Touha

39. KAPITOLA

MADDIE

„Jared mi navrhl společný bydlení," řeknu druhý den večer svým překvapeným sestrám.

„Počkej, co?" vykulí oči Mia.

„Proto mi včera volal. Chtěl se mě na to zeptat."

„A není to trochu moc najednou?" zamračí se Mega.

„To je, ale miluju ho. Já se ale ještě nerozhodla, proto se na to ptám vás."

„Chceš, abychom ti to schválily?" zeptá se Molly.

„Tak nějak," pokrčím rameny.

„Já nevím, Maddie. Přijde mi, že je to prostě moc rychle," trvá na svém Meg.

„Jsem s ním šťastná. Jsem nejšťastnější, když jsem s ním. Miluje mě."

„Já myslím, že bys do toho měla," prohlásí Maggie.

„Fakt?" usměju se na ní. Přikývne a postaví se vedle mě.

„Je pravda, že jsem tě od smrti rodičů neviděla šťastnější než teď. Za pár měsíců ti bude dvacet, takže na to zas tak mladá nejsi."

„Díky, Maggie." Pohlédnu zpátky na ostatní sestry a všechny až na Meg se mi po chvíli vrhnou do náruče.

„Budeš nám tak chybět!" obejme mě Mia pevně.

„Vy mě taky," vzdychnu. „Meg?" podívám se jí do očí, ale nic z nich nevyčtu.

„Rozmyslela sis to pořádně?"

„Dneska jsem to důkladně probírala jak s Jamiem, tak s Liv a oba dva mi řekli, že je to skvělej nápad. Přemýšlela jsem o tom celej den a chci to. Jsem si jistá."

„Tak pak asi, ehm, gratuluju?" zasměje se. Nadšeně ji obejmu.

„Děkuju," zašeptám.

„Kdy se stěhujete?" zeptá se Molly.

„Nějak během tohohle týdne."

„Takže už máte vybraný byt?" vyzvídá Maggie.

„To ještě ne, ale Jared už má nějaký oblíbence. Zítra se jdeme mrknout na jeden z nich."

Druhý den ráno si dám po běhání dlouhou sprchu. Nějak mě bolí záda, takže mi teplá voda bodne. Po sprše se převléknu do tmavě fialových šatů sahajících do půli stehen a dám si s holkama snídani. V deset mě vyzvedne Jared. Pozdraví se s holkama, políbí mě do vlasů a vyrazíme vstříc našemu novému bytu. Teda pokud se nám bude líbit, samozřejmě.

„Jsi nervózní?" zeptá se mě v polovině cesty.

„Ne, ty?"

„Taky ne," pousměje se.

Dalších deset minut cesty mlčíme. Není to takový to trapný mlčení, kdy nikdo neví, co říct, ale je to natěšený mlčení. Zastaví před nevelkým domem, kde stojí nějaká žena na vysokých podpatcích a pouzdrové sukni.

„Dobrý den, vy budete jistě pan Scott," usměje se sladce a prohlédne si Jareda od hlavy až k patě. Nelíbí se mi, jak na něj zírá.

„Jo," přikývne Jared a podá si s ní ruce. Ona si upraví sukni a pak se podívá na mě, už ne tak nadšeně.

„V této budově jsou pouze čtyři byty. Je to tu nově postavené, takže byste případně měli zatím pouze jedny sousedy, což je rodina se dvěma dospělými dětmi. Takováto bytová centra jsou velice jedinečná, většinou máte v jednom domě mnohem více bytů. Naše byty jsou ovšem velice krásné a proto je o ně takový zájem," prozradí nám ta ženská, co neustále zírá na Jareda, který jí pohledy naštěstí neoplácí. Zavede nás k úplně posledním dveřím. Odemkne byt a pustí nás dovnitř. V ten moment zapomenu dýchat. Ten byt vypadá opravdu dokonale. Je velký, podlahy jsou lesklé a stěny bílé. Přímo naproti nám je kuchyně a jídelna, po levé straně je stolek na televizi, před kterým je velká šedá sedačka do písmene U. O kousek dál jsou bílé schody vedoucí nahoru. Rychle je vyběhnu a přímo naproti mně je obří postel s polštáři. Napravo od ní je velké okno a u stěny je velká knihovna. Bože, všechno je tu velké. Opřu se o dřevěné zábradlí a nadšeně se podívám dolů na Jareda, který mě se zářivým pohledem sleduje.

„Tady je to dokonalý!" vypísknu a seběhnu dolů za ním. Skočím mu do náruče a on se se mnou zatočí. Krátce mě políbí a postaví zpátky na zem.

„Myslím, že si plácnem," oznámí té ženské. Ta přikývne a oba se posadí do kuchyně ke stolu. Ona vytáhne nějaké papíry a společně to řeší. Já mezitím vběhnu úplně dozadu, kde se nachází troje dveře. Otevřu ty první a vykoukne na mě šatník. Jsou tam dvě prostorné bílé skříně se zrcadly naproti sobě. Zamířím do druhého pokoje, kde je postel, o něco menší než ta nahoře, ale pořád velká. Naproti ní je skříň a prádelník, taky je tam okno. Vběhnu do třetích dveří, kde je koupelna. Je tam jak sprchový kout tak vana, překrásně velké umyvadlo, nad kterým je obrovské zrcadlo. Pod umyvadlem jsou šuplíky a vedle něj je volné místo akorát na pračku a sušičku, kterou musíme dokoupit. Vrátím se zpátky do kuchyně, kde si akorát Jared potřásá rukou s tou ženskou.

„Doufám, že se vám tu bude líbit," řekne zdvořile a opustí byt.

„Kolik to stálo?" zeptám se.

„To neřeš," zavrtí hlavou.

„Ne, řekni mi to."

„Vždyť jsme se dohodli, že to zaplatím, tak se se mnou nedohaduj," zasměje se.

„Tak já koupím aspoň pračku, sušičku, nádobí a tyhle věci, platí?"

„Platí," přikývne a dá mi pusu.