Touha

50. KAPITOLA

MADDIE

Sice jsem za svých 19 let ještě moc měst nenavštívila, ale Los Angeles je z nich rozhodně nejhezčí. Když pominu hromadu turistů, není nic, co by se mi tu nelíbilo. Celý týden jsem strávila v doprovodu zamilovaného gay párečku, který mi ten pobyt neskutečně zpříjemňoval. Prošli jsme takové ty nejznámější památky, jako Chodník slávy, Venice Beach, Santa Monica Beach, nebo nápis Hollywood, u kterého jsme si udělali bláznivou fotku. Kdybych bývala nepoznala Willa, vůbec bych si to tu tak neužila. Nakoupila jsem si hromadu novýho oblečení a utratila hromadu peněz. Kdyby nebylo rodičů, ani bych na týden tady neměla. Rodiče měli velkou pojistku, kterou jsme s holkama po jejich smrti dostali. Za ty peníze jsme si koupili dům na Floridě a ještě nám docela dost zůstalo. Ty peníze má u sebe Meg a hlavně ona rozhoduje o tom, na co se použijí a na co ne. Naštěstí můj týdenní výlet do LA plně podporovala.

Poslední den tady se probudím docela brzo. Po ranním běhu se v hotelu osprchuju a zajdu si na snídani. Pokoj musím vyklidit do dvanácti, takže mám ještě chvíli čas na dobalování. Nový oblečení jsem do kufru nacpala jen tak tak. Rozhlédnu se po pokoji, zkontroluju koupelny a skříň, jestli jsem něco nezapomněla, a pak už se jen svalím na velkou postel. Mám ještě půl hodiny, než budu muset odejít.

S Jaredem jsem mluvila jen jednou, pak už jsme si nevolali ani nepsali. Vlastně mi to docela vyhovovalo, protože i když mi chyběl, vyčistila jsem si hlavu a urovnala si co vlastně chci. A to přesně jsem potřebovala.

Pět minut před dvanáctou si upravím vlasy a už připravená opustím pokoj. Výtahem dojedu na recepci, kde se odhlásím a posadím na sedačku, protože letadlo mi jede až pozdě večer. Naštěstí se za pár minut objeví Will s Elliotem.

„Ahoj, zlatíčko," pozdraví mě Will a obejme mě. Elliot ho napodobí.

„V kolik ti to letí?" zeptá se Elliot.

„V osm."

„Tak to máš ještě minimálně šest hodin k dobru, že?" ujistí se Will.

„Asi počkám tady."

„Nesmysl. Dáš si kufr k nám do auta a zajdem na oběd, co? Pak se někde courneme a až přijde čas, hodíme tě na letiště."

„Nechci vás už otravovat..."

„Nás vůbec neotravuješ," zavrtí hlavou Elliot.

„Tak děkuju," pousměju se. Will mi vezme kufr a hodí ho do kufru. Posadím se na zadní sedačku a dívám se z okýnka, když opouštíme prostory místa, kde jsem strávila krásných sedm dní.

„Bude mi to tu chybět."

„Až zas někdy přijedeš, rozhodně nám dej vědět. Nemusela by sis platit drahej hotel a mohla bys spát u nás. Taky bys mohla přijet s tím tvým Jaredem, abychom poznali toho, kdo si získal tvé srdce," usměje se Elliot.

„Tahle vaše svoboda a bezstarostnost mi bude chybět."

„Ty nám budeš taky chybět, zlatíčko," vzdychne Will.

„Měli byste někdy přijet na Floridu, abych vám mohla oplatit to, co jste pro mě udělali tady. Jsem vám vděčná, že jste tenhle týden trávili se mnou."

„Bylo nám ctí."

V šest dorazíme s klukama na letiště. Smutně vyjdu z auta a vyndám si kufr.

„Doufám, že se ještě někdy uvidíme," usměju se.

„To rozhodně," přikývne Elliot a vtiskne mi pusu na tvář. Pak mě obejme a přidá se k nám i Will.

„Pozdravuj od nás svýho milovanýho, Červenovlásko," přikáže mi Will a obejme mě ještě pevněji.

„Tak se tu mějte," vzdychnu.

„Ty taky." Naposledy se na ně usměju a pak už zamířím dovnitř. Nechám si odbavit kufry, projdu kontrolou a trpělivě vyčkávám, než mě pustí do letadla. Když se do něj pak konečně dostanu, posadím se k okýnku a podívám se ven. Už se stmívá, takže až přistanu, bude tma jako v pytli. Doufám, že mě Meg vyzvedne jak slíbila, protože volat si taxi tak pozdě se mi zrovna moc nechce.

Pár minut po osmé nám letuška řekne všechno o bezpečnosti a jak se chovat, kdyby se něco dělo, a pak už cítím, jak letadlo pomalu vzlétává. Dám si telefon do letového režimu a zapnu si písničky. A pak už jen celou cestu zírám z okýnka a pozoruju světýlka domů, která takhle vypadají jen jako malé tečky. Jako když jste na zemi a díváte se na hvězdy. Jen takhle je to vlastně obráceně. Je to jako by hvězdy byly pod námi. Jako by zářily jenom pro mě.