Touha

17. KAPITOLA

JARED

V den našeho pěveckého vystoupení se probudím dřív než obvykle. Dokonce zaslechnu Madelaine, jak vychází z bytu a jde běhat. Dám si rychlou sprchu a pak si udělám snídani. Nasadím si sluchátka a pustím si písničku, kterou budeme dneska zpívat. Text už zvládám, ale upřímně, začínám být trošičku nervózní. Vždycky jsem zpíval maximálně v nějakým karaoke baru, kde už jsem byl podnapilej a bylo mi jedno, co dělám. Ale teď mám zpívat tu nejvíc romantickou písničku, jakou znám, před stovkou lidí. A navíc s holkou, která zpívá naprosto bezchybně. Kdyby se nějak snažila prorazit, je mi jasný, že by jí to moc práce nedalo. S její vizáží a hlasem by mohla být druhá Sia. Nevím, proč mě napadla zrovna Sia, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček, takže je to docela poklona. Po chvíli se začnou budit i ostatní. Když Luke s Molly včera večer přišli domů, strašně se smáli a vůbec nemohli přestat. Netuším čemu se smáli, ale tipuju, že to má co dělat s tou jejich dnešní scénkou.

„Brý ránko," pozdraví mě Molly jen v Lukově tričku.

„Čau kámo," pozdraví mě hned v závěsu Luke jen v teplácích. Nalijou si kafe a zase se vrátí do jeho pokoje. Ti dva se vážně doplňujou.

„Tak co budete zpívat?" zeptá se mě Wes, který se zčista jasna objeví ve dveřích.

„To je tajemství. Uvidíš až tam."

„Hele, Jarede, já vím, že ti to říkám pořád a ty už si nejspíš myslíš, že se chovám jako žárlivej přítel, ale mám Maddie fakt rád. Vím, že ty taky a tak jí prosím neubliž. Nechci ji ztratit."

„Máš pravdu. Zníš jako žárlivej přítel," ušklíbnu se.

„Maddie je moje. Přestaň po ní furt vyjíždět," vyjede na mě už o dost nepříjemnějším tónem.

„Bla bla bla. Maddie není majetek, abys jí mohl vlastnit. Chodíte spolu sotva dva týdny a ty už si jí přivlastňuješ jako by byla nějaký zboží. Je to holka, ne hračka, kterou vlastníš. Nepopírám, že tě má ráda, ale mě má ráda taky. Sice chodí s tebou, ale oba dobře víme, že já jí taky nejsem ukradenej. Líbím se jí a ona mě, takže jestli se rozhodne pro mě, já tu budu."

„Tohle není o nějakým vybírání, ty zasranej kreténe. Chodí se mnou, nemáš právo v ní probouzet nějaký city."

„A není ti třeba divný, že jste spolu ještě ani nespali? Možná, že je to tím, že tě prostě nemiluje, chápeš?"

Vidím, jak v něm začíná pěnit krev.

„Jak o tom víš?"

„Slyšel jsem, jak se baví s Molly," objasním.

„To, že není jako ty tvoje děvky, co ti skočí do postele hned první den, neznamená, že mě nemiluje."

„Namlouvej si co chceš, uvidíme, jak to nakonec dopadne," usměju se zákeřně. V tom jeho ruka vystřelí k mému obličeji. Chytnu se za tvář a okamžitě mu ránu vrátím.

„Přestaňte!" vykřikne známý hlas a snaží se nás svýma drobnýma ručkama od sebe odtrhnout. Nasupeně od Wesleyho odskočím a promnu si bolavou ruku.

„O co tady jde?!" zeptá se nechápavě Madelaine.

„Jen jsme si tady s Jaredem něco vyjasňovali," ušklíbne se Wesley.

„A to jste se kvůli tomu museli rvát?!"

„To on vystartoval po mě," bráním se, ale neúspěšně. Madelaine se zatváří, jako že je jí úplně u prdele kdo to začal. Chytne Wese za ruku a zatáhne ho do koupelny. U dveří se ale zastaví.