Touha

31. KAPITOLA

MADDIE

Když dorazím ze školy domů, hned se vrhnu na dopis od Jareda. Celý den jsem o něm přemýšlela. Co by v něm mohlo být? Utvrdí mě to v tom, že chci jeho? Zamotá mi hlavu ještě víc než doteď? Bude se mi líbit? Rozbrečí mě jako Wesův?

A teď si na ty otázky konečně můžu odpovědět.

Posadím se k oknu, nasadím si sluchátka a vytáhnu z obálky bílý papír. Je to psané ručně. Wesův byl psaný na počítači. Líbí se mi, že si na tom dal Jared tak záležet.

Teď by se asi hodilo nějaký oslovení nebo tak něco, ale vlastně nevím, které by bylo správné. Drahá Madelaine je moc strohé, Milá Maddie je neosobní, a další už mě ani nenapadají. Doufám, že se teda nebudeš zlobit, když tu žádný oslovení nebude.

Ani prakticky nevím, kde začít. Nevím, jaká jsou ta správná slova, kterými bych si tě získal. Která by tě přesvědčila, že si máš vybrat mě.

Když jsem tě potkal poprvé, nebo vlastně podruhé, nenapadlo by mě, že pro mě budeš dneska takhle důležitá. Stačí jeden tvůj úsměv a všechno mi přijde najednou hezčí. Láska pro mě byl vždycky jen pojem. Slovo, které jsem slýchal u ostatních nebo o němž jsem četl v knížkách. Láska pro mě byla jen slovo, dokud jsi mu ty nedala význam. Teď už vím, jaké to je milovat. Je to strašný a zároveň úžasný pocit. Vždycky ti budu vděčný za to, že jsi ho ve mně vyvolala, i kdyby sis třeba vybrala jeho. Už vím, že láska není o tom najít někoho s kým žít, ale najít někoho, bez koho žít nedokážeš.

Mohl bych ti tady hodiny psát důvody, proč si máš vybrat mě, ale pravdou je, že se musíš řídit podle toho, co ti říká srdce. Víš, co k tobě cítím, a víš, co k tobě cítí Wesley. Je jen na tobě, Madelaine, koho si vybereš. Je to tvoje volba, ne naše. Oba jsme udělali všechno, co jsi chtěla, ale teď už je to jenom na tobě. Poslechni srdce, Mads.

Je jedno, jak těžké to je, ale spřízněné duše vždycky skončí spolu. Pamatuj na to, až se budeš rozhodovat.

Miluju tě, Madelaine.

Navždycky.

Je to kratší než to Wesovo, ale to na významu jeho slov nic nemění. Ve všem, co napsal, má pravdu. Bála jsem se, že mě jeho dopis nepřesvědčí, ale ukázalo se, že jsem se bát nemusela. Oba mě znají dobře, oba vědí, co mám ráda. Obě ta rande jsem si užila, oba ty dárky pro mě znamenají hrozně moc. Stejně jako ty dopisy. Vím, co musím udělat, ale je to těžké. Vezmu do ruky fotku, kterou mi dal Wes, a srdce se mi sevře. Vypadáme tam tak šťastně. Taky jak by ne, byli jsme šťastní. Chodili jsme spolu jen chvíli, ale byli to jedny z nejlepších týdnů v mém životě. Dokázal ve mně probudit pocit jedinečnosti. Kdyby jsem nikdy nepoznala Jareda, byla bych teď s Wesem. Líbali bychom se a koukali na Přátele. Smáli bychom se a já bych byla úplně spokojená. Jenže stejně, za pár měsíců, by mi došlo, že není ten pravý. Takže ne, nelituju toho, že mi Jared tak zkomplikoval život. Nelituju, že jsem ho poznala. Nelituju, že jsem se do něj zamilovala.

Druhý den, po své obvyklé ranní rutině, zamířím do kuchyně za holkama. Chyběla mi tahle naše společná rána. Seděla tam ale jen Molly.

„Kde jsou všechny?" ptám se.

„Taky ti přeju dobrý ráno," ušklíbne se. „Ještě vyspávají."

„Cože? Tak pozdě?"

„Meg s Monicou mají volno a Maggie s Miou ještě můžou vyspávat."

„Aha. Co Luke?" nahodím konverzaci. Jakmile jen zmíním jeho jméno, celá se rozzáří. Stejně jako Meg včera, když jsem zmínila Joshe. Je hezký vidět je takhle šťastný.

„Skvělý! On je prostě... dokonalej," vydechne zasněně.

„Nikdy jsem tě takhle neviděla," poznamenám s úsměvem.

„Jako jak?"

„Zamilovanou... Vždycky jsi střídala kluky jako ponožky a teď? Je to fajn pohled."

„Já nejsem zamilovaná," zavrtí hlavou.

„Ale jo, jsi," zasměju se. Ona ale jen vrtí hlavou.

„Taky jsem tě takhle ještě neviděla?"

„Myslíš zamilovaně?"

„To nemyslím. Vypadáš... jinak. Neděje se něco?"

„Ne," zalžu.

„Máš culík, Maddie. Nikdy nenosíš culík."

„Nosím," namítnu. Nebo ne?

„Do školy ne. Buď máš drdol nebo rozpuštěný vlasy, nikdy culík."

„Odkdy se tak zajímáš o mý vlasy?" zasměju se.

„Nezajímám, jen si všímám. Tak a teď vyklop, co se děje."

Nakonec se rozhodnu, že jí to vyklopím. Absolutně všechno o mé situace.

„No ty vole! Věděla jsem, že skončíš s Jaredem, ale ne, že to bude až tak zajímavý."

„Není to zajímavý..."

„Ale je. Chápeš, že vám sehnal lístky na Eda, kterým si totálně posedlá, v den jeho koncertu? To je neskutečný! A ten dopis..." Už teď lituju, že jsem jí ho dala přečíst.

„Wes mě vzal taky na skvělý rande," zastanu se ho.

„Vzal tě na večeři, to není nic originálního. A ten dárek už vůbec ne," ušklíbne se.

„Nenavážej se do něj, jasný? To rande bylo skvělý a ten dárek taky. Moc pro mě znamená."

„No, stejně jsem ráda, že sis nakonec vybrala Jareda." Nervózně se usměju a vypiju si kafe. Vezmu si sebou müsli tyčinku a společně s Molly se vydáme do školy. Molly mi polovinu cesty vykládá o tom, jak je Jared pro mě dokonalej a druhou polovinu básní o sexu s Lukem. Vážně zábava. Po tomhle jejím monologu bych mohla o Lukově penisu napsat třídílnej román. Konečně dorazíme ke škole a vejdeme do budovy. Každá zamíříme na svou hodinu. Ze skříňky si vezmu učebnice a vkročím do třídy, kde mám mít první hodinu. Posadím se na své obvyklé místo dozadu a čekám na příchod Liv. Ta se vřítí do třídy pár minut po mě.

„Tak kdo?" zeptá se mě okamžitě.

„Cože?" nechápu.

„No koho sis vybrala," naléhá.

„Nevadilo by ti, kdybych ti to řekla až pak? Chci to nejdřív říct tomu dotyčnýmu."

„Ty jsi hroznááááá!" zasměje se. „Fajn, ale hned pak mi dej vědět. Potřebuju to vědět, jinak neusnu."

Po vyučování má Jared trénink hodinový trénink. Zajdu si s Liv do kavárny a díky bohu se bavíme o jejím vztahu s Chrisem, který se skvěle vyvíjí, a ne o Jaredovi a Wesovi. Vím, že má Jared trénink dvě hodiny, takže pak se rozloučím s Liv a zamířím za ním, abych mu řekla, že jsem si vybrala jeho. Vejdu dovnitř a s úsměvem na tváři jdu směrem k šatnám. Dveře jsou pootevřené a už už chci zaťukat na dveře, když mě vyruší jeho hlas.

„Gratulace, kámo! Slyšel jsem, že jsi ji dostal!" Poznám Lukův hlas.

„Ještě si mě nevybrala," namítne Jared.

„Asi bych ti měl dát těch 500 babek, ne? Vyhrál jsi sázku!"

„Přece jsem to zrušil." Srdce mi buší jako o závod.

On se o mě vsadil? Ne, to by přece neudělal...

„To se nepočítá, myslel sis, že ti nedá, když je s Wesleym."

„To nebylo proto," zavrtí hlavou Jared.

„To není důležitý, jsem na tebe pyšnej kámo! Popravdě jsem myslel, že nemáš šanci, ale to, co se o tobě povídá, je fakt pravda! Fakt dostaneš i tu nejnedostupnější holku na škole."

Vydám ze sebe přidušený vzlyk. Rychle se chytnu za pusu, ale bohužel. Slyšeli mě. Oba dva se otočí mým směrem.