Bad boy / h.s.

#63

Jenom jsem vám chtěla říct,že mi psaní začíná tak nějak lézt krkem.Začínám to mít spíše jako povinnost. Tedy tenhle příběh určitě. Nemusíte se ale bát,dokončím ho dle plánů,jen nevím kdy. Takže konec může přijít defakto kdykoliv.

Nevím,jestli jsem se přímo bála,ale dobrý pocit jsem určitě neměla. Po posledním zvonění jsem tiše následovala Zayna k autu,kde mi otevřel dveře spolujezdce a nechal mě nasednout do promrzulého auta. Kromě hrajícího rádia bylo v autě ticho,které rušily jen mé myšlenky. Sama se divím,že je nemůže Zee slyšet.

,,Nemusíš to dělat proto,že jsem tě do toho donutil" prohodí Zayn,když jsme ani ne ulici od Harryho domu.

,,Já vím" kývnu a dál pozoruji své spleneté ruce,odpočívající na mých nohouch. Nedokážu se na něj podívat,musela bych utéct hodně daleko. Vím,že má takový ten pohled,s kterým by pochodil asi tak jedině u FBI. Z jedný strany to dělám,kvůli tomu,že vím.že má Zayn pravdu. ,,Neřekla jsem,že mu to řeknu." lehce se na něj natočím. Hlboce vydechne.

,,Ano,ale..ne nic,nechám to na tobě ,to ty víš co máš dělat" zamluví to,co chtěl předtím říct. Asi vím,co chtěl říct,ale nechce se mi ho pobízet,aby to řekl. Nechci to slyšet. ,,Ale věřím ti Ell."

,,Díky" usměju se lehce,víc říct nestihnu,protože auto zastavuje před mě tak známým domem. Pomalu otevřu dveře a vstoupím na ulici. Zee mě následuje,načež společnš kráčíme po upraveném trávníku až ke dveřím. Hluboce dýchám a ikdybych sebevíc chtěla,ruku ke zvonku nezvednu. Zayn to vycítí,takže to udělá za mě. Rychle zmáčkne zvonek,který se rozezní po celém domě,je to hlasitý zvonek,slyšíme to až sem.

,,Kurva" zakleje Zayn a kopne do dveří,žádná odpověď. ,,Odstup kousek" řekne mi a rukou mě poodstrčí od dveří,načež sám pár kroků poodstoupí a pak rychle vběhne proti dveřím.

,,Pane Bože Zayne! Právě si vyrazil cizí dveře!" vyjeknua koukám po sousedech,jestli se náhodou nedívali z okna a teď nevolají policii ,,rychle dovnitř" prohodím a vkročím do chodby Harryho domu. POmalu se rozhlížím všude kolem sebe,jestli na mě náhodou nevyskočí nějaká nahá holka. Jenže všude je ticho,až mrtvolné ticho.

,,Kde ten debil je?" zavrčí ,,Harolde!" zařve hlasitě,všude je ale pořád ticho. ,,Ello jdi do jeho pokoje,já zatím vrátím ty dveře" pokyne Zayn a já kývnu,sice se cítím nejistá,jít tam sama a čekat,co na mě vyskočí za překvapením,ale nic neříkám. Pomalu kráčím po schodech nehoru,kde se zastavím až u dveří,do kterých jsem vešla tu noc,co mi Niall zahnul. Párkrát lehce klepnu,čekajíc na odpověď. 

,,Harry?" houknu nejistě ,,Harry!" tentokrát o něco hlasitěji. Naberu všechen vzduch a vtáhnu ho do plic. Potom ho všechen vydechnu a zavřu oči,přičemž beru za kliku. Dveře lehce zavržou,je až překvapivé jak v nervozitě slyším každý nepatrný detail. Se stále zavřenýma očima otevřu dveře a vejdu dovnitř. Asi po sté za dnešek hluboce vydechnu a otevřu oči. Ó můj Bože. ,,Harolde!!"

Rychle na něj skočím,moje nervozite smýchaná se strachem je hned pryč. Ten debil si tady spí,hlavu pod polštářem a halsitě chrápe. ,,Co je?" zavrčí nepříjemně,když zvedne hlavu a znovu ji položí. Stojím skloněná ned ním,v botech na téhle bíle povlečené posteli. A překvapivě je mi to fuk.

,Víš jak jsem se o tebe bála! Já tě fakt zabiju Harry!" nezmiňuji,že jsem mu hlavně nevěřila. ,,Děláš si ze mě srandu? Ty tady spíš do tří odpoledne? Jak si to jako představuješ?" řvu pořád,jsem naštvaná a zároveň šťastná. Průchod však můžu nechat zatím jen jedné emoci. Uslyším kroky,takže se natočím ke dveřím,kde spatřím naštvaného Zayna.