Bad boy / h.s.

#46

Díl věnuji Saskye a její kamarádce! ^•^ užijte si hodinu plnou povídání! :-D

Lékař mi zdělil podrobnisti o mém stavu. Prý to není nic vážného a mohu jít domů,ostatní informace šly ale jedním uchem tam a druhým ven. Jediné,co jsme ještě pochytila bylo to,že mi nechají mini interupci,aby ze mě to mrtvé dítě dostali pryč. Naskočila mi při tom kůže,protože mi doporučil,aby jsme to udělali co nejdříve. Navrhla jsme mu tedy ihned,souhlasil. Chtěla jsme to mít z krku. Před zákrokem mě nechal ještě chvílinse Amandou,která si sedla k mým nohám.

,,Je Niall v pořádku?" zeptám se jí rychle,nechci s ní rozebírat dítě,nic ji do toho není. Prohrábne si své dlouhé blonďaté vlasy a hluboce vydechne.

,,No..neni to už tak vážné,ale pořád to není až tak moc dobrý,jak by mělo" je na ní vidět starost,na kterou se nedokáži dívat. Mě samotné to rve srdce.

,,No dobrá" řeknu trpce ,,a rodiče? Ví o tom?" tak schválně,jak se rodiče starají o svoje loutky.

,,Tak pan Horan a tvůj otec přiject nemohli,odjeli na služební cestu a paní Horanová tu byla pár hodin,než také odešla" její slova mě nepřekvapí. Ani můj,ani Niallovo táta,ani zjištění služební cesty. Svým způsobem jsem to čekala,no.

,,Aha,chci aby o tom nikdo nevěděl" přikážu a ona odhodlaně kývne ,,a co Zayn?" na toho bych málem zapoměla. Am při jeho jméně naskočí malý úsměv,zajímalo by mě,co si o mě vlastně myslí. Že jsem malá děvka,která potratila a teď čeká na osudovou lásku? Možná. S mým stavem je mi to ale jedno,je na mě hodná,což oceňuji.

,,Tvůj kamarád spí na jednom volném pokoji u mě na plastice,nechala jsem ho tam" koukne na mě zvláštním pohledem ,,za žádnou cenu nechtěl odejít" tyhle slova mě naopak zahřejí u srdce.

,,No dobrá,díky" kývnu a vytvořím menší úsměv ,,můžeš ho za mnou hned po tomhle zákroku poslat?" zeptám se jí a ona trochu natočí hlavu na stranu.

,,Sice budeš asi únavou spát,ale jo,ráda" věnuje mi poslední milý úsměv,než přijedou nějací dva doktoři a pár sester,které mě naloží na vozíček a dovezou do místnosti,kde se to má stát.

***

Byly to teprve dva měsíce,co jsem to mělo uvnitř sebe a i přesto se cítím tak nějak..prázdně. Mini interupce byla opravdu zvláštní,ono vysávat plod bylo samo o sobě nepříjemná zkušenost. Ještě horší byla uvědomění,že jsem si ho před tím,než jsme odjela s Niallem k němu domů,chtěla nechat. Teď jsem však ráda za mé rozhodnutí,to neudělat. Stejně mi ho vzali tak,jako tak a to díky němu. Harry je pryč a to ani nevím kde,jsem možná radši,že to nevím. Nechci ho už ani vidět. Tohle bylo odporné,zbít někoho slabšího ještě k tomu,když jste v převaze.

,,Ell?" osloví mě tiše nějaký hlas a já otevřu oči,které byly až do teď zavřené a spokojeně spaly. Vedle mé postele sedí na židly Zayn.

,,Hm?" zamručím a posadím se. Prej jsem si měla ješte na chvíli lehnout,ikdyž to nebylo potřeba,uvítala jsem to. ,,Ahoj" usměji se a prohrábnu si pravou rukou vlasy tak,aby nevypadaly tak přeleženě.

,,No ahoj" ušklíbne se ,,ty jsi mi teda dala" pousměje se a hlasitě zívne ,,byl jsem tu celou noc" prohodí a koukne na mě.

,,Jo,já vïm" kývnu ,,děkuji" dodám a myslím to vážně,jeho přítomnost je mi příjemná. ,,Potratila jsem" řeknu jakoby nic a on se zadusí na vlastní slině.

,,Co-co-cože?" dostane ze sebe po chvíli a já nevinně pokrčím rameny. Avšak bolí mě to vědění,že je konec.

,,Jednou na té poslední párty jsem se s Harrym vyspala-poprvý a naposled-a otěhotněla jsem" jeho vykulené oči mluví za vše ,,věděl o tom,to se neboj" odfrknu si znechuceně ,,přesto však mi dal včera,nejspíš omylem,ránu do břicha..a..a" nevím co dodat,oči mě začnou nebezpěčně pálit a já sklopím poraženecky hlavu.

,,Páni.." vydechne Zayn udiveně ,,to jsem nečekal" palcem a ukazováčkem mi zvedne bradu tak,aby mi viděl do očí ,,je mi to vážně líto" poví posmutněle a já kývnu,mě taky,to mi věř. ,,Kolik tomu bylo?" zeptá se starostlivě a já se zamyšleně kousnu do rtu.

,,Dva měsíce" brouknu posmutněle ,,stejně bych si to kvůli budouctnosti Niallem nemohla nechat..ale" nedořeknu,protože mě přeruší jeho trochu naštvaný hlas.

,,Ale i tak to zabil a neměl na to právo" jeho slova mi mluví z duše ,,sráč odpornej" vyplivne a odvrátí pohled k oknu,kde může být tak dvanáct hodin odpoledne.

,,Taky že to je konec" řeknu neochotně a natáhnu se pro jeho ruku,co mi leží na posteli. Lehce ji stisknu,abych si vrátila jeho pozornost. ,,Odvezeš mě domů?" zaprosím se psím pohledem.

,,Tak to je jasný,ne?" pousměje se.

***

Je vám ale doufám jasné,že jsem nemohla odject jen tak. Když jsem byla konečně oblečená,vyhledali jsme se Zaynem Amandu,abychom zjistili Niallovo pokoj. Je však po návštěvních hodinách,ale to by nebyla Am,aby nás tam nepustila,jsme přece ta,která s ním jela a celou noc tady čekala na konec operace. Ano,jsem jeho přítelkyně,ikdybych nechtěla. A ano,já nechci.

,,Jen na minutku!" zadá nám Amanda poslední instrukce a já se svým společníkem vcházím do tichého nemocničního pokoje. Ticho narušuje jen občasné zapípání jednoho z velkých přístrojů,co jsou okolo bílé sterilní postele na které leží Niall. Pomalu dojdu se Zaynem v závěsu až k jeho posteli,kde se však zastavím. Je samá modřina,odřenina a náplast,pod kterou se schovávají větší ranky. Jeden modro-fialovo-zelený a dost nehezký monokl se mu rýsuje okolo celého pravého oka,ten tomu dodává na efektu. Potichu si sednu na jednu ze dvou židlí,které jsou u postele a ani nedutám. Nevím,co mu mám říct,takže si prohlížím velikou kitici,nejspíše od jeho matky,která zabírá skoro celý noční stolek. V hlavě mi proběhne myšlenka,jestli o Niallovu úrazu ví i ta blondýna,se kterou jsem ho nachytala,nebo setsra Anita na měsíčním pobytu v New Yorku,kam jela ze školou. Rychle ji ale setřesu,teď na to není čas.

,,Promiň Nialle,za všechno" zašeptám a chytnu ho za jednu ruku,přesněji pravou,ze které mu vede hned několik hadiček. ,,Je to moje chyba" dodám a cítím,jak mi po tváři sjede pár slz,které ihned setřu. Potom se postavím a kouknu na Zayna,který stojí jako přibitý na to stálém místě,jako předtím.

,,Taky jsme ho párkrát ztloukli,ještě s Harrym,ale tohle je moc" utrousí ,,Harry musel mít kurva velkej vztek,že něco takového dokázal" jo,to jo. Dozvěděl se o té kreténské firmě,ke které jsem připoutaná až do smrti.

,,Ještě přijdu" prohodím směrem k Niallovi,který jen tiše a nehybně leží. Chudák.

***

,,Takže rovnou domu?" zeptá se deset minut na to v autě Zayn a já kývmu,kam jinam bych měla ject? Betty to budu muset nějak vysvětlit,ale rozhodně né teď,takže domu. Opřu si hlavu o okno Zaynova auta a pozoruji ubíhajíci krajinu za okny,nic zábavnějšího se v tu dělat asi ani nedá. Pomalu zvednu prst jedné ruky a zučnu jím malovat na zamlžené okno,venku se samozřejmě nehorázně ochladilo,takže to není problém. Namaluji ovál,jako tvář a zatočené čáry jako vlasy,do minuty to však dlaněmi stírám.

Myšlená osoba mě však překvapí sedící na schodech u mého baráku ,,ne" zašeptám prosebně a ucítím Zaynovo ruku na té své,která mě stiskne tak,jako já v nemocnici tu jeho. Ihned mi to přidá sebevědomí a já s trhnutím otevřu dveře od auta...

_____________________________________________________________
Miluju Zayna ^•^
Je tam strašně kjůůůt! :-D nemyslíte?^•^
Jinak mi vyvolávejte slávu! Zase vám brzo přidávám díl! :-D❤
Nevím kdy bude další,už tenhle píšu jen tak tak.. :-/
Jinak ihned vote! A hlavně komentář s názorem,šup!! ❤
Miluju vás
Baaaaj
PS: ještě jednou děkuji za 100k! ❤