Touha

3. KAPITOLA

MADDIE

Nesnáším matiku. A ještě víc mi ji znechutí vědomí, že na ni chodím společně s tím debilním Jaredem. Posadím se do zadní lavice a snažím se být neviditelná.

„Je tu volno?" ozve se vedle mě neznámý hlas. Zvednu hlavu a uvidím hezkého tmavovlasého kluka.

„Jasně," usměju se. Posadí se vedle mě a úsměv se mu ještě rozšíří.

„Jsem Wesley," představí se.

„Madelaine, ale neopovažuj se mi tak někdy říkat. Jsem Maddie."

„Dobře, Maddie," zasměje se. Ten kluk z mé minulé školy, kterej mě šikanoval, mě vždycky oslovoval Madelaine. Od té doby to jméno nesnáším.

„Jsi tu nová, že?"

„Už to tak bude," přikývnu.

„Víš, no, napadlo mě, že když jsi tu první den, tak asi nemáš moc přátel nebo tak, ehm, tak jsem si myslel, že bys třeba chtěla, já nevím, jít se mnou někdy ven," vykoktá.

„Jako na rande?"

„No, myslel jsem, že jo, ale jestli nechceš..."

„Půjdu ráda," přeruším ho. Vypadá mile, tak proč ne.

„Fakt? Tak skvělý," usměje se. „Co dneska večer? Mohli bychom zajít třeba do kina," navrhne.

„Dobře," přikývnu.

„Vyzvednu tě v šest?"

„Ty snad víš, kde bydlím?" divím se.

„No jo, každej to ví. Ty a tvý sestry jste docela známý."

„Aha."

„Není těžký žít s pěti ségrama?" zeptá se se zvídavým výrazem.

„Možná ze začátku, teď už je to úplně v pohodě. Je to sranda," zazubím se.

„Já si to představuju jako neustálý pařby nebo polštářový bitvy v kalhotkách," zasměje se. Já zavrtím hlavou.

„Moje mladší ségra Molly by to brala, ale starší ségry jsou rozhodně proti. Na to že máme tak velkej dům, jsme ještě nepořádaly ani jednu párty."

„Fakt ne?"

„Ne," zavrtím hlavou, „ale mě to ani nijak zvlášť nevadí. Já jsem spíš klidnější stvoření."

„Tak to máme společný. Taky nejsem zrovna párty člověk."

„Tak to jsem ráda. Párty lidi zrovna moc nemusím."

„Včera jsi ale na párty byla, ne?"

„Kámoška Lily mě tam vzala, prý abych se seznámila."

„A vyšlo to?"

„Ne zrovna podle mých představ," řeknu jen. Nechci mu popisovat celou tu eskapádu s Jaredem.

My o vlku...

Jared i se svou partou vrazí do třídy. Rozhlídnou se po volnejch místech a jakmile mě uvidí, sladce se usměje. Sedne si vedle holky v lavici přede mnou.

„Ale ale, copak tu děláš, Wesi?" zeptá se ho s hranou milostí.

„Dovolil jsem si sedět, Jarede," odpoví a napodobí Jaredův falešný úsměv.

„Neříkal jsem ti náhodou už včera, že na ni nemáš?"

„No, jestli dovolíte kluci, Wesley mě zrovna pozval na rande a já jsem souhlasila," vložím se do toho. Jared se na mě poprvé od posazení podívá. A dívá se nechápavě.