Touha

5. KAPITOLA

MADDIE

V pět jsem se začala chystat na rande s Wesem. Umyla jsem si vlasy, oholila nohy a lehce se nalíčila. Na líčení obecně moc nejsem, jen se mi líbí výrazné rtěnky. Vlasy jsem si vyfoukala, natočila a nechala volně padat na ramena. Převlékla jsem se do krátkého žlutého topu, černých džínových kraťasů a přes sebe jsem si přehodila džínovou bundičku. Obula jsem si tenisky a posadila jsem se na postel. Vzala jsem si do ruky mobil a projela sociální sítě.

Přesně v šest se domem rozezní zvonek.

„To je pro mě!" zakřičím a seběhnu schody do přízemí. Ségry kromě Meg všechny sedí u stolu v kuchyni.

„Jak vypadám?" zeptám se jich nervózně.

„Úžasně," řeknou všechny najednou a já se jen usměju. Otevřu dveře a naskytne se mi pohled na Wese v černých džínech a bílém tričku.

„Vypadáš krásně," usměje se.

„Ty taky."

„To je pro tebe," řekne a zpoza zad vytáhne rudou růži.

„Díky, je krásná," pousměju se a přivoním si k ní. Než zavřu dveře, všimnu si, jak na mě ségry ukazují palce nahoru. Protočím očima a zavřu.

„Tak na co jdeme vlastně?" zeptám se.

„No, buď můžeme jít na nějakou romantickou komedii nebo na horor, vyber ty."

„Já bych radši na horor, na romantický filmy moc nejsem."

„Tak to jsem rád," zasměje se.

Wes zaplatí lístky a my vejdeme dovnitř.

„Zajdu koupit popcorn a kolu," usměje se.

„Jdu s tebou."

„Dobře," přikývne. U baru objedná velký popcorn a dvě velké koly.

„Zaplatíme to napůl, jo?" navrhnu a začnu si vytahovat peněženku.

„Ani náhodou," zavrtí hlavou a slