Touha

44. KAPITOLA

MADDIE

Po dalším nudném dni ve škole se sama vrátím domů. Jared do školy nešel, prý je mu blbě. Taky aby nebylo, když prochlastal v baru celou noc. Odemknu si a vejdu dovnitř. Okamžitě mě ovane hudba z piana.

Cože? Jaký piano?

Zamknu za sebou a zamířím do obýváku. Najdu tam Jareda, jak sedí na stoličce před velkým klavírem a hraje jednu z mých nejoblíbenějších písní od Yirumy, Kiss the Rain. Počkat, ale kde se tady vzal klavír? A Jared na něj umí hrát? Říkala jsem mu, že já to umím, ale on se nezmínil, že umí hrát taky. Myslela jsem, že umí hrát jen na kytaru, ale on je zjevně mužem hned několika talentů. Sedí tam jen v teplácích, zády ke mně a vůbec si mě nevšimne. Prsty se mu pohybují po klávesách a já si užívám pohled na jeho nahá záda a na dokonalou hudbu, kterou hraje. Položím se věci na sedačku a když se skladba chýlí ke konci, dojdu k němu. Při poslední notě se posadím vedle něj.

„Mads? Co ty tady?"

„Bydlím tady, nezapomněls?" zasměju se.

„Ale já myslel, že končíš až za hodinu."

„Odpadla nám poslední hodina," objasním.

„Sakra," zanadává. „Myslel jsem, že tě dojdu vyzvednout a ten klavír bude překvapení."

„Proč jsi koupil klavír?"

„Pro tebe," pousměje se.

„Ale proč?" nechápu.

„Byl tady u tý stěny takovej prázdnej prostor a tak jsem přemýšlel, čím bych ho zaplnil."

„A proč klavír?"

„Protože vím, že jsi říkala, že tě na něj naučila máma."

„Už roky jsem nehrála," poznamenám.

„A právě proto jsem ti koupil klavír, abys s tím mohla zase začít."

„Musel být hrozně drahej," vzdychnu a přejedu po klávesách.

„O to se nestarej, zlato," usměje se a pohladí mě po tváři.

„Nezmínil ses, že umíš taky hrát."

„Ani moc neumím," zavrtí hlavou.

„Děláš si srandu? Slyšela jsem tě hrát, bylo to božský."

„Hrál jsem, když jsem byl malej a tuhle písničku jsem tehdy uměl nejlíp, tak jsem to zkusil. Nepočítal jsem, že přijdeš, jinak bych nehrál."

„Takže bys přede mnou tenhle tvůj talent zatajil?" zeptám se naoko naštvaně.

„Asi jo," pokrčí rameny a pohlédne mi do očí. „Tak a teď už hraj."

„Nemůžu jen tak začít hrát," zasměju se.

„Proč ne?"

„Strašně dlouho jsem na to nehrála, musím potrénovat."

„Tak potrénuj teď," pobídne mě.

„Chci u toho být sama."

„Mám vypadnout?"

„Ne, to ne. Zahraju si zítra, dobře?" usměju se a obejmu ho kolem krku.

„Dobře."

Druhý den ve škole řeknu Liv všechno o tom klavíru. Je z toho gesta stejně unesená jako já. Líbí se mi, jak o Jaredovi každým dnem zjišťuju nové a nové informace. Další a další jeho vlastnosti a s každou tou vlastností ho miluju ještě víc než předtím. Každým dnem ho miluju víc než den předtím. Ať dělám, co dělám, není chvilka, kdy bych na něj nemyslela. Je zvláštní, jak nám může jeden člověk takhle zamotat hlavu.

Od toho prohraného zápasu se ale chová docela zvláštně. Jsou to sice jen tři dny, ale ani jednou za tu dobu jsme spolu nespali, ani se ke mně přes den netulil. Nelezl mi do sprchy, ani nic co normálně dělával. Možná má prostě jen špatnou náladu, ale je to zvláštní. Vím, že si o tom s ním musím promluvit.

„Zajdem na oběd?" navrhne Liv s Chrisem po konci vyučování.

„Jasně," přikývnu a všichni tři vyrazíme do jídelny. Posadíme se ke stolu a Chris políbí Liv.

„Jste až moc sladký, nechte toho," okřiknu je z legrace.

„Kde máš ty svýho milovanýho?" zeptá se Chris.

Rozhlídnu se kolem, ale nikde ho neuvidím. „Ani nevím," pokrčím rameny.

V tom si k nám přisedne hubená blondýnka.

„Čau, jsem Emily," pozdraví mě se zářivým úsměvem. Proč se se mnou baví?

„Ahoj?"

„Jen mě tak napadlo, že bychom se mohly seznámit. Nejsi tu moc dlouho a přece o tobě ví celá škola. To teda hlavně díky Jaredovi, samozřejmě."

„Aha a, no, potřebuješ něco?"

„Jak říkám, jen jsem se s tebou chtěla seznámit, Maddie," usměje se.

„No, já se tu teď zrovna bavím s přáteli, tak..."

„Jasný, chápu. Vypadnu," zasměje se. „Ráda jsem tě poznala." Pak zmizí z jídelny.

„To na tebe právě mluvila Emily Larsonová?" vykulí oči Chris.

„Asi?"

„Ta holka je pěkná mrcha, Maddie. Vloni na jedný párty jí jedna její kámoška přebrala kluka a ona jí za to ušmikla kus vlasů, když spala!" prozradí Liv potichu.

„To jako vážně?!"

„No jo. Nezahrávej si s ní nebo dopadneš špatně," varuje mě Chris.

„Zajímalo by mě, proč sem přišla."

„To mě taky, ale radši to nezjišťuj." Pak už se Liv usměje a dá se do jídla.

Po hnusném obědě, který ani nesním, se před školou rozloučím se zamilovaným párečkem a zamířím k autu.

„Ahoj znova," zazubí se Emily stojící opodál.

„Ahoj," pousměju se nervózně.

„Kde máš kluka?" zeptá se a přistoupí ke mně blíž. Nahodí falešnej úsměv a zírá na mě.

„Proč tě to zajímá?"

„Napadlo mě, jestli nepotřebuje zase utěšit." Cože?

„O čem to mluvíš?"

„Po tom zápase byl chudinka úplně zdrcenej, tak mě napadlo, že když jsem ho utěšovala před pár dny v baru, možná bude chtít utěšit znovu," zazubí se chladnokrevně.

„Tys byla taky v tom baru?"

„No jasně," přikývne. „Moc jsem si to užila."

V břiše ucítím divný pocit. Jako vždycky, když mám blbý tušení, že se něco děje.

„Taky se ti tak líbí to jeho tetování na zádech? Je fakt neuvěřitelně sexy."

O čem to do prdele mluví? Jak o tom tetování ví?!

„Pozdravuj svýho miláčka." Pak se otočí na podpatku a vleze si k sobě do auta. A pak už se jen dívám za ní, jak odjíždí z parkoviště.

(Nahoře je Emily.)