Bad boy / h.s.

#34

Zbytek týdne uběhl jako voda a byl tady víkend. Betty se s Carol vyrovnala a Harry..je prostě Harry. Nedá se tomu říkat ignorance, zdravíme se a píšeme si,ale toť vše. Hned v pátek po škole si mě vyzvedl Niall a jel se mnou domu, mám se prý jen převléct a ject k nim domu. Táta tam už je,tedy přesně na Horanovic pátečním obědě, na který jsem zvána. Prej patřím do rodiny pff. Mezi námi se mi tam ani trochu nechce, ale bylo by to neslušné a celkově nevhodné.

,,Dobrý den" pozdravím tátu, Anitu a rodiče Nialla ,,Promiňte za zdržení" dodám úsměv.

,,V pořádku" pokyne pan Horan a my se pustíme do oběda. Do rozhovoru se nějak extra nehrnu, nemám na to prostě náladu,i když se mě ostatní snaží navnadit, tak odmítám. Niall si mě rezervujena zítřejší odpoledne a mě nezbývá nic než přijmout. Samozřejmě se rodiče rozplývají,jak jsem sladcí a jak nám to přejou. Kdyby jste věděli, mihne se mi v hlavě myšlenka a já se ušklíbnu.

***

Přesně ve dvě se mi rozdrnčí domovní zvonek a já jdu otevřít Niallovi. Přesný jak hodinky.

,,Čau" pozdravím prostě a on mě hned sevře v náruči a políbí.

,,Ahoj" řekne trochu nejistě, je nejspíš znepokejn mým chováním. ,,Kam by jsi chtěla jít?" zeptá se po chvíli.

Po nějaké době zvolíme kino, což mi přijde jako pěkná nuda, ale souhlasím. Nevím, co to se mnou je. Jsem protivná a nevrlá už od včerejška,když mě Niall odvezl k němu domů. Je mi to s ním už docela blbý, když mám.. Kluka? Ne,to ne. Prostě.. Harryho,se kterým čekám dítě. Jak prosté!

Po filmu mě odveze domů a mě to vyhovuje. Po trapném 'ahoj' mu doslova zavřu dveře před nosem a po zjištění,že je dům ptázdný,zamířím do kuchyně. Udělám si velkou mísu zeleninového salátu,na který jsem dostala chuť už v kině a udělám si čaj,který naliju do velkého a mnou oblíbeného hrnku. Potom se jen zkočím vysvléct z jeansů a usadím se s knížkou a občerstvením na gauči. Takle si představuji sobotu!

Do knížky se nemohu pořádnĕ začíst,myšlenkami jsme úplnĕ jinde. U Harryho,samozřejmé. Přijde mi zvláštní,jak je všechno skoro dokonalé. Není takový. Sama Betty mi říkala,že nikdy s nikým nechodil. Nevím čím to je,jestli mou náladovostí,nebo snad tím pocitem samoty,ale začíná mi to být až..podezřelé. Sice se cítím jak Julie,která má k Romeu zákazanou lásku,ale stejnĕ se stýkají,ale cítím že je nĕco špatnĕ. Nĕco z jeho strany,nebo snad z mé? Jsem z toho vcelku rozhozená,protože tak nĕjak vím,že to jinak nejde. Ale mé zákeřné svĕdí má jiný názor. Co kdybych dala Niallovi kopačky? Co kdybych se prostĕ rozešla za Harrym a vrhla se mu kolem krku se slovy "můžeme být spolu"? Jeho reakce mĕ zajímá víc,než cokoliv jiného a mĕ nevadí si to přiznat.

Pamatuji,jak mi řekl,že mĕ miluje. Ještĕ teď mám při té vzpomínce motýlky v břiše,v břiše,kde roste naše dítĕ. Cítím jak mi po tváři teče teplá kapka a odkládám knížku na stolek přede mnou. Více se zachumlám do deky a opřu hlavu za zeď za mnou,co bude potom? Konec nebo nový začátek? Tahle myšlenka mi prolétne hlavou a já mám nutkání vzít mobil,co leží vedle mĕ na gauči a zavolat mu. Tomu kudrnatýmu klukovi,co mĕ za ty dva mĕsíce,co jsem tu zvládnul zbouchnout a přitom uchvátit. Dal mi tak nĕjka důvod k úsmĕvu,ale zároveň k tolika slzám. Sám mi řekl,že mé miluje,ale můžu mu vĕřit? Vždyť mezi námi nic není.. Uvĕdomím si ale jeho nápad si dítĕ ponechat,nebyl to však jen plán?

Tuhle myšlenku ale setřesu. Hloupost. Byl se mnou celou tu noc,spal vedle mĕ a držel mĕ v objetí. Ale takhle musel držet spoustu holek všeho vĕku a vzhledu. Bože Ello,no a? Je to minulost! Nebo není? To je to,co mĕ dĕsí nejvíc,nevím o nĕm vlastnĕ nic,kde a s kým je..Otázky,které mĕ zevnitř užírají a já je nechám,jsem slaboch. Po tvářích se mi už kutálí o dost víc slz a já je pomalu stírám rukávem. Nevím,co to se mnou je,ale moje myšlenky,buď vhodné k situaci či ne,se mi vytváří v hlavĕ vlastnĕ sami. Bože jsem..naivní,když mu vĕřím? Pokud ano,zaplatím za to.

***

Vzbudí mĕ nĕčí ruce na ramenech ,,Ello! Ello vzbuď se! No tak holčičko ššš neplakej" slyším tátovo hluboký hlas. Chvíli si neuvĕdomuji že křičím,takže toho nechám a otevřu oči,spatřím ustaraného tátu,jak sedí vedle gauče. Hned se mu vrhnu okolo krku a naposled vzlyknu,musela jsem brečet dlouho,mám napuchlé oči jak angorák.

,,Tati" zašeptám roztřesenĕ a on mĕ vezme jemnĕ do náruče. Pomalu kráčí po schodech a já nejsem schopná nĕco namítat,jsem na to až moc unavená jak psychicky tak fyzicky. Donese mĕ tedy do pokoje a položí na postel,do které se zachumlám. Políbí mĕ na čelo,jak to dĕlal když jsem byla malá a odejde,ale ještĕ ve dveřích se otočí a jemnĕ se usmĕje.

,,Mám tĕ rád" oukne se na mĕ jak na malou hočičku ,,dobrou noc" s tĕmito slovy odchází a já pociťuji,jak mĕ přemáhá únava,celou noc spím už klidnĕ.

______________________________________________________
Mám tady nový díl,kratší a o ničem,ale dlouho nebyl..
Mám toho vážnĕ hodnĕ:/
Potřebuji na psaní klid,musím se víc vžít do Elly,ale nĕjak mi to nejde :( asi to tak i vypadá..
Dĕkuji za tolik přečtení ♥ dĕláte mi strašnou radost♥
Za minulé komenty jsem vás mĕla chuť obejmout:') vážnĕ to pro mĕ hodnĕ znamená♥
Miluju vás a užijte si volné pondĕlí:)♥
Baaaaaaaaj