Touha

32. KAPITOLA

JARED

Ne. Nestojí tady. To ne. Kurva!

Ona tam ale stojí. Slzy jí stékají po tvářích a celá se třese. Zrychleně dýchám, nevím co říct. Po pár sekundách udělám krok k ní, což jí probere a otočí se ke mně zády. Rozeběhne se pryč.

„Madelaine!" křičím za ní. Ona se ale nezastaví. Rozeběhnu se za ní a uprostřed parkoviště jí dohoním. Chytnu jí za ramena a přinutím jí podívat se na mě.

„Nech mě!" vykřikne a snaží se vyprostit.

„Mads..."

„Jak jsi mi to mohl udělat?! Jak jsi... já... já myslela... Bože, já jsem tak pitomá!"

„Poslouchej mě, to není, jak to vypadá."

„A jak by to asi bylo?! Normálně ses o mě vsadil!"

„To bylo ještě předtím..."

„Před čím asi tak?! Tys to všechno dělal jen kvůli sázce! Bože, je mi z toho úplně zle."

„Zrušil jsem to hned po tom, co jsem se dozvěděl o tom před třemi lety, přísahám!"

„Ale to na tom nic nemění! Jak jsi vůbec mohl něco takovýho uzavřít?"

„Nevěděl jsem, že se do tebe zamiluju..."

„Kecy! Přestaň už s tím lhaním! Bože můj, já jsem tak blbá! A já ti sem přišla říct, že jsem si vybrala tebe!"

„Co?" Oči mi zajiskří, ale její zničený výraz mě srazí zpátky na kolena.

„Jsi fakt pošahanej, Jarede. Vůbec ses nezměnil. Jsi furt ten stejnej hajzl jako před třemi lety..." Přitáhnu si ji k sobě a prudce ji políbím. Držím ji pevně, ale ona se znechuceně vyprostí. Vymrští pravou ruku přímo proti mé tváři a silně mě praští do tváře. Vyprostí druhou ruku ze sevření a rozeběhne se k autu. Nasedne do auta a vyjede pryč. Klesnu na kolena a vjedu si rukama do vlasů. Dívám se, jak mi její auto mizí z dohledu.

Ona si chtěla vybrat mě... Chtěla si vybrat mě místo Wese... Mohl jsem být s ní... Mohl jsem bejt šťastnej... Ale to bych prostě nebyl já, abych to neposral...

V tom se dveře od stadionu otevřou a já se otočím. Stojí tam Luke v týmový mikině. Dojde ke mně a vzdychne.

„Promiň, kámo, netušil jsem..."

„Ona si chtěla vybrat mě," hlesnu.

„Fakt?"

„Nenávidí mě."

„To není pravda..." Snaží se mě uklidnit, ale to se mu nepovede. To by dokázala jen ona.

„Vsadil jsem se o ní, Luku! Copak to nechápeš?! Už podruhý jsem jí ublížil! Tohle už mi neodpustí..."

„Je mi to líto, chlape..." Zvednu se ze země a beze slova zamířím k autu. Nastartuju a šlápnu na plyn. Musím s ní mluvit. Musím jí to vysvětlit.

Za pár minut už stojím před jejím domem. Rychle doběhnu ke dveřím a zazvoním. Otevře je Molly.

„Nechce s tebou mluvit," řekne jen. S kamenným a nenávistným výrazem.

„Musím s ní mluvit," namítnu a odstrčím ji. Rozeběhnu se nahoru a snažím se najít její pokoj. Je jich tam tolik, že nevím, který je ten správný. Na konci chodby ale najdu dveře s plakátem Eda. Prudce je otevřu a pohlédnu na Madelaine, která leží schoulená na posteli v obří mikině a teplákách. Rychle se zvedne z postele a podívá se na mě mokrýma očima.

„Lásko, já," začnu, ale ona mě přeruší.

„Vypadni."

„Prosím, nech si to vysvětlit."

„Já to nechci slyšet, Jarede. Věřila jsem ti. Věřila jsem, že jsi se změnil. Ty jsi ale pořád stejnej. I kdyby byla pravda, že jsi to zrušil, nic to nemění na tom, že jsi tu sázku vůbec uzavřel. Ten Jared, kterýho jsem poznala, by to neudělal. Zmýlila jsem se v tobě."

„Prosím..."

„Nech mě být," žadoní.

„Musíme si o tom promluvit..."

„My dva," prstem ukáže na sebe a na mě, „už o ničem mluvit nemusíme. Skončili jsme. Cokoli, co mezi náma bylo. Už tě nechci vidět." Vleze si zpátky do postele a lehne si ke mně zády. Nechci odejít, ale musím jí dát čas to vstřebat.

„Promiň," zašeptám a odejdu. V kuchyni minu její sestry, které mě probodávají pohledem. Zoufale vzdychnu a zabouchnu za sebou.

Tohle jsi posral, Jarede. Totálně.