Bad boy / h.s.

#16

Při šahání na kliku se mi třásla ruka, nakonec jsem ale pevně sevřela a trhla směrem ke mě. Za nimi stály krásně modré oči,které mě sjely od hlavy až k patě, nebyl v nich ale žádný cit, spíše lhostejnost. Strašně mu to v obyčejných jeansech a tričku s košilí slušelo,jeho vůně mě přitahovala, chtěla jsem si s ním zase popovídat, zatancovat, vysvětlit..

Kývla jsem na něj, on to jednoduše obětoval a prošel kolem mě, tam se zul a šel k jídelnímu stolu. Nastalo přivítání s tátou a vytknutí pana Horana že přišel pozdě, já se mezitím zhostila nalévání polévky do prvních talířů. Začala jsem u táty v čele stolu a chtěla skončit u Nialla,to se mi také povedlo, ale nevěnoval mi ani pohled, ok, jak chceš. Položila jsem hrnec s naběračkou zpátky na linku a šla ochutnat co jsme s tátou zplodili.

Zpět do přítomného času :D

Polívka dopadla dobře, mě tedy alespoň chutná, pomalu nabírám a vylívám to, co mám na lžíci a jsem myšlenkami u Nialla, který se jako mi s Anitou nezapojujeme do konverzace. Nakonec se vzchopím a podívám se mu do očí, a hle, nachytám ho na švestkách, hned sklopí pohled zpět k polívce. Nevím kde,jak a ani o čem mluvit, ale mám to v plánu! Dojíme polévku,vyslechneme chválu a začneme s druhým chodem, tedy pečené kuře ke které jsme stihli nadivku a brambory.

Když si mi konečně povede všechno nandat,usednu ke stolu a zachytim na sobě něčí pohled, Niall se na mě zkoumavě dívá, odhodlám se a na ubrousek mu napíšu krátký vzkaz ,,můžeme si promluvit?" nakonec mu ho nenápadně stričím k ruce. On se na mě nechápavě podívá, potom si všimne ubrousku a propisky kterou jsem mu podstrčila. Podívá se, jestli nás nikdo nevidí, má štěstí, všichni se baví o nějakých blbostech, takže mi odepíše a zase mi ho podá.

,,máme o čem?" podá mi a já hned smolím odpověď

,,určitě!" zase mu ho podám, jako nějací malý děti si posíláme psaníčka, ale je to nutný!

Chce mi ho podat ale všimne si ho pan Horan,který se nadšeně usměje ,,,,Nemusíte si tajně posílat zprávy, hned po dezertu můžete zajít ven,tedy jestli vám to nevadí pane Feathersi?" zeptá se  směrem k tátovi který vypadá nadšený ,,jistě, proč ne! A proč si vlastně pořád vykáme? Já jsem John" potom se rozvede vášnivá debata o tykání, které 'Greg' přijme Já se ale podívám na Nialla který se ušlkíbne a dál si mě nevšímá, co s ním sakra je?!

Po hlavním chodě,který zase všem chutnal (nečekaně) se podává dezert, neboli zmrzlinový  pohár s ovocem šlehačkou a čokoládou, kterou jako vše ostatní pěkně nazdobím a každému rozdám. Přemýšlím,co mu řeknu, tedy,jestli mám co. Nemusí být tak naštvaný kvůli tanci (?),který jsem si vychutnala ale přitom ho lituji, moc jsem k němu přilnula a..ne, nebudu to teď řešit, není co!! Anita je nakonec docela chytrá, tedy ví, co se děje ve světě, ale upřímně je naprosto blbá!

,,Ello?"

,,Hmm?"

,,Máš momentálně nějakého kluka?" ano, je to kráva!

,,Emm, ne,nemám.." podívám se mu do očí, které na mě upírá a já nevím co z nich vyčtu,má je neutrální, vážně to bude zajímavá procházka, achjo.

Pohár se nám povedl a zase dostaneme chválu z rodiny Horanů, i od blonďáka, na kterého se už ani nepodívám. Čekáme na paní Horanovou, která to zase chválí do nebes a táta se dme pýchou, mám radost s ním, vím, co pro něj práce znamená. Když konečně všichni dojíme, uklidím po nás nádobí a pohlédnu na tátu, který mi děkuje pohledem, jen nevím, jestli kvůli pomoci v kuchyni, nebo vycházce s Niallem. Nakonec se tedy táta rozloučí s Horanovi a oni nasednou do svého velkého červeného auta a odjedou, zatímco já se s Niallem rozhodneme pro park kousek od školy. Skoro až k němu nemluvíme, mě se tohle nelíbí tak moc, že nakopnu plechovku co ležela na zemi pár kroků před námi.