Touha

45. KAPITOLA

JARED

Blondýna mě chytne za ruku a táhne mě do nějaký místnosti. Zabouchne za náma a natlačí mě na stěnu. Prudce mě políbí a pohladí mě po ztvrdlém rozkroku. Můj mozek je totálně vypnutej a já vůbec nemám tušení, co dělám, když jí podeberu prsa. Nemá je tak hezký ani velký jako Mads. Maddie je celá mnohem krásnější. Její hebká pleť a rozkošnej úsměv. Její nadšení, když pobíhá po našem bytě. A pak mi to najednou dojde. Tohle není moje Mads.

Odstrčím jí od sebe a ona zaskučí.

„Co je?!" vyjede na mě.

„Já-já, kde je Mads?"

„Ty vážně teď myslíš na jinou?!"

„Kde je Mads?" zopakuju a sesunu se na zem. „Potřebuju Mads," zašeptám a schovám si hlavu do dlaní. Pak už uslyším jen naštvaný prásknutí dveří.

Prudce otevřu oči, celej zpocenej. Rozhlídnu se kolem sebe a vydechnu s úlevou, když jí tu nezahlédnu. Úleva mi ale moc dlouho nevydrží, protože za pár sekund se vřítí do bytu moje zrzavá a momentálně naštvaná holka.

„Jak to bylo v tom baru?!"

„Cože?" nechápu.

„Co se stalo v tom baru, Jarede?!"

„Já-já, nepamatuju si to," zalžu.

„Nelži mi, kurva! Dneska za mnou přišla Emily Larsonová!"

Kdo?

„Nemám páru, kdo to je," řeknu popravdě.

„Krásná blondýna, Jarede! Řekla mi, že tě v tom baru utěšovala! Je to pravda? Cos s ní dělal? Spal jsi s ní?"

Pohlédnu jí do očí a ztěžka oddychuju. Nevím, co jí na tu změť otázek odpovědět.

„Tak spal nebo ne?!"

„Ne, nespal! Já... já už přesně nevím, jak to bylo. Pamatuju si na nějakou blondýnu, jela po mě, ale já neměl zájem," zablekotám.

„Věděla o tom tetování, Jarede!"

„Já nevím," zavrtí hlavou, ale pak mi dojde, že to nebyla otázka. „Vážně si to moc nepamatuju. Vím jen, že jsem s ní nespal. To bych ti neudělal, zlato." Přistoupím k ní, ale ona o krok ustoupí.

„Ale ona ví o tom tetování," zopakuje šeptem.

„Jela po mě a já..."

„Líbali jste se?" Nevím, co mám dělat. Nemůžu jí lhát.

„Jo, myslím, že líbali," vzdychnu zničeně. V tom jí vyhrknou z očí slzy.

„Lásko," dotknu se její ruky, ale ona ucukne.

„Tys jí líbal."

„Byl jsem ožralej, vůbec mi to nemyslelo..." Pořád se jen vymlouvám. Je pravda, že jsem byl ožralej, ale kdybych nebyl kretén, šel bych býval s Maddie domů rovnou. Netáhl bych se do baru a neházel do sebe jednoho panáka za druhým. Hrozně bych to chtěl svést na všechny kolem, ale tohle byla moje chyba. Totálně jsem to posral.

„Tys jí líbal," zopakuje. Hlas se jí zlomí. „Jak jsi mohl?" zeptá se mě zoufale. „Jak jsi mi tohle mohl udělat? Už tolikrát jsem ti odpustila... Nastěhovala jsem se sem s tebou a spala s tebou a tobě to stejně nestačilo..." Její hlas je čím dál tím zoufalejší. Nejradši bych jí pevně objal, protože se celá třese, ale vím, že tím bych jí vystrašil. Ničí mě pohled na její uslzený oči.

„Prosím, lásko, to vyřešíme," přesvědčuju ji, ale ona jen vrtí hlavou.

„Musel jsi vědět, že tohle je jediná věc, kterou já prostě nepřekousnu..."

„Maddie, zlato, prosím, já to vysvětlím..."

„Musím jít pryč." Rozhlédne se kolem sebe a rozbrečí se ještě víc. Pokusím se jí chytit za ruku, ale vysmekne se a vyběhne ven ze dveří. Okamžitě se rozeběhnu za ní, ale dohonit ji nestihnu. Připomíná mi to den, kdy se dozvěděla o té sázce a taky přede mnou utekla. Tenkrát jsem jí ale na rozdíl ode dneška stihl chytit.

Vrátím se zpátky do bytu a vytočím její číslo. Bytem se rozezní písnička Sexy and I know it, kterou jsem jí tenkrát na tom výletě s Molly a Lukem nastavil jako vyzvánění ke svému kontaktu. Její telefon leží na pohovce. Zvednu ho a vykoukne na mě naše společná fotka, kde se křeníme jako dva idioti. Doopravdy je tady ale idiot jenom jeden. A to jsem já.