Bad boy / h.s.

#59

Ležela jsem na své posteli v pokoji,nepřítomně zírala do stropu nade mnou a doufala. Doufala jsem tělem i duší,že to jen hloupý sen,ze kterého se celá usměvavá probudím a bude vše při starém. Nemyslím život v LA,na to vzpomínám nerada. Myslím na tenhle nový život,plný nových přátel a lásky. Táta se mi změnil doslova před očima z milujícího otce na netvora bez srdce. Změnili jsme se oba,on však ve špatném slova smyslu. Ale co když jsem i já udělala až příliš mnoho chyb? Změnila jsem se vážně lepšímu,nebo jsem to samý,co v LA? NE,změnila jsem se od začátku jak v chování,v myšlení,tak i v citech. Už nejsem to,co jsem bývala.

Zvednu pravou ruku,kterou mám položenou podél těla před obličej a lehce s ní zakroužím. Přijde mi až povědomě osamělá,přidám k ní tedy i tu druhou ruku,se kterou začnu dělat ty samé pohyby jako předtím s tou jednou. Vytvářím nápisy,obrazce,nebo z nich tvořím panáčky. Dělala jsem to jako malá s mamkou,vždy mě to bavilo.

Ruce zase položím podél těla a pevně sevřu oční víčka k sobě. Jsem na to sama. Na všechny tyhle hloupá rozhodnutí jsem sama,protože vím,že mi ani Harry nepomůže. Žádný z kluků nemůže a ani ta Betty, u které nevím,jak na tom jsme. Prostě musím myslet sama za sebe,co bude dobré pro mě a zároveň,abych nikomu neublížila.

Je to ale těžší,než se zdá. Neexistují dvě řešení,existuje jen jedno,které rozhodne celou mojí budoucnost.  Je to až neuvěřitelné,že skoro nemám na výběr. Nebo mám,ale ta lepší možnost pro mě mi vezme vše,co mám. Dá mi to však to jediné,co chci.

Z mého až depresivního rozmýšlení,nad mým životem, mě však vyruší hlas sms zprávy. Natáhnu se na noční stolek pro telefon a lehce se pousměji když zjistím,kdo mi píše.

Zayn: Kéž bych byl syrotek

Já: Taky si říkám

Zayn: Táta se bude brát

Já: Já taky

Zayn: ?!

Já: až za pár let

Zayn: kdo bude ten šťastlivec?

Já: Niall

Zayn: wau

Já: půjdeš mi za svědka?

Zayn: počítej se mnou

Na postel vyskočí Alison,kterou jsem po úprku do pokoje jen taktak čapla. Pomalu,až vznešeně dojde ke mně,kde si sedne na úroveň boků a tam se posadí. Nakloní tu svojí malou krémovou hlavičku,jako by si mě prohlížela a potichu mňoukne. ,,Promiň mi,že jsem na tebe zapomněla" pohladím ji po lehce po zádech,za čož jemně zavrní. Asi to znamená,že mi odpouští. Znovu mě vyruší zabrnění mobilu v druhé ruce,očekávám znovu Zayna,mýlím se.

Neznámé číslo: Ahoj Ell,můžu asi ještě dneska,pokud nevadí. Liam

Lehce se usměji a hned si uložím neznámé číslo pod Liamem. Potom se však zamyslím,co mu odpovědět. Má,nebo nemá přijít? Matiku potřebuji vysvětlit,ale co táta? Dovolí aby přišel,nebo mě za něj raději seřve?

Já: Jasně,můžeš přijít.

Ještě mu napíšu přesnou adresu a domluvíme se na čase. Má tu být za hodinku,takže si stihnu zaskočit dolů za tátou a oznámit mu,že si sem pozvu kluka na doučování. Nejdříve si ale zajdu do koupelny,abych si opláchla obličej studenou vodou a Alison zamknu v pokoji. Rozhodla jsem se,že ji tady budu muset nechávat pořád,takže ji rovnou zezdola vezmu věci.

Pomalu našlapuji dolů po studených schodech,který mě přes tenký ponožky nepříjemně studí. Pomalu zamířím do obýváku,kde ho najdu,roztáhlého přes celý gauč. ,,Tati?" oslovím ho ledovým hlasem,ve kterým není ani špetka citu. Zvedne hlavu,na jejíž obličeji není zrovna nadšení,že jsem ho vyrušila od nudného koukání do televize.