Bad boy / h.s.

#70

S těmi komentáři jste mě zklamali,ale tak chápu to,už vás to asi tolik nebaví. Bude lepší to ukončit.. Tenhle díl je opravdu nudný a předpřed poslední,takže se můžete příště těšit na předposlední. 
___

Otcové byli ze šatů nadčení,Niall je nesměl vidět. Jeli jsme totiž hned k Horanům,kde na mě čekal táta,který nás oba i s šatama dopravil domů. Tam jsem je dala úplně nahoru do největší skříně,aby odpočívaly na jejich velký den. Rozhodla jsem se,že se na ně nepodívám až do svatby. Nejradši bych je ale vyndala a za pomocí nůžek jim změnila střih tak,že by vůbec nedržely při sobě. Jenže na to jsem měla naštěstí dostatek sebeovládání a taky oči,byly až příliš krásné. Jednou je dostane má dcera,pokud tedy nějakou jednou budu mít. Už teď ale vím,že ji v životě nebudu směrovat život. 

Potom jsem už každý den pouze proležela v posteli,až do soboty,kdy byl Silvestr. Táta mi dal naštěstí volno od Horanů,takže jsme se s nimi do té doby nemuseli vidět. Bohužel za mnou nemohl přijít Zayn,protože byl otec výjimečně pořád doma. Poprvé za celý život mi to bylo na obtíž.
***
Už v sedm večer jsme byli ale i s tátou nastoupeni u Horanů v obýváku. Normálně jsme všichni pili alkohol,ujídali pohoštění,které Niallova matka připravila a smáli se vtípkům pana Horana. Samozřejmě to bylo všechno strojené a možná někdy krapet přehnané. Nemohla jsem s tím ale nic dělat,takže jsem se jen tupě usmívala na všechny okolo a snažila se dělat,že je vše ok. 

Když se tedy těsně před půlnocí uráčili všichni vstát a dojít dozadu na zahradu,kde měli otcové odpálit rachejtle,byla jsem opravdu vděčná. Pevně jsem svírala Niallovu ruku,která s emi zprotivila stejně,jako on sám a snažila se ignorovat jeho jemné polibky do vlasů. Nikdo jiný nesměl tohle dělat,jen jeden člověk. Harry.

,,Deset..devět.." začalo se ozývat ze všech zahrad okolo nás ,,osm..sedm.." začali jsme tedy i my ,šst..pět.." stisk na mé ruce sílil,poplašně jsem se podívala na jeho zdroj ,,čtyři..tři.." Niallovo oči se na mě zvláštně koukali a lehce kmitali z mých očích na rty ,,dva..jedna.." jeho suché rty dopadly na ty mé přesně,kdy se na všech hodinách ukázalo dvanáct. ,,Šťastný Nový rok!" po tváři s emi začaly snášet první bezradné slzy,které jsem zadržovala už pěkně dlouho. Srdce mi tlouklo jako splašené,pane Bože,chci..tak moc chci,aby to byl Harry. Můj Harry a ne Niall,který mi skoro zabraňoval dýchat. 

,,Nechte si to na svatbu" zasměje se kousek od nás paní Horanová a sama dá palou pusu svému muži. Táta tam tak stojí se ksleničkou skotské v ruce a dívá se na nebe. Najednou,jakoby vycítil můj pohled se na mě podívá,neuhne pohledem. Trvá to sice chvíli,ale i tak to má prazvláštní účinek na mé tělo. 

Ještě to ráno mi přišlo několik zpráv,přející mi šťastný nový rok. Žádná ale nebyla od Harryho.
***
Vzhledem k tomu,že Silvestr byl v sobotu,měla jsem ještě jedn zotavovací den a potom pár dnů školy. Přesněji týden,ve kterým se dolazují poslední prkotiny ke svatbě.