Touha

36. KAPITOLA

JARED

Popravdě nejsem moc nadšenej, že se Mads pořád tak poutá k Wesovi. Vím, že ho pořád ještě svým způsobem miluje, a to mě na tom dráždí nejvíc. Štve mě, že má jejich společnou fotku vystavenou doma na poličce. Snažím se, fakt se snažím, bejt pro ni dobrej a tak, ale co když jí to nebude stačit? Co když jednou řeknu nebo udělám nějakou kravinu a ona už mi to neopustí? Nepřežil bych, kdybych ji ztratil. Za tak krátkou dobu mi neuvěřitelně přirostla k srdci, že už si teď ani nedokážu představit život bez ní. V životě jsem se takhle necítil a abych byl upřímnej, celá ta situace mě dost znervózňuje. Nejsem zvyklej bejt... zamilovanej. Jenže tahle zrzavá holka to ve mně probudila a já se jí naprosto odevzdal. Proto teď tak žárlím na Wese a vlastně na kohokoli, kdo se kolem ní jen mihne.

Když se vrátí od Wese, vypadá líp než dřív. Jakoby jí spadl kámen ze srdce.

„Tak co?" zeptám se jí nervózně.

„Je to v pohodě," usměje se zářivě.

„Jako jak v pohodě?"

„Není na mě naštvanej. Jsme kamarádi."

„Ty se chceš kámošit se svým ex?" ušklíbnu se.

„Přesně," přikývne a odloží si mokrou bundu na židli. „Ráda bych se převlíkla," kývne na mě.

„A já bych se rád podíval," zazubím se už s lepší náladou.

„Jarede," napomene mě. Protočím panenky a otočím se. Po pár sekundách se otočím a zjistím, že stojí zády. Přetáhne si tričko přes hlavu a jemné, ale sexy svaly na zádech z běhání se jí napnou.

Nemá podprsenku, paráda.

Natáhne si černé volné tričko a pak si stáhne kalhoty a vykouknou na mě sexy černé krajkový kalhotky.

Kurva.

Oblékne si tepláky a pak se otočí. Vykulí oči, když mě uvidí, jak na ni zírám.

„Jarede!" vyjekne a hodí po mě botu. Rozesměju se a ona se ke mně přidá.

„Napadlo mě, že bychom si zase mohli jít zazpívat," navrhnu spontánně.

„Jako kam?" nechápe. Posadí se vedle mě na postel a zastrčí si vlasy za ucho.

„Přece do kavárny. Ta holka nás o to přece prosila," připomenu jí.

„Ty bys chtěl?"

„No jasně," usměju se a přetáhnu si jí na klín. Obejmu ji kolem pasu a dám jí pusu na čelo. „Minula jsi u toho byla děsně sexy."

„Vááážně?" protáhne a přitiskne se ke mně ještě blíž.

„Představoval jsem si, jak bych ti ty šaty sundal," přiznám s laškovným úsměvem. Pohladím jí po zádech a obtáhnu prstem lem jejích tepláků.

„Pak bych ti dal pusu na krk," řeknu tak taky udělám. Zajedu jí rukama pod tričko a přetáhnu jí ho přes hlavu.

„Pak bych tě zbavil podprsenky..." Rozepnu zapínání a hodím podprsenku na zem. Péro se mi okamžitě postaví. Pohladím jí rukama po ňadrech a promnu mezi prsty levou bradavku. Madelaine se ze rtů vydere tiché vzdychnutí, což je pro mě jako povolení, abych pokračoval. Přetáhne mi tričko přes hlavu a povalí mě na postel. Uvelebí se na mě a jak se zavrtí v bocích, ztvrdne mi ještě víc. Přejedu jí rukama po stehnech a pak se přesunu zpátky k jejím ňadrům. Jemně je stisknu v dlaních.

„Ještě nechci sex," zašeptá.

„Já taky ne," zavrtím hlavou.

„Co?" vykulí oči.

„Chci jen udělat něco pro tebe," pousměju se a ucítím, jak se jí zrychlí dech. Hodím si jí pod sebe a stáhnu jí tepláky ke kotníkům. Hodím je na zem vedle její podprsenky a pak se podívám zpátky na ní. Respektive na něco, čeho jsem si nikdy nevšiml. Vlastně jsem ani neměl možnost. Úplně nahoře na stehně, u lemu kalhotek, má tetování ve tvaru růže. Pohladím jí po něm a podívám se jí do očí.

„Neřekla jsi, že máš tetování," poznamenám.

„Moc lidí o něm neví."

„Proč růže?"

„Mám ráda růže," pousměje se.

„Takže k tomu nemáš žádnej větší důvod?" vyzvídám.

„Není to jen proto, že je mám ráda, ale růže pro mě symbolizují lásku a rodinu. Máma se jmenovala Rose. Táta mi vždycky na narozeniny dával růže a dostávala jsem růže od své první vážnější známosti. Znamenají pro mě hodně."

„A proč zrovna na tohle místo?" vyzvídám dál.

„Nevím, prostě jsem nechtěla, aby to každý viděl, chápeš? Chtěla jsem, aby to bylo jen pro mě."

„Je fakt hezký," pohladím jí po růži znovu.

„Proč ty nemáš žádný tetování?"

„Třeba mám," ušklíbnu se šibalsky.

„Fakt?"

„Jasně. Na zadku."

„Jo, kecám," zazubím se.

„Tak proč?"

„Nevím, nikdy jsem nad tím neuvažoval."

„Mohl by sis nějaký udělat. Šla bych tam s tebou," pousměju se.

„Nevím jaký."

„Něco, co pro tebe hodně znamená. Obrázek, citát, co chceš."

„Citát?" Vím přesně, jakej citát bych si nechal vytetovat klidně hned.

„Jasně," přikývne. „Máš nějakej nápad?" usměje se.

„To mám."

„Jakej?"

„Zajdem tam zítra a uvidíš," pousměju se, „ale teď," políbím jí na bok, „se vrátíme k příjemnější věci, než je mluvení."