Touha

22. KAPITOLA

MADDIE

„Proč ses před ním rozplývala, jak je ta fotka dokonalá?" vyjedu na Molly.

„Jako kvůli tý s Jaredem?"

„Jo!"

„Já jsem prostě jen v týmu Jared," pokrčí rameny. Cože?

„V týmu co?"

„No v týmu Jared."

„To nechápu," zavrtím hlavou.

„Jsou dva týmy. Tým Wes a tým Jared. Já jsem v týmu Jared."

„Pořád to nechápu."

„Prostě kdo se k tobě víc hodí."

„Aha a ty jsi jako myslíš, že Jared?"

„Přesně," přikývne s úsměvem.

„Ale já chodím s Wesem," připomenu jí.

„No a?"

„No že tady žádný týmy nejsou."

„Ale jsou. Já i Luke jsme v týmu Jared. I Liv s Chrisem."

„Cože?" vykulím oči.

„Prostě si myslíme, že se k tobě hodí Jared víc než Wes."

„To je blbost."

„A proč?"

„Protože chodím s Wesem," zopakuju.

„Elena z Upířích deníků taky chodila se Stefanem, ale milovala Damona," pokrčí rameny.

„A ty chceš jako říct, že Jared je můj Damon?"

„Jo, přesně," přikývne.

„Ale já Jareda nemiluju." Nebo miluju, ale ne tak jako Wese. Nebo jo?

„Namlouvej si co chceš."

„Molly, jsi moje sestra. Měla bys mě podporovat."

„Právě proto, že jsem tvoje sestra, ti říkám, že to Jared je tvá epická láska."

„To není pravda."

„Co tu řešíte?" objeví se vedle mě najednou Jared.

„Ale nic," zavrtím hlavou.

„Zajedem někam na jídlo?" navrhne Luke a všichni přikývneme. Sejdeme ten obří krpál a nastoupíme do auta. Luke nastartuje a vyjedeme po silnici někam do civilizace. Po chvíli zastavíme u nějakého bistra. Vystoupíme a vydáme se dovnitř.

„Nevypadá to zrovna lákavě," poznamenám.

„Tady ale nic lepšího nenajdeš," pokrčí rameny Luke. Jakmile otevřeme dveře, ohluší nás hlasitá hudba. Vevnitř je plno, což je divné, když je teprve deset ráno. Posadíme se k jednomu z mála volných stolů a čekáme, než někdo přijde.

„Tak co to bude?" zeptá se nás otráveně vychrtlá barmanka.

„Čtyři pomerančový džusy," objedná Jared.

„A k jídlu? Máme burgery s hranolkama."

„Fajn, tak taky čtyřikrát," řekne Luke a ona přikývne.

„Hele, támhle je Tucker," ukáže Jared na kluka o tři stoly vedle.

„My ho zajdem pozdravit, jo?" oznámí nám Luke. Políbí Molly a oba dva odejdou.

„Já nesnáším tyhle pajzly," poznamenám.

„Já taky ne."

V tom si vedle mě sedne nějakej kluk.

„Čau, kočko," usměje se slizce.

„Vypadni."

„Ale proč hned tak nepříjemně?"

„Máme tu kluky," řekne Molly.

„Vážně? A kde? Nikde je nevidím," zazubí se a sáhne mi rukou na stehno. Rychle ji odstrčím, ale on ji položí hned zpět. Najednou si přisedne nějakej další kluk vedle Molly.

„Co jsi to objevil za kočky, Maxi?" usměje se úchylně ten druhej kluk a obejme Molly kolem ramen. Ta se jeho ruku pokusí shodit, ale on ji sevře jenom pevněji.

„Pěkný, co?"

„Fakt byste měli jít," vyjedu na ně a pokusím se vstát. Ten Max mě ale chytne za ruku a stáhne mě zpátky na židli.

„Uklidni se, krasotinko. Máme nahoře pokoj, nechtěly byste si popovídat tam?" navrhne a stiskne mi stehno ještě pevněji.

„Pusť mě," okřiknu ho.

„Řekla, ať jí pustíš," ozve se najednou známý hlas. Max se otočí.

„A proč bych to jako měl dělat?" ušklíbne se.

„Pusť ji," nařídí Luke tomu druhýmu klukovi. Ten jí po chvíli skutečně pustí a radši vypadne.

„Měl bys následovat svýho kámoše," poradí mu Jared.

„Hele, chlape, ani se mi nijak nechce. Zrovna jsme si tady s kočkou domlouvali rande," usměje se a sjede po mém stehně víš. V tu chvíli ho Jared chytí za límec a vytáhne ho ze židle.

„Řekl jsem ti, ať vypadneš," zopakuje klidně. Max zavrtí hlavou. To už ale Jared nevydrží a jednu mu vrazí. Max se zapotácí a chytne se za tvář.

„Ty kreténe!" vykřikne a všechny pohledy se obrátí k našemu stolu. Max se pokusí ho praštit, ale Jared snadně uhne a povalí ho na zem. Chytne mě za ruku a táhne mě ven.

„Jsi v pohodě?" zeptá se ustaraně a položí mi ruce na tváře.

„Jo jo," přikývnu. „A ty?"

„Já?" zasměje se.

„Jo, ty."

„Mám starost o tebe, Mads, ne o sebe."

„Děkuju," usměju se vděčně. Pohladí mě po tváři a obejme mě.

„Je mi špatně jen z pomyšlení, že by se tě dotkl."

Už se to pomalu začíná rozjíždět!