Bad boy / h.s.

#29

Cítila jsem se bolevě,celé tělo jsem měla stuhlé a neschopné pohybu.Chvíli jsem se přesvědčovala,zda mám otevřít či neotevřít oči. Moc se mi nechtělo,všude kolem to bylo příjemně mekké a pohodlné. Zatím ale nevím,kde jsem,takže by nebylo na škodu ty oči otevřít. Začnu pravým víčkem. Začnu ho pomalu zvedat,ale hned ho zavírám,protože mi do něj udeří sluníčko z venku. Ano,ležím v nějakým domu. Kdybych ležela venku,bylo by tam větší hluk a nebylo by slyšet špitání těch lidí. A sakra,jakých lídí? To mě donutí rychle otevřít obě oči a s trhnutím se posadit. Rukama si chytnu hlavu a stisknu spánky,sakryš to je bolest. Celkově mě ale bolí celé tělo. Co jsem to vlastně dělala? Spíše,co se stalo,že ležím v nějakém pokoji a od dveřín na mě koukají dva páry zvědavých očí? Jedny jsou tmavě zelené a druhé oříškově hnědé. Právě ty hnědě patří vysoké ženě s dlouhými hnědými vlasy až po zadek a s nejistým úsměvem. Ty druhé mužské oči ptaří o něco většímu muži s pivním břichěm a začínající pleškou. Oba,odhaduji,že budou starší asi stejně jak táta.

,,Kde to jsem a kdo jste?" optám se pomalu a kouknu po nich,oba vypadají značně vystrašeně. 

,,Jmenuji se Jane a tohle je David" promluví jako první ta žena ,,potom,co tě trochu prohnal náše pěti měsíční štěně Clif" odmlčelí se a tiká po mém oblíčeji ,,jsi za běhu vrazila do stromu" nervózně se kousne do rtu a mě se ihned vše vyjasní. Útěk před tou bestií i náraz,který mě skolil na zem. Pff prej štěně.

,,Omlouváme se" vyruší mě ze vzpomínek ten muž ,,my..prestě jsme ho nezvládli ,,Clife! Pojď sem ty tele!" zavolá někam do domu a va mně hrkne,jen to ne! Během chvíle přibíhá štěně rotvajlera a žene se ke mne! Místo toho,aby si ze mě udělal svačinku,mě ale začne olizovat a lísat se. Tak taková bestie to zas nebyla..noa?

,,To je v pořádku" kývnu zpět ke svým záchrancům ,,děkuji" podotknu,protože cítím na čele náplast.Oba dva se na mě jen usmějí načež promluví David,neboli ten muž.

,,Neměli jsme ho ještě pouštět,je moc divoký" pousměje se a pohladí psa po hlavě ,,když jsme viděli ten váš náraz,slečno" muž se otřese ,,bylo to strašné,jediné co jsme  mohli udělat je,vzít vás sem" podívá se na manželku a ta ho kývnutím povzbudí ,,nevadí vám,že jsme vás navzali do nemocnice? Žena je..no spíše byla zdravotní sestra a my si mysleli,že to není tak vážný" jen se pousměji a vstanu z jejich manželské postele.

Z Clifa se vyklube neškodný štěně a já docela stydím za svůj zběsilý únik,za který se mi manželé ještě několikrát omluví. Přijmu jejich pozvání na čaj,protože mám za prvé strašnou žízeň a ještě k tomu mi to přijde neslušné. Z tich lidí se vyklubal moc mílý manželský pár se synem puberťákem,co jim dává zabrat. Musím uznat,že nad vyprávěním o Edwardovi se natlemím pořádně! 

,,Promiňte,ale je už moc hodin a já se ještě musím dostat domů" usměji se a odmítnu návrhy na odvoz,už tak jsem je zdržela dýl,než jsem chtěla. Nazuji si v předsíni boty a vyjdu ven. Zrovna ale přijíždí černý Range rover,ze kterého vystoupí Harry a mě hned všechno dojde.. Ta předsíň mi byla povědomá a tady venku se to za tu dobu,co jsem tu byla naposeld taky nezměnilo! Já jsem taková kráva!

Harry se zabrzdí v půlce pohybu ,,Ello?" koukne na mě a pak dozádu na své rodiče. Hned je mi jasné,po kom zdědil ty smaragdové oči. Rodiče vypadají naprosto vykolejeni a já mám nutkání utéct. V úplých tmavých jeansech a v bílem tričku Rolling Stones mu to náramně sluší.

