Bad boy / h.s.

#33

Koukala jsem na něj jako na zjevení, nevěděla jsme, jestli se mi to třeba nezdá. Když mě ale vzal za loket ,aby mě přinutil k chůzi, věděla jsem, že tu vážně je. Trochu jsem se bála, jak se zachová, když mě táhnul do obýváku. Posadil mě do jednoho z křesel a stoupnul si přede mě ,byl ještě vyšší než normálně, takže působil ještě hrůzostrašněji. Na čele mu naběhla žíla a já hluboce polkla,takhle jsem ho ještě neviděla. Oči měl jak dva černé uhle bez života a když je na mě upřel,cítila jsem jak umírám.

,,Jak si to kurva představuješ?" nechápu ho. Co si jako myslí? Že mě bude hlídat a rozkazovat mi? To se ale chlapeček šeredně plete.

,,Prosím?" zeptám se naštvaně ,,Co si jako myslíš? Že jenom kvůli tome,že jsem s tebou těhotná že je mezi náma něco víc?" opovržlivě se ušklíbnu. Tuhle hru totiž můžeme hrát oba. ,,Nikdo se o tom nedozví,takže ti to pověst neohrozí" protočím očima a propíchnu ho nenávistným pohledem. Vypadá zaskočeně,což je mi momentálně úplně jedno ,,ještě něco?" zeptám se chladně.

,,Si jako myslíš že mi jde o tohle?" povytáhne hraným pobavením obě obočí ,,to se ale pleteš" zasičí a udělá pár kroků po obýváku,vypadal vyčerpaný,unavený a hlavnĕ naštvaný. ,,Víš ty vůbec,co jsem ti říkal tenkrát tu noc u kostela? Nebo to,co jsem ti řekl včera vnoci,když si usínala?" koukne se po mĕ,pochopím že očekává odpovĕď.

,,Vím" šeptnu skoro neslyšnĕ a sklopím pohled,vím to až moc dobře.

,,Tak si představ" řekne ironicky ,,že to stále platí a.." boucne to ve mĕ a já ho nenechám pokračovat.

,,Ale nepovídej? Tak proč se tak kurva nemůžeš chovat?" Zvednu bojovnĕ hlavu a vyhledám jeho tmavé oči ,,Proč se teda tak nemůžeš chovat? Proč jsi byl teda dneska tak hrubý" ani nečekám na odpovĕď a pokračuji ,,a pak před školou? Mĕl si přece moc práce s Carol ne?" Vypadá pořádnĕ naštvanĕ.

,,Takže když si se tam tak neohroženĕ líbala s Horanem,tak jsem mĕl přijít a vyrvat tĕ z jeho náruče?" Zeptá se s pořádnou dávkou ironie. Vážnĕ mĕ tenhle arogantní blb štve.

,,Ale já to kurva musím hrát,víš?" do očí se mi pomalu natlačí slzy,ale zatím je držím pod kontrolou ,,kdybych mohla,dám mu možná kopačky a.." to mĕ tentokrát nenechá domluvit on.

,,Možná?" řekne naštvanĕ a kopne do křesla ve kterým sedím. Tad tímto výpadem sebou celá ustrašenĕ cuknu. Kouknu se na nĕj a už nehodlám zadržovat slzy.

,,A divíš se mi?" Vyjeknu pořád zaskočenĕ ,,koukni se na sebe! Vtrhnul si mi do domu aby jsi mi udĕlal žárlivou scénu!" Odhodlanĕ vstanu a dojdu až k nĕmu  ,,ale já nejsem tvůj majetek!" vypadá zaskočeně ,,ano,nosím v sobě tvoje dítě,ale brzo nebudu!" po tvářích mi při té myšlence stékají slané a teplé slzy, slzy zoufalství. Nechci to malé dát pryč, ale musím, bohužel. Vystresovaně si pohladím břicho a skloním vyčerpaně hlavu, přes vlasy si ani nevšimnu,že Harry stojí přede mnou. Jemně mi palcem a ukazováčkem pozvedne bradu tak,aby mi pohodlně koukal do očí.

,,Promiň...dnešek byl vážně..na hovno" zašeptá ,,záleží mi na tobě víc, než si myslíš a to s tou Carol..to byl omyl, chtěl jsme ti jen ublížit.." kousne se vyčerpaně do spodního rtu.

,,Povedlo se ti to" ušklíbnu se ,,ale neměla jsem se líbat s Niallem,ne takhle před školou" pohled mezi námi se menší, dokud neucítím jeho teplý dech ve tváři. Jemně mě políbí, jen otře naše rty a vtiskne si mě do náruče. Pevně obmotám svoje ruce okolo jeho pasu a nasávám jeho přirozenou vůni. ,,Zajímalo by mě, jak dlouho nám to vydrží" zamručím a víc mu zabořím obličej do hrudníku.

,,Jo,to mě taky" zasměje se a políbí mě do vlasů.

***

,,Jsi si jistá, že to zvládneš?" optám se Bet při cestě do školy. Bojím se,že zabije Carol, i když by to tak na škodu nebylo..

,,Stoprocentně" kývne kamarádka a pokračuje dál v cestě ,,mamka by mě doma dýl ano nenechala, prej nejsem nemocná" krčí bezradně rameny a já nemám co říct.

Když vejdeme do třídy, všimnu si Adama,jak sedí s nějakým klukem před námi. Neznám ho,možná od vidění,ale jinak ne. Zdraví mě a my se s Bet nasoukáváme do naší zadní lavice. Pár minut po nás přichází i Stylesova banda a já hned na Harryho kývám pozdrav,usměje se a kývnutí mi opětuje. Všimne si toho i Carol, která špulí ty svoje zvírazňovačem obtáhlé rty,jen tak tak se držím,abych ji neukázala zvednutý prostředníček! Zbytek matiky je ale víc, než nudný. Ono vlastně všechno tady ve škole je naprosto nudný, proto jsem nade všechno ráda, když konečně zazvoní na konec vyučování. 

S Betty po boku se vydáme směr domov, tedy přesněji k nám. Navrhla to sama kamarádka, asi mi chce vynahradit ten měsíc, kdy na mě kašlala, pff. Doma se usadíme u mě v pokoji na postel a travíme čas posloucháním písniček, listováním časopisů a všemožnými řeči. Hlavním tématem je samozřejmě Carol, Adam (ano,Betty je vážně zvědavý člověk) ale také Harryho. To mě ale hlodne něco vevnitř, mám strašnou chuť říct, že v sobě nosím Stylesovo dítě, ale..

,,Ví o TOM někdo?" sesmolím rychlou sms a doufám,že pochopí,co tím myslím. Ani ne do minuty mi přijde odpověď.
,,Já to nikomu neřekl ale pokud to chceš někomu říct, můžeš. Komu ale přesně?" Kdyby mi to nakázal neříkat,bylo by to stokrát jednoduší. Ale rozhodnu se držet jazyk za zuby a nechat si to prozatím pro sebe.
,,Chtěla jsme to říct Betty,ale rozmyslela jsme si to :-P bude to naše malé tajemství." hah,prej malý! Ucítím na sobě pohled od Bet a zandám si mobil do kapsy.

,,Můžeš si s Niallem psát, mě to nevadí, je to tvůj kluk" zasměje se a dál listuje časopisem.

,,Ale to nebyl Niall" řeknu jako by nic a pokračuju ,,byl to Harry."

___________________________________
Je to krátký díl, ale víc to nestihám :/
Jinak minulý komentáře, které jsem si 'vynutila' mi udělaly strašnou radost! ♥
Jinak s novým dílem fakt nevím, hadám se s rodiči a nezvládám školu..
Ale pro vás se budu snažit brzo nový!:) jinak najíždíme na 30k,což je mega,děkuji!♥
Prosím vote pro radost a koment s názorem! ^^
Děkuji za přečtení a čtěte dál!:)
Miluji vás! ♥
Baaaaaj
PS:změnila jsme si jmeno ^^ brzo pochopite důvod!
PPS: nevím, co s tím dítětem! :D nemůže si zkazit život v sedmnácti!-_-
PPPS: chystám nové příběhy! ^^