Touha

37. KAPITOLA

MADDIE

Odpoledne zamíříme s Jaredem do nedalekého tetovacího salónu. Divila jsem se, že mi na to tak rychle kývnul, ale byla jsem za to ráda. No, víc se mi líbila ta část potom, ale jsem ráda, že si nechá něco vytetovat. Líbí se mi tetování u kluků. Jen mě štve, že nevím, co si nechá udělat.

Celý potetovaný mladík zhruba v našem věku nás hned pozve dovnitř. Jared se posadí do křesílka naproti němu. Něco mu pošeptá, ukáže něco na mobilu a tatér hned s úsměvem přikývne. Jared si svlékne tričko a položí se na břicho na lehátko. Celou půl hodinu, co mu tetování dělá, se snažím nakouknout, ale Jared mě vždycky se smíchem okřikne. Tatér mu to pak přilepí nějakou náplastí a Jared vstane. Natáhne si tričko a usměje se na mě. Podá tatérovi peníze, chytí mě za ruku a vyvede ven.

„Tak co sis nechal udělat?" vyzvídám. Jared se zasměje a zavrtí hlavou.

„Nezeptáš se třeba jestli to nebolelo?"

„Ne."

„Ty jsi hrozně netrpělivá," směje se.

„Jarede, řekni mi to!"

„Ukážu ti to doma, jo?" pousměje se a zastrčí mi pramen vlasů za ucho.

„Fajn," ušklíbnu se.

Jakmile dorazíme domů, už se sápu po jeho tričku.

„Jdeš na to rychle," zazubí se a chytne mě za ruce.

„Chci to vidět!" naléhám.

„Můžu si jít umejt ruce?"

„Ne!" On se rozesměje a po dobu mytí rukou s tím nepřestane. V obýváku si sundá tričko a otočí se ke mně zády. Je to nějaký nápis a malý obrázek pod tím vzadu na levé lopatce.. Dojdu k němu blíž a zatajím dech. Je tam napsáno Soulmates always end up together a pod tím stejná růže jako mám já.

„Spřízněné duše vždycky skončí spolu." To samé mi napsal i do toho dopisu.

„Líbí?" usměje se a otočí se ke mně čelem. Přikývnu a otočím ho k sobě zase zády, abych si to mohla pořádně prohlédnout. Je to psané nějakým uměleckým písmem, velikost zhruba stejná jako nehet na palci a ta růže je po celé délce toho citátu a její květ je u slova together, zbytek je stonek. Je to černobílé a... dokonalé.

„Proč sis to nechal vytetovat?" zeptám se po chvíli. Otočí se zpátky čelem ke mně a zářivě se usměje.

„Protože to tak cítím."

„Nemusel jsi to dělat..."

„Ale já chtěl. Je hezký mít něco trvalýho."

„Miluju tě, víš to, viď?" usměju se a pohladím ho po tváři.

„A já miluju tebe, Madelaine Greyová."

Je zvláštní, že tenhle příběh píšu tak krátkou dobu a na počet stránek ve Wordu (formát A4) už je na stovce, což je pro mě úplně neuvěřitelný! Už mám i vymyšlené, jak se bude příběh vyvíjet + všechno potom. Miluju, když se do postele dostanu až ve tři ráno, protože tři čtvrtě noci strávím psaním. Miluju všechno okolo psaní a jsem šťastná, že jsem se odhodlala příběh vydávat i tady. Jako obvykle budu ráda za veškerou vaší podporu, hlasy nebo komenty. Děkuju! :)