Už hodinu sedím bez jediného slova na Horanovic gauči,koukám do prázdna a zadržuji slzy. Slovo svatba se už ani nezmínilo,takže si oddychnu,byl to jen návrh. Okolo mě propukla oslava,při které všichni oslavují tuhle radostnou událost. Jen já tady sedím jako pecka s výmluvou,že mi není dobře a nemohu moc pít,ani jíst. Nakonec jsem poslána Niallovo matkou nahoru,abych si odpočinula a že mě před odjezdem probudí. Po pečlivé navigaci se dostanu až nahoru do pokoje pro hosty,kde se ihned zamknu a zalezu si pod tenkou přikrývku. Tvář se mi zkřiví do zlomené grimasy,zatímco se ze sebe snažím fostat všechny slzy. Najednou mi to však nejde,zrovna když to potřebuji. Skrčím si kolena až k bradě a zavřu oči.
V mé hlavě se odehrává boj,jestli Harrymu zavolat,nebo nezavolat. Mé tělo si uvědomuje vinu a dává mi to najevo zvláštní tíživou bolestí v hrudníku. Za tohle všechno mohu jen já,jen já si myslela,že je všechno v pohodě. Doufala jsem,żeřeknu tátovi pravdu třeba i o děcku,které teď půjde na stoprocent na smrt.
Oběma rukama si stiskno břicho,nechci ho dát,ale musím. Mohla jsem si vybrat mezi dvěmy životy,ten s Niallem a třeba i láskou,nebo ten s Harrym plný lásky..ale..ale.. To je právě to,co nevím. Neměla jsem v něm důvěru ani jiistotu,kterou jsem si vyhledala u Nialla. Zachovala jsem se strašně odporně a vím to o sobě. Ale pokud teď nekývnu a půjdu s pravdou ven,tak tátovi vezmou spoluvlastnictví firmy a mohou ho i vyhodit. Neodpustil by mi to a určitě by mě nenáviděl.
Musím se zachovat jako hodná holka a poslouchat tyto pravidla,které zní sedět a držet hubu. Pokud neposlechnu,odnesu tu jak já tak táta a to mu nemohu udělat. Harryho miluji celým srcem,ale rodina je na prvním místě. Sice se to těžko přiznává,ale u Harryho jsem i přes to dobré zamilované chování neměla jistotu. Mohli jsme se kdykoliv pohádat a byl by konec větší,než je teď.
Nevím,jak mu to mám říct,jestli z očí do očí,nebo mu napsat smsku? Ne,to by bylo zbabělé a to si nezaslouží. Musím mu to říct mezi čtyřma očima v klidu,bojím se že se naštve a bude řvát. To je pochopitelné,ale přežiju to,zasloužím si to. To co vím je ale to,že by mi za žádnou cenu neublížil. Tedy ne fyzicky,psychicky to už dokázal a ne jednou. Jak se k tomu ale postaví Betty? Bude na mé straně,nebo půjde za láskou,kterou má nejspíše u Louise? Ztratím tedy jediné přátele a budu sama,Adama počítat nemůžu,ten mě odepsal potom,co mě viděl s Harry. Mám až moc myšlenek,které můj vytížený mozek přestává pobírat a dává mi to jasně najevo klesajícími víčky.
Probudí mě až táta,ketrý mě nese do auta a hlasy všech ostatních. Z táty alkohol necítím,takže nemám strach,který by mi zabraňoval ve spaní. Znovu usínám,tentokrát se mi ale zdá o Harrym,o zničeném Harrym.
***
*Harry*
Hážu do sebe už asi stého paňáka tvrdého alkoholu,ale je mi to šumák. V hlavě mám jenom jí,její velké oříškově hnědé oči a krásný podmanivý úsměv. Tahle holka mi za tu dobu,co tu žije,zvládla pomotat hlavu tak moc,že se ani nepoznávám. To ona mě změnila. Jen nevím,jestli je to dobře,nebo není. Jsem na ní totiž závislej a to doslova,chybí mi a to jsem ji neviděl jen pár hodin. Těch pár hodin,co odjela s Horanem i přes to,že ví o tom,jak ho nesnáším. Prej to bude jen prkotina,pff. Ještě se mi neozvala,takže se rozhodnu ji zavolat sám. Vezmu mobil a po chvilkovém mžourání (vypil jsem toho víc,než jsem chtěl) do něj konečně najdu to pravé číslo. Chvíli to zvoní,než to však padne do hlasovky a já zanadávám na celý lokál. Nahraju ji asi dvě zprávy a nejistým vrávoravým krokem dojdu až ke gaučíku,na kterým sedí Liam a Louis.
,,Tak co? Jdeme domu?" dloubne do mě s úšklebkem Liam,nejsou tolik nalití jako já,takže neochotně přikyvuji a oni mě podeberou každej za jedno rameno ,,ty ses zas zřídil" utrousí Li ještě před východem.
,,Divíš se mi?" zavrčím na něj popuzeně a on jen krčí ramena,vypadá zamyšleně,takže odvrátím pohled k druhýmu kámošovi,kterej má sice menší,ale taky problém s rovmou chůzí. Zajímalo by mě,jak to má mezi mnou a Elliinou kamarádkou on. Jestli je do ní taky na tolik zamilovanej,nebo to má na háku. Zaženu nutkání se ho zeptat a pokračuji ve vrávoravé chůzi přes park. Procházíme kolem hřbitova,kde si to krátíme přes uličku vedle kostela. Jojo,tahle ulička má taky nemálo vzpomínek. Teď mě však zaujme cizí silueta s blonďatými vlasy. ,,Ty!" zakřičím hlasitě a on sebou škubne,taky z půlky strachem. Neřeším opilost a jdu rychlým krokem k němu,Horan zasranej.
,,Ty?" řekne opovržlivě a uhne mé špatně mířené pěsti ,,takže to už asi víš" řekne s úšklebkem a uhne se i druhé pěsti,to už to ve mě začne vřít. Co vím-nevím? To už k nám dorazili i Liam s Louisem a změří si Nialla stejně nasraným pohledem,jako já před chvílí
,,To o firmě" natahuje to ten hajzl ,,to,že Ellin otec se stal spoluvlastníkem firmy" řekne vítězně a mě spadne brada někam k zemi. Co to kurva mele za sračky? To by mi řekla! ,,Oo,takže to ještě nevíš?" vysmívá se mi zle a skříží si ruce na prsou ,,dělají to kvůli mě a Elle,abychom to po svatbě mohli zdědit" v jeho hlase je slyšet výsměch,který se kříží s výhrou. Parchant jeden.
,,Chyťte ho" zavelím a kluci ho každej přišpendlí za jednu ruku ,,zmrde odpornej" vyplivnu na něj a bez rozmýšlení to do něj buším hlava nehlava. Vybíjím si na něm vztek za sebe,je to jeho vina. Kdyby tu nebyl,mohl jsem mít Ellu pr sebe a mohl jsem mít klid. Začne z něj téct proudy krve,ale já na to nedbám a biju ho dál. Chci aby umřel a aby trpěl za mě,nemá mi brát to,co je moje. Přestane odporovat a už jen sičí,nebo párkrát vzdechne bolestí,neodporuje však. Takovou radost mi neudělá. Dělá mi však dobře,když ho vidím trpět a mohl bych to dělat až do rána,kdyby se za mnou neozval dívčí hlas.
,,Harry nech ho!"
_____________________________________
Moje kruhy pod očima jsou tak obravský,že by v nich mohli kluci odehrát koncert.
Omluvte mě za překlepy a pravopisný hrubky,jsem ale úplně mrtvá a proto je to taky kratší.
Mám teď hodně školy a málo spánku,přičemž vám skoro poravidelně píšu díly.
Ale děkaji za podporu,kterou od vás mám,moc si toho vážím ❤
Brzo dáme devadesát tisíc přečtení,což je neuvěřitelné♥
Děkuji za každý komentář a vote,hlavně komenty mi vždy vytvoří úsměv na tváři❤
Miluji vás
Baaaaaaaaaaj
ČTEŠ
Bad boy / h.s.
FanfictionPŘÍBĚH JSEM ZAČALA PSÁT, KDYŽ MI BYLO NĚJAKÝCH 12 LET. BYLO TO ČISTĚ PRO ZÁBAVU. NECHÁVÁM SI HO TADY NA PAMÁTKU. NEMUSÍTE SE ZDRŽOVAT OPRAVOVÁNÍM TĚCH CHYB CO TAM NAJDETE (A ŽE JE JICH TAM DOST), UŽ NEVIDÍM SMYSL TO NĚJAK PŘEPISOVAT. DĚKUJI :-)...