Bad boy / h.s.

#56

Procházeli jsme celé město pořád dokola a vyvěšovali letáky,které jsme připnuly na každý volný místo. Někdy jsme se dokonce rozdělovali,abychom toho stihli víc a Alison se našla dřív. Moc jsme přitom ale nemluvili,přeci jenom jsem byla na Zayna stále naštvaná za to,jak se choval k Harrymu. Neříkám,že bylo zrovna dvakrát vychované ho za to přišpendlit na zeď,ale přeci jenom..mělo to dopadnout jinak. Měla jsem ty letáky vylepovat spolu s Harrym a držet se přitom za ruce. Ano,myslela jsem si,že ten včerejší proslov,který mi věnoval něco změnil. Ale mýlila jsem se v něm tak,jako stokrát před tím.

,,Kolik ti jich ještě zbývá?" zeptá se mě Zayn,když u jednoho sloupu zůstávám dýl,než bych měla.

,,Deset" odpovím pořád trochu zaskočeně ,,tobě?" zatřesu hlavou,abych z hlavy vyhnala i poslední zbytek myšlenek na Harryho.

,,Pět" pousměje se a zvedne těch pět letáků jako důkaz ,,už nám zbývá jen kousek" pohladí mě po rameni ,,co chceš dělat potom?" zvyzvýdá hnědoočko ,,tedy,pokud nechceš bý t sama.."

,,Chtěla jsem jít potom za Niallem do nemocnice" přeruším ho ,,takže tam se mnou půjdeš ať chceš,nebo ne" mrknu na něj a shranným úsměvem dojdu zbytek ulice,přičemž všude rozvěšuji posledních deset letáků.

Pěšky dojdeme zpět k domu,kde si nechal Zee zaparkované auto. ,,Na co koukáš?" zeptá se mě překvapeně,když zkameněle koukám na schody,kde Harry seděl potom,co jsme přijely z nemocnice. Tentokrát jsem mu řekla že je konec a stejně přišel. Dneska jsem mu řekla,ať odejde a já čekám na to,že bude sedět na schodech.

,,Na nic" odpovím klidně a nastoupím do auta na místo spolujezdce ,,myslíš,že se vrátí?" obrátím se na Zayna chvilku potom,co nastartuje a vyjede.

,,Já nevím Ell" pokčí rameny ,,ale uvědomme si,že je to Harry" ušklíbne se ,,a zatím se vždycky vrátil za tím,co miluje" dodal s lehkým úsměvem na rtech.

,,Ale já.." nevím jak dokončit větu,aby dávala smysl ,,já nevím jak to udělat jednoduchý" řeknu narovinu,za což si vysloužím nechápavý pohled. ,,Já nevím,jak to zjednodušit,abych nikomu neublížila" vysvětlím ,,přeci jenom jsem do toho zatáhla plno lidí,kterým můžu jednou chybou uškodit" kouknu po něm,co na to říká. Má na tváři zamyšlený výraz a obočí dané do jedné rovné přímky.

,,Bojíš se,že tím ublížíš tátovi a taky Niallovi,který leží v nemocnici,díky Harrymu,kterého miluješ" řekne si spíše pro sebe ,,já sám nevím,jak bych se na tvém místě rozhodl" řekne posmutněle. jeho jsem do toho svým způsobem zatáhla taky. Jenže bez něj bych plno těhlech záležitostí nevyřešila,takže je vlastně dobře,že je tu.

***

,,Ahoj Am" usměji se na drobnou blondýnku s ustaraným výrazem ve tváři,která mě vtiskne do objetí ,,jdeme za Niallem,má tam matku?" zeptám se rovnou.

,,Ahoj Ell,jsem ráda,že ho jdeš..jdete navštívit" opraví se,když za mími zády zpatří Zayna a následně se na něj usměje ,,ne,je tam sám,matka u něj byla od rána a odešla tak před hodinou" zdělí mi a já kývnu.

,,Ok,dobře" věnuji ji děkovný úsměv ,,my budeme u něj,potom se kdyžtak stav" lehce ji poplácám po ramenu a vedu tichého Zayna do Niallovo pokoje.

,,Cítím se tu tak..divně" porozhlédne se Zee po pokoji ,,není to jen tou bílou barvou,ale taky tím pachem" nakrčí při těch slovech rat,což mě rozesměje,potom ale zvážním a posadím se k Nillovu lůžku a zhluboka vydechnu zadržovaný vzduch.

,,Je to už skoro rok a půl,co mi zemřela matka" spíše informuji Zayna,který se posadí naproti mě a upřeně na mě hledí ,,je to tak dávno a přitom skoro včera,co mě učila hrát na kytaru" zasněně se pousměji ,,od doby co zemřela jsem na ní ani nesáhla,prostě nemůžu" zakroutím hlavou ,,uměla tak krásně zpívat,vždycky mi zpívala před spaním" po tváři mi zteče slza ,,tak moc mi chybí Zee" další a další slza ,,pokud Nialler zemře,tak ztratím dalšího člověka v mém životě a to nechci" dám si hlavu do dlaní.

,,Bože Ell,je mi to moc líto" šeptne mi do vlasů,ani jsem si nevšimla,že přišel ke mě a obejmul mě ,,mě se rodiče rozvedli,máma odjela do Kalifornie a otec zůsdtal tady kvůli přítelkyni,která mě nesnáší" ušklíbne se ,,takže se poslední dobou snažím dobře učit,protože za to dostávám prachy a pak tradá za máti" uchechtne se ,,nechtěl jsem tady opouštět ty lidi,ale na vejšku půjdu do Kalifornie" není ani možný,jak nás jedna smutná chvilka zblíží.

,,Uvidíme se někdy ještě potom?" odtáhnu se,abych mu mohla pohlédnout do očí.

,,Samozřejmě" usměje se ,,máme ale ještě rok a půl" odfrkne ,,a za tebou budu určitě jezdit,to se neboj" usměje a vtáhne mě do dalšího objetí ,,vždyť jsi moje nejlepší kamarádka Ell,ikdyž to zní kýčovitě" zasměje se.

,,Zní to skvěle" ujistím ho ,,děkuji Zee,za všechno" z očí mi uniknou další slzy,které však nezdůrazňují smutek,jako ty předchzí. Naopak znázorňují štěstí,že mám tohohle skvělého kamaráda.

,,Kdyby nás viděl hazza,tak jsme oba mrtvý" utrousí Zayn ,,ale no co" pokrčí rameny ,,jsme kamarádi a on tvůj kluk" uchechtne se.

,,Zopakuj to" požádám ho jemně ,,to druhý" dodám"

,,Že je tvůj kluk?" zeptá se a já kývnu ,,zní to zvláštně,což?" usměje se jemně.

,,Ale krásně" zavrním ,což u něj vyvolá smích ,,ty se moc nesměj" dloubnu do něj ,,dneska tě málem zabil."

,,Já ho nechal" hájí se Zayn se smíchem. Protočím očilma ,,jojo! normálně jsem ho nechal!" směje se spolu se mnou. Zbytek dne,co jsme v nemocnici,už jen povídáme v lepším duchu a navzájem se dozvídáme nové věci.

***

,,Dík za dnešek" mávne Zayn,když vystupuji z auta. Jeho poznámka mě donutí se otočit s pozvednutým obočím.

,,Za vyvěšování letáků pro hledání Alison a výletu do nemocnice za Niallem?" zasměju se ,,jo,nemáš zač" kývnu důležitě.

,,Ty víš co myslím" usměje se ,,pá Ell!" zamává mi naposled,než zavřu dveře a on odjede. Se stálým úsměvem ve tváři otevřu domovní dveře a avejdu do vytopeného domu,přeci jen venku je zima jako blázen. Sundám si bundu i kulicha,kterýho jsem si kvůli prudkému větru vzala,na věšák a jen v ponoškách dojdu do obýváku,kde šmatám po vypínači. Když ho konečně naleznu,zmáčknu a celé místnost se zalije krémovým světlem. Zůstanu však stát v půlce pohybu,protože v křesle sedí Harry a v klíně mu spí Alison.

,,Harry!" vyjeknu překvapeně a chytnu se za srdce,které z toho šoku bije jako zplašené ,,co tu sakra děláš?" zeptám se a pořád stojím na svém místě.

,,Protože jsem jak debil jezdil po všech útulcích,jen abych našel tuhle kouli,kterou jsem hledal jen díky popisu,který jsi sestavila" mluví klidným hlasem ,,a taky proto,že jsem sám sobě slíbil,že tě už v životě neopustím" dodá a dojde až ke mně tak blízko, že se jeho decho odráží v mým obličeji ,,nebo možná proto,že tě miluju a jako bonus jsi nechala u sebe v pokoji otevřené okno" dodá s rošťáckým úsměvem a přitáhne si mě do polibku..

_____________________________________________

Táááááák děcka! Já se vám poslušně hlásím se spejšl dílem na Silvestra! :D

Spejšl je v tom,že to nemělo zkončit tak dobře,ba prrávě naopak :D ale no co,vy máte Halla rádi :D

Tak si užijte ten strašnej přestup mezi rokama 2014 do roka 2015 a pěkně si ho užijte!♥

já silvestr neslavím:) takže si ho tolik neužívám,tedy alespoň ty rachejtle-__- (chudáci psi)

Miluji vás a "uvidíme" se příští rok! :D♥

Báááj

PS: tenhle díl jsem stihla za hodinu a půl,jen díky vám,protože jste po něm tak prahly! :D♥

PPS: mám napsaný dva díly nové story Recovery+prolog!♥ máte se na co těšit!♥ snad ho příští rok vydám:)

PPPS: děkuji za 160k!♥♥♥