolem svého těla.Nevím proč ale instinktivně jsem se mu rukama zabořila do vlasů,nevipadá že by mu to vadilo,právě naopak. Chvíli jsme se líbali,ale mě asi po pěti minutách začalo docházet,co to kurva dělám? Jemně jsem se odtrhla a sklopila hlavu,po tváři mi stekla slza,slza která mu donutila přestat a postavit mě na zem. Pomalu jsem se svezla po zdi až na zem,oči upřené do neznáma,v hlavě se mi smál Niall,šťastný Niall který by,kdyby se to dozvěděl šťastný nebyl..Uvědomím si,že naproti mě klečí Harry a starostivě si mě prohlíží. Vím,že to byla chyba,ale já tu chybu chtěla udělat a to mě děsí..děsí mě to tak moc že zavřu oči a snažím se na to zapomenout,bohužel to nejde.

,,Promiň" zašeptá předemnou Harry,zlost z něj vyprchala on tam klečí spíš jako uličník co něco provedl.

,,Ty za nic nemůžeš" řeknu a utřu si pár dalších slz,které se vydraly ven.

,,Nemám..neměl jsem nic dělat když vím,že máš přítele" vysvětlil ale já jen zakroutím hlavou.

,,Byla jsem to já,kdo k tobě přišla a..a.." zase zavřu bolestně oči,už od malička to dělám,je to něco jako můj zlozvyk.

,,Udělála mě šťastným" mrkne na mě spiklenecky ,,a navíc jsem se s tebou chtěl setkat já".

Jemně se pousměji ,,proč ses vlastně chtěl setkat?" zeptám se ikdyž vím pravdu.

Uhne mému upřenému pohledu a koukne někam do dáli ,,asi žárlím" zasměje se a já uvidím dva sladké ďolíččky,kam zmizel pan drsňák? Stejně mě to ale překvapí,ne ale tak moc,jako předtím. Asi mi na něm totiž záleží víc,než jsem si myslela.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Po příchodu domu zjišťuji,že táta není doma,mĕ to ale nebrání v plánech. Táta už o tom ví,no ví o tom,že přespím u Betty,která je sama doma(jsem lhářka,já vím). Tentokrát její rodinka jede k tetičce na východ,což nám skvĕle vyhovuje. S Bet jsme domluvené,že přijdu až v dem což mi vyhovuje,je teprve pĕt. Zajdu tedy do obýváku který je po dvouch týdnech bydlení už skvĕle zařízený a pustím si rádio s mixem oblíbených písniček. Hudba mi vždy pozvedne náladu a já se alespoň v prázdném domĕ necítím tak sama. Tentokrát mi pomůže při vaření večeře pro mĕ a hlavnĕ pro tátu který přijde pozdĕ večer,tozhodnu se pro nĕco lehkého,tedy špagety. Než začnu vařit hodím si místo jeansů legíny a vlasy si stáhnu do lehkého drdolu,aby mi vlasy nepadaly do obličeje. V rádiu mi hraje oblíbený song a já se vrtím do rytmu,mezitím co jdu pro ingredience do spíže. Vezmu tĕstoviny,smetanovou omáčku ve skle a kuřecí prsa,které stejnĕ nakrajím na kousky (nevařím,nechtĕjte po mĕ celý postup,spálím i čaj!:D ).

Zrovna když chci nalít omáčku na svojí porci,rozezvoní se zvonek, já samozřemĕ všeho nechám a bĕžím otevřít. Za dveřmi stojí Zayn s Louisem a pohodovĕ se šklebí,hlavnĕ potom co si mĕ zmĕří pohledem.