Bad boy / h.s.

#8

Po včerejším incidentu jsem se vzbudil překvapivě brzo a to v půl šestý! Musela jsem myslet na ty jeho smaragdy,potetované tělo a hlas.. pořád je to ale ten blb, který mi zalichotil před celou třídou! Musela jsem ale s někým mluvit a s kým jiným, než s Bet? Je mi jasný, že asi velkou radost mít nebude, že ji volám už před šestou ráno, ale to přežije, snad!

,,Si děláš srandu, doufám!" zařve mi do telefonu až sebou cuknu.

,,Ne, jenom jsem myslela, že by jsi ráda slyšela včerejší rande se Stylesem..ale tak nic no" řeknu ledabylím tónem ale koutky mi cukají.

,,Cože? Jako fakt? A bylo něco?!" spustí lavinu otázek nad kterými se musím pousmát, nakonec ji ale popíšu včerejší večer a ona napnutě poslouchá, když konečně skončím,ozve se z druhé strany smích.

,,To jsi ho pěkně setřela!" Směje se kamarádka.

,,A myslíš, že jsme udělala dobře?" Zapochybuji najednou.

,,Chceš snad skončit jako jedna ze stáda?" nechápe Betty.

,,Ne, to ne! Jenom, jestli jsem mu neměla dát šanci.."

,,Ne, to fakt neměla! Nebuď blbá El,stejně tě chtěl jen využít!"

,,To asi jo, no.." souhlasím ,,Ale nebude naštvanej? zděsím se upřímně.

,,No,zuřit určitě nebude, jenom ho to asi překvapilo, což není špatná věc."

,,Jo, máš asi recht"

Chvíli ještě povídáme ale nakonec se domluvíme,že si dáme sraz u kostela za hřbitovem a típneme to.

Od včerejška se docela ochladilo, takže s oblékáním si nejsem jistá.. Nakonec zvolím úplé normální tmavě modré jeansy, stejně úplé bílé tričko a hnědou koženou bundičku. Vlasy nechám rozpuštěné a nevyžehlené splývat na ramena a zbyde hygiena a šminky. Dnes zvolím kočičí oči,takže normálně jako vždy make-up, řasenku ,pudr a přidám jemně růžovou rťenku s černými linkami, právě že protáhlé do kočičích očí (snad chápete :D ).

Ráno se pozdravím s tátou,vezmu si snídani, neboli jablko do ruky a s klíčema a mobilem se sluchátky se vydám na cestu.

Ke kostelu dojdu do deseti minut, což máme ještě celou půl hodinu do začátku školy! S Bet, která tam na mě už s úsměvem čeká prokecáme zase celou cestu.

,,Co máme první hodinu?" optám se kamarádky.

,,Myslím,že chemii" odpoví pohřebním tónem Betty.

Chemie nepatří mezi mé silné stránky,takže se modlím nad učitelkou nebo učitelem. Naštěstí vyfasujeme mladou a vcelku hezkou učitelku po vysoké, která je podle spolužáků nejvíce fajn ze všech kantorů.

Horší je ale práce ve dvojicích,kterou nám zadá, no super! Ale nejhorší je, že nám dvojici sama přidělí! A chemii máme se Stylesem a jeho bandou. Snad toho rebela nedostanu,ale překvapí mě, ne zrovna mile, když mi přidělí Malika! Ten na mě jen kývne a postaví se vedle mě za stůl se vzorkami. Kouknu po Harrym, který dostal nějakou ne zrovna pěknou holku s rovnátky a brýlemi. Chudák holka, jenže on si jí ani nevšimne,protože mě celou dobu propaluje pohledem!

Otočím se teda zpátky k práci a Zayn se na mě zazubí ,,ten ti jen tak pokoj nedá"

,,Cože?" kouknu na něj jako na Ufo.

,,Chybíš mu do sbírky" vysvětlí soused jednoduše.

,,Tak díky no.." zavrčím zkrz zuby a dále se věnuji práci

Po zbytku hodiny s nim proberu maximálně postup práce, ale nevěnuji mu ani jedinej pohled, jenomže on si z toho dělá srandu, pitomec. ,,Nezapomeň, že máme spolu ještě tělocvik, tam už se na mě snad podíváš" mrkne na mě a vzápětí se rozesměje, ale ona Bet taky, přijde ji to cestou do tělocvičny, kdy ji to vypravím jako nějakej vtip!

V šatnách se převleču do úplých kraťásků a trička a s Betty vcházíme do tělocvičny, kde na nás ostatní čekají. Máme se rozcvičit a kluci si mají zahrát fotbal, zatím co holky volleyball, no,nic tak strašného!

Skoro celou dobu nedávám pozor, protože on hraje sakra dobře! Vtip je v tom, že pozor opravdu nedávám a přelítnu přes Rachel, která skáče pro míč a spadnu dost špatně na nohu, musím si jít tedy sednout na lavičku, ze které, mezi námi, na volleyball úplně zapomenu! Hrajou dobře všichni, to zase jo, ale Stylesovo banda je prostě nejlepší! Tajně jim fandím, když dává Malik vytězný gól, dokonce zatleskám! Což byla osudová chyba.. Celá tělocvična se na mě podívá a já cítím,jak rudnu a k tomu se na mě Zayn výtězně podívá a začne se tlemit, vlastně celá tělocvična se začne prohýbat pod náporem smíchu, super no.

Jen jeden člověk se nesměje. Podívá se mi do očí a já cítím, jak se mi podlamují kolena,wau, má vážně krásný úsměv.. moment, úsměv?!

Ano, i on se na mě usměje, ale je mi jasný že z jiného důvodu, než ostatní..

_____________________________

Nejvíce chci poděkovat BiancePolkov za krásné komentáře:)! děkuji! a odpověď na tvoji otázku se časem dozvíš v příběhu:)

Promiňte, že dnes vyjde jen jeden díl, ale vůbec jsem neměla čas!:/

takže jako vždycky: dávejte vote a  komenty,abych věděla, že mám psát dál!:)

taky se vám omlouvam za předčasné chyby :/

a ano, zese se nebavili :D sorry :D příště už budou 3:) nebojte! :D

takže děkuji za přečtení a čtěte dál!:)

baaaaj