,,Vy se znáte?" usměje se Jane ,,To jes kvělé! Tady Ella,když utíkala před Clifíkem to narazila do stromu" cítím,jak rudnu ,,byla chvíli v bezvědomí," zachytím Harryho zděšený pohled ,,ale probrala se a nakonec si s námi dala i čaj!" završí to Jane s úsměvem od ucha k uchu.

,,Aha" broukne nejistě Harry a stříli pohledem ze mně na své rodiče.

,,Já už stejně musím jít" řeknu rychle ,,nashledanou a děkuji!" usměji se co nejlíp do jde na manžele a chci projít kolem Harryho až do lesa,u kterého se vilka nachízí,zadrží mě ale hlas pana Stylese.

,,V žádným případě nepůjdeš skoro po tmě lesem!" nenene,prosím ne ,,Harry,odvez ji domu!" mám chť se zahrabat deset matrů pod zem.

,,To nebude nutné,já to zvládnu a.."  tentokrát mě ale přeruší Harry,tahle rodina si musí neustále skákat do řeči!

,,Jistě,rád ji odvezu" řekne skoro až s kameným obličejem a otevře mi dveře od spolujezdce,není úniku. Naposledy se rozločím se svými zachránci,podrbu tu malou bestii a usedám k Harrymu do auta,který už trpělivě čeká. Během chvíle nastartuje a rozjede se po štěrkovité cestě pryč.V autě je až překvapivě čisto,celkově auto voní takovou příjemnou vůní.Celou cestu panuje v autě nepříjemné ticho a já se modlím,aby nezačal konverzaci. Z druhé strany bych s ním tak ráda mluvila..ale..ale. Než stihnu načít konverzaci,auto se zastaví a utichá. Tomuhle se teprve říká trapné ticho!

,,Děkuji za odvoz" řeknu ze slušnosti a chci vystoupit,ale Harry mě chytne za loket.

,,Nemáš zač.Jsi v pořádku?" zeptá se ustaraně a já mám chuť se přisát na ty jeho narůževělé polštářky.

,,V naprostém" udržuji si pořád svou kamenou tvář.

,,Dobře,kdyby něc,volej,moje číslo máš" řekne s otazníky v očích,kdybych jen věděla,co se mu honí v hlavě.Čekám,že ještě něco dodá. Jsem ale naivka. Vytrhnu se mu a s odfrknutím za sebou zabouchnu dveře. Kretén,pitomec,debil. Bez ohlédnutí dojdu až ke dveřím,které za sebou zavírám a už jen slyším zvuk motoru.Cítím jak se mi do očí derou slzy. V domě je ticho,překvapivě.

Schodím z nohou boty a vyběhnu schody nahoru do svého pokoje,kde vezmu velkou bílou osušku. Z pokoje si to namířím rovnou do koupelny. Tam ze sebe schodím všechno spocené a špinavé oblečení a vlezu pod tekoucí vodu. Cítím,jak ze mně odkapává jak pot a špína,tak také  poslední naděje. Právě až pod tou tekoucí vodou nechám slzy,aby mi pomalu stékaly po tvářích a spojovaly se s tekoucí vodou.

Když jsem usoudím že mi asi půlhodinová sprcha stačí,vypnu vodu a vylezu ven,kde se zabalím do huňaté osušky. S osuškou kolem těla a s turbanem na hlavě se přesunu do pokoje,kde si vezmu jen vytahané tričku s názvem bývalé školy a zalezu si pod deku do postele. Čapnu rozečtenou knížku a čtu až do vyčerpání,kdy usínám. Za dnešek toho bylo dost..

_______________________________________________________

čau lásky!♥

jsem zpět s novám krátkým dílem,který je pořád z pohledu Elli,to se ale změní hned v příštím dílu!:3 

Musím uztnat,že se na ten díl obzvlášť těším :3 -ne,nebude 13+ :D

Díl bude ale krátký,což mi doufám prominete O:)

Jinak s přidávánm dílů to bude tenhle týden na levačku,máme hlavní známkovací týden,ups :/

držte mi palce! :3

Promiňte za nějaké chyby,ale vynechává mi klávesnice:/

Budu ráda za hvězdičku pro radost a komentář s názorem! :') vždy mi to vykouzlí úsměv:')

Jinak děkuji za přečtení a čtěte dál!:)

Milujuuu vás♥

Báááááááááááj

PS: písničky co jsou na boku v médiích poslouchám když píšu,ale vy je poslouchat nemusíte:) možná to někam ale písnu,když se to do části bude hodit :D:)

PPS: čte někdo z vás můj druhý rozepsaný příběh All The Right Moves? Budete hodní,když se kdyžtak prknete:')