Bad boy / h.s.

#43

Upozornění: nezabíjejte mě,prosím! :D

Dusím se. Nevím co se děje. Hážu rukama kolem sebe ale nic,voda mě pohltila. Do mozku se mi dostala voda a zamlžila mi veškeré myšlení,už pouze vidím bublinky,co mi jdou od pusy. Snažím se i přes tu bolest dostat do sedu ale nejdu to. Té vody je nekonečno a já se z ní nemohu dostat. Panika mě ochromila a já padám dál do hloubky.. Rychle zamáčknu vyzvánějící budík a protřu si unaveně oči. Dech mám hluboký a nepravidelný,jako po desetihodinovém běhu. Jsem celá zpocená a vystrašená. Co to ksakru bylo? Nejhorší noční můra,která znázorňovala jen jedno. Bezmoc.

Svěsím nohy dolu z postele a prohrábnu si spocené vlasy. Pomalu došlápnu na studené parkety a nejistým krokem si to zamířím do koupelny,kde si pustím proud vlažné vody. Sundám ze sebe vytahané tričko na spaní,společně se spodním prádlem a vlezu pod vodu. Prvotní šok z teploty je pryč a já nechávám vodu,aby mi pohltila celé tělo. V jiném slova smyslu než ve snu,samozřejmě.Vyčistím si zuby a lehce se nalíčím,nic výstředního.

Potom zamířím s turbanem na hlavě a zabalená v osušce do pokoje,kde si vezmu kopičku věcí ze skříně. Přesněji dlouhé šerné úplné tričko s krajkovými rameny,úplé jeansy a oblíbenou šedou mikinu na zip. Se stále vypnutým mobilem doskáču dolu po schodech a náskedovně do kuchyně,která je jak jinak,než prázdná. Mám dneska výjimečně časovou rezervu,takže se rozhodnu pro pořádnou snídani ve formě cereálií s jugurtem. Ze svým úlovkem se posadím ke stolu a rychle to do sebe hodím,zase vyběhnu schody nahoru,odkud vezmu tašku a dole do ní dám flašku se svačinou-obědem. Schody nahoru vybíham bohužel znovu a to pro kartáč,chtělo by to výtah!

Po hodině konečně i s taškou na rameni za sebou zabouchávám,následně zamykám dveře.Jsem zase nabalená jako sněhulák v bundě,šále a rukavicích,ale ono se vážně rapidně ochladilo? Před domem mě však čeká milé překvapení. Harryho auto a sám kudrnáč,opírající se o něj. ,,Ahoj?" pozdravím nejistě a on si mě přitáhne za boky do lehkého,ale procítěnho polibku.

,,Nazdar babe" zavrní mi do ucha a otevře mi dveře u spolujezdce ,,nastup" pokyne a já poslechnu s úsměvem na rtech. Mám ho při sobě a to mi stačí. V autě mi vysvětlí svůj plán,neboli dohodu s Louisem. Ta zní tak,že je i s Bet vyzvedáváme u ní,kde na nás už oba čekají. Nabereme je a vyjíždíme směr škola,asi vám je jistý,že o nás věděli všichni ostatní řidiči.

***

,,Proč po nás všichni tak koukají?" špitnu kamarádce do ucha,když procházíme chodbou,každá chycena za ramena od jednoho kluka. U Betty to vypadá,že to s Louisem myslí vážně a mám radost za ní. Všichni se na nás koukají se zvednutým obočím a jistým respektem v očích,což mi z nepoochopitelných důvodů dělá dobře. Stejně se ale podvědomě natisknu víc na Harryho,který mě ochranářsky chytne.

Celý zbytek dne probíhal tak dobře,jako včera. Asi jsem si na to za ten jeden den zvykla,na tuhle pohádku by si asi zvykl každý. Vtipkovali jsem v pěti stejně jako včera, taky byli tak hlučný a středem pozornosti. Byl to ale jiné právě v té přehnané pozornosti. Byla jsem vždycky v té zlaté střední skupině,žádná elita,nebo nenávidění šprti. Prostě střed,ve kterém jsem se cítila pohodlně. Tohle je něco úplně jiného a to jen díky Harrymu. Jen jedna věc mi vrtala hlavou!jedna hnědooká osoba,kterou jsem nějakou chvíli neviděla. ,,Harry?" otočím se při matice na svého souseda.

,,Hm?" pobídne mě k řeči a já se nejistě hryznu do dolního rtu.

,,Viděl jsi poslední dobou Zayna? Za ty dva dny jsem ho neviděla ve škole" zeptám se ho a on se koukne po Louisovi,který pokrčí rameny.

,,Slehla se po něm zem" nestihnu z něj nic vypáčit,vzhledem k tomu,že jsem volána k tabuli. Shit.

***