Bad boy / h.s.

#71

*Ella*

Celý týden byl jako na horské dráze. Pořád samý šok,nevčekané změny a časté změny nálad. Několikrát jsem se dokonce zhroutila a nevylejzala z pokoje,svedla jsem to na únavu. Do školy jsem šla párkrát,abych se viděla tak nějak naposled s klukama a s Betty,ke které jsem se chovala naprosto stejně. Betty jsem řekla o svatbě,ale o nutnosti svatby ne. To ví jen Niall,Zayn a já. Měl by to vědět i Harry,prostě by měl.

Každý den jsme byly nasáčkovaní u Horanů a řešili svatbu,tedy hlavně rodiče. Na nás,bylo vidět,nebrali moc ohledů. Párkrát se nás zeptali ohledně jídla,výzdoby a nebo hostů. Co se týče hostů,je to na vážkách. Já tam žádný kamarádky mít nechci,jenže potřebuju svědka. To obstará Anita,která má momentálně skvělý život. Rodiče ji nevěnují moc pozornosti,právě na opak. I Silvestra mohla trávit jak chtěla!

,,Chcete svatbu do lehce růžova,nebo bíla?" otočí se na mě paní Horanová ,,kytky potřebujeme čerstvé,takže si rychle třekněte barvu."

,,Bílou" řekne Niall bez přemýšlení od svého telefonu a zvedne hlavu ke mně. Lehce kývnu a dál se věnuji projíždení časopisů,u kterých ani nevím obsah. Niall na svatbu žádné kamarády nechce,takže se hosti budou skládat jen z dospělých. Mě to může být šumák,stejně to doslova budu přežívat.

,,Dobrá děcka,tak to je všechno" zasměje se paní Horanová a zaklapne bloček,ve kterým to všechno má. Já bych ho nejradši roztrhala. ,,Je vidět,že jste nervózní,ale nebojte! Za dva dny to máte za sebou!"

,,My víme mami,v klidu jo?" zabručí Niall. Jeho matka mým směrem jen protočí oči a odejde z místnosti,nejspíše do kuchyně. Otcové jsou v práci,takže jsme sami v pokoji. Niall si to asi teké uvědomuje,protože ke mně zvedne hlavu a lehce se ušklíbne.

,,Tak co lásko,těšíš se na náš velký den?" zacukrouškuje hranně a vstane,načež se několika rychlímy kroky dostane ke mně. Trochu vystrašeně si prohlídnu jeho ruce,opřené o opěradla křesla,ve kterém sedím. ,,Copak?" jeho provokování,které rád opakuje mě dohání k šílenství.

,,Nesnáším tě" zasyčím s odporem ,,měla jsem tě fakt dost ráda,ale stala se s tebe zrůda" vyplivnu na něj. Tohle modrooký stvoření byl můj skvělý kluk,nebo spíše kamarád. A teď si ho mám brát. Je mi z toho na nic,z toho všeho. K tomu se tak strašně bojím budoucnosti..

***

Stojím před obřím zrcadlem,které je přes celou stěnu,skoro jako v tom obchodě se svatebními šaty. Všude je to čistě bílý,jako bychim byli někde v nemocnici. Jenže tohle není nemocnice,ale kostel. Nechápu,jak to mohlo uběhnout tak strašně rychle. Je to několik měsíců,co mi to Niall předložil,když ležel na nemocničním lůžku. Je to jako včera a přitom tak dávno.

Zayn: Je tvůj velký den.

Já: Všimla jsem si.

Zayn: Harry je u mě,koukáme na filmy..skoro jako dřív. Neboj,budu ho hlídat.

Já: Nic není jako řív. Dobrá,děkuju.

Zayn mu řekl přesný datum svatby,ale neřekl mi proč. Slíbil však,že mu více neřekl. Věřím mu,je to můj největší kamarád. Textování s ním je poslední týden jediný spojovací materiál,takže toho vcelku dobře využíváme. Než stihnu telefon položit zpět na stolek,otevřou se pomalu dveře,do nichž strčí hlavu Anita. Sluší jí to,vlasy má ve volném francouzském copu přes jedno rameno a šaty nad kolena v bezchybné bílé barvě.

,,Ty ještě nejsi připravená?" pokrčí obočí a vejde,přičemž zavře dveře. Svižnými kroky dojde k malé kožené sedačce a unaveně se na ni svalí. ,,Řeknu ti,není to nic zábavnýho" vydechne. Pouze přitakám a sundám si mikinu,pod kterou mám jen tílko.