Touha

29. KAPITOLA

MADDIE

Když přijedu domů, všechno zase vypadá stejně. Polovina mých sester sedí u stolu, jako by se nechumelilo.

„Ahoj, Maddie," pozdraví mě Meg s úsměvem na tváři a zamíří ke mně. Obejme mě a pak mi vezme tašku.

„Vezmu ti to nahoru," oznámí a už je na cestě do mého pokoje, po kterém se mi tak stýskalo. Přivítám se i s Miou a Maggie a po pár minutovém rozhovoru zamířím do svého pokoje. Postel je dokonale ustlaná, přesně jak jsem ji nechala.

„Jak bylo u Joshe?" zeptám se se zájmem Meg, která se hned rozzáří. Chodí spolu už tak dlouho a ona se nikdy nepřestane červenat, jen co zmíním jeho jméno.

„Skvělý. Co u Wese?"

Nemám teď náladu vyprávět jí celou tu sáhodlouhou ságu o mojí situaci s Wesem a Jaredem. „V pohodě," řeknu jen.

„Bezva," usměje se.

„Asi si půjdu lehnout, jsem docela unavená."

„Jasně, my budem dole." Jakmile se za ní zabouchnou dveře, skočím do postele. Zachumlám se do polštářů a slastně zavřu oči. Je skvělý být zase doma. Vědomí, že nemusím být nervózní, že když otevřu dveře, bude tam Jared, je úžasný. Dva týdny v jejich společnosti mi bohatě stačilo. Napadne mě, že bych si mohla přečíst jeden ze dvou dopisů, které na mě čekají v tašce, ale nakonec to zavrhnu. Musím na to být psychicky připravená. Nevím – bojím se, co v nich najdu. Nebo spíš toho, že ani ty dopisy mi neporadí koho si vybrat. A já budu zase na začátku.

Po dvouhodinovém šlofíku si hodím prádlo do pračky. Převléknu se do tepláků a trička a rozvalím se zpátky na posteli. Pustím si na notebooku Přátele a vzpomínám na chvíle, kdy jsem tady na ně koukala s Wesem. Pak si ale vzpomenu na to, kdy jsem se na ně dívala s Jaredem a jak jsem mu pak usnula v náručí, a jsem zase bezradná. Musím už se rozhodnout. Dlužím to jim a sobě. Vezmu dopisy, které jsem položila na stůl, a posadím se s nimi k oknu. Miluju svoje sezení u okna. První vezmu dopis od Wese. Otevřu obálku, vyndám z ní čistě bílý papír, rozevřu ho a zhluboka se nadechnu.

Milá Maddie,

neznáme se moc dlouho a proto mě taky celá tahle naše situace dost zaráží. Nikdy jsem nic necítil k holce tak brzo jako k tobě. Zalíbila ses mi hned, co jsem tě uviděl, a ještě víc, když jsi mi řekla o tom, co jsi udělala Jaredovi na tý párty. Neznám žádnou holku, která by tohle udělala. A už vůbec ne slavnýmu Jaredu Scottovi. Když to teď tak píšu, přijde mi to směšné. Nikdy jsem pro nikoho nic takového jako psaní dopisu neudělal, ale kvůli tobě, Maddie, bych napsal tisíce stránek úplných žvást o tom, co k tobě cítím. Za tu krátkou dobu jsi mi neskutečně přirostla k srdci. Ten tvůj smích a naděje v očích... Nikdy jsem nepotkal nikoho s takovou jiskrou v očích. Jsi tak neobyčejná, originální. A tak silná. Po tom všem, co jsi prožila, se divím, že jsi pořád tak silná. To na tobě obdivuju. Obdivuju na tobě spoustu věcí, ale to bych tu seděl hodiny, než bych je všechny sepsal. Vzpomínám na to, když jsme se poprvé políbili. Měla jsi tak měkké a růžové rty, přesně pasovaly do těch mých. Pak jsme se dívali na Přátele a usnuli v tvojí posteli. Kdybych nebyl tvrďák a pořádnej chlap, asi bych se tu teď nad tím rozbrečel. Ale ne, já nejsem tvrďák. Jsem vlastně docela citlivej kluk. Dřív jsem se tak sice nechoval, ale teď už takovej jsem. Zlomilo mi srdce, když jsi mi řekla, že něco cítíš k Jaredovi... Pak jsi mi dala naději, když jsi řekla, že s ním být nechceš. Pak jsi mi ji ale zase vzala, když jsi řekla, že jsi mu slíbila, že o něm, jako o svém příteli, budeš přemýšlet. Upřímně, naštvala jsi mě. Přímo rozzuřila. Slíbila jsi mi, že s ním nechceš být a že nedokážeš zapomenout na to, co ti udělal, ale stejně na to teď došlo. Jako obvykle. Každá holka mu propadla a ani ty nejsi vyjímka. Nechci ti tu ale nic vyčítat, přitažlivosti neporučíš. Chci o tebe bojovat, Maddie. Chci být s tebou. Chci, aby sis vybrala mě místo něj. Chci s tebou být celé dny, rozesmávat tě a líbat. Chci s tebou jít na maturák a držet tě v náručí. Nedokážu si představit, že bych to už nikdy neměl možnost udělat. Neměl možnost hladit tě po vlasech nebo poslouchat, jak zpíváš. No, i když o tvém talentu na zpívání jsem se dozvěděl díky Jaredovi, na což nevzpomínám zrovna s úsměvem. Vím, že tě miluje, Maddie. A vím, že ty miluješ jeho. Ale vím, že miluješ i mě. Vidím ti to na očích, jak s tím bojuješ a snažíš se udělat správnou věc, ale občas udělat správnou věc není to nejlepší řešení. Možná, že v tomhle případě jsem já ta správná věc. Možná by sis měla vybrat jeho. Možná když zkusíš být s ním, dojde ti, že to nebyla dobrá volba. A nebo ti dojde, že to byla ta nejlepší volba v tvém životě. Když nad tím tak přemýšlím, nechápu, proč tohle vůbec píšu. Chtěla jsi, abychom ti napsali dopis s důvodem, proč si vybrat právě nás. A já ti tu prakticky dohazuju jeho... Jsem asi vážně blbec, co? Teď se tu směju a mám pocit, že jsem se totálně zbláznil. Já jen prostě nechci, abys pak litovala, že sis třeba vybrala mě. Nechci tě zklamat. Říká se, že pokud se dívka zamiluje do dvou kluků, měla by si vybrat toho druhého, protože kdyby skutečně milovala toho prvního, nikdy by se nezamilovala do druhého. A já jsem tady ten první. Asi ti tohle dost ulehčím. Pokud si vybereš jeho, mě neztratíš. Vždycky tě budu milovat a udělal bych pro tebe cokoli, ale pokud chceš jeho, měla bys do toho jít. Navzdory všem problémům. Navzdory všem nesnázím a trápením. Život není procházka růžovou zahradou, oba to víme.

Pokud jsi to dočetla až sem, gratuluju. V životě jsem nic delšího nenapsal a jsem rád, že jsi to dočetla až sem. Řekl jsem vlastně asi všechno, co jsem chtěl. Pokud si i přes to všechno, co jsem napsal, vybereš mě, přivítám tě s otevřenou náručí. Pokud ale jen sebemenší část tebe říká, že pro tebe nejsem ten pravý, nech mě jít. Zasloužím si holku, která bude milovat jen mě. Byl bych nejšťastnější na planetě, kdybys to byla ty, ale pokud ne, beru to. Budu rád i jen tvůj kamarád.

Miluju tě, Madelaine Greyová.

Ani jsem si nevšimla, že jsem začala brečet. Nečekala jsem, že mě to takhle dojme. Wes má ale pravdu. Zaslouží si holku, jejíchž srdce bude patřit jen jemu. Ne holku, která miluje dva kluky a není schopná si mezi nimi vybrat. Vím moc dobře, že pokud bych řekla ano Wesovi, už nikdy bych nemohla mluvit s Jaredem. Nedokázala bych se na něj dívat jen jako na kamaráda. A v tom je další rozdíl mezi ním a Wesem. Wese si jako kamaráda představit dokážu. Zítra si přečtu Jaredův dopis a upřímně doufám, že mě utvrdí v tom, co cítím teď. Že chci jeho. Jenom jeho.