Touha

46. KAPITOLA

MADDIE

„Jsi si jistá, že se s ní vyspal?" zeptá se mě ustaraně Meg ležící vedle mě na mé staré posteli.

„Říkal, že s ní nespal, ale líbal se s ní, Meg. To je prostě fakt."

„Hrozně mě to mrzí, zlatíčko," vzdychne a obejme mě.

„To mě taky."

„Myslím, že by sis s ním měla promluvit," promluví náhle Mia, která se tu zjevila jako duch. Posadím se a podívám se na ní.

„Myslím, že už mu nemám co říct."

„Meg, dáš nám minutku?" Meg přikývne a odejde pryč z pokoje. Mia se posadí naproti mně a vzdychne.

„Takže ty jsi na jeho straně?" zeptám se jí napruženě.

„Ne, jsem na tvojí straně, a právě proto si myslím, že by sis s ním měla promluvit."

„On se líbal s jinou holkou, zatímco já si dělala v našem bytě starosti, jestli se mu něco nestalo, Mio!"

„Lidi v opilosti dělají špatný věci. Tak to je a i bude. Byl zničenej z toho zápasu a ta holka po něm jela. Ale on, i když byl opilej, se s ní nevyspal."

„A to víš jako jak?" prsknu.

„Mluvila jsem s ním."

„Jako kdy?"

„Před pár minutama. Volal mi a vysvětlil mi to. Zněl zničeně, Maddie. Řekl mi, že tě miluje a že se mezi nima nic nestalo."

„I tak se s ní líbal, Mio. Už jsem mu odpustila takovejch věcí, ale tohle nemůžu. Nesnesu to..."

„Stejně bys ho měla vyslechnout. Dlužíš to sama sobě."

„Chci být sama," šeptnu a položím se na postel. Přikryju se peřinou a zavřu oči.

„Jsi tak krásná," vzdychne Jared a pohladí mě po tváři. „Nejkrásnější na celým světě!"

„Nepřeháněj," rozesměju se a sednu si mu na klín.

„Nepřeháním. Každej kluk na naší škole by tě chtěl a ty sis vybrala mě," usměje se.

„Protože tě miluju." Políbím ho a on mě pevně obejme.

„Proč?" zeptá se najednou.

„Proč co?"

„Proč mě miluješ? To kvůli mý pěkný tváři? Nebo snad sexy tělu?"

„Ne, blbečku," zasměju se a plácnu ho po paži.

„Tak proč?" Pohladím ho po hrudi a usměju se.

„Kvůli tvýmu srdci."

„Maddie?" zašeptá někdo a zatřese se mnou. Pootevřu uslzené oči a zahlédnu krátké tmavé vlasy.

„Ahoj," pousměje se Wes a posadí se vedle mě.

„Co tu děláš?" zeptám se a otřu si oči.

„Volal mi Jared."

„Cože? Proč by ti volal?" nechápu.

„Řekl mi, co se stalo. Myslel, že budeš chtít kamaráda."

„Aha."

„Noční můra?" zeptá se.

„Jen vzpomínka."

„Chceš o tom mluvit?"

„Chci jen ležet a brečet."

„Můžu ležet s tebou?"

„To bych ráda." Posunu se víc ke straně a on si ke mně přilehne. Vezme mě do náruče a já zabořím hlavu do jeho mikiny, kterou mi tenkrát půjčil na chodbě, po tom fiasku s Jaredem a sprchou. Bylo to tak milé gesto, když jsem se procházela po chodbách jen omotaná v plakátu, a on mi půjčil svou mikinu. Mám pocit, jako by to bylo už tak dávno, přitom to bylo teprve před měsícem a půl. Tehdy jsem nebyla zamilovaná do Jareda a ani jsem si nemyslela, že někdy budu. Přišel mi tehdy tak arogantní a namyšlenej, že by mě ani nenapadlo, že s ním budu za měsíc bydlet.

„Kdybys mohla vrátit čas a něco změnit, udělala bys to?" zeptá se mě Wes po chvíli.

„Myslíš, že bych si nikdy nezačala s Jaredem?"

„Ano."

Udělala bych to? Změnila bych to, kdybych mohla? Kdybych to změnila, ušetřila bych si tolik bolesti a byla bych teď s Wesem, což je skvělej kluk. Ale byla bych doopravdy šťastná? Nechybělo by mi něco?

„Já nevím," vzdychnu.

„Stálo ti všechno to trápení za to? To s tou sázkou, vaše minulost a teď tohle, stálo to za to? Nevzala bys to zpátky?"

Jared mi hodně ublížil. Bolí mě myšlenka na to, že se líbal s jinou a všechno okolo toho před třemi lety. Taky je tu ta sázka... Jenže kdybych to vzala zpátky, nezamilovala bych se do něj... Nesmála bych se jeho hloupým vtipům, nelíbala ho, nezpívala s ním... Nebral by mě na rande, nesmáli bychom se spolu u Přátel a neříkal by mi, jak jsem krásná a jediná na světě... I když je mi teď hrozně, nevzala bych to zpátky. Ta bolest za to všechno stála.

„Ne. Nevzala bych to zpátky." Podívá se na mě smutnýma očima a mě dojde, že ho to asi muselo ranit.

„Takže mu odpustíš?"

Dokážu mu odpustit? A když mu odpustím, neudělá to znova?

„Musím si to promyslet."

„Ty ho asi vážně miluješ, co?"

„Víc než cokoli."

Už se pomaličku blížíme ke konci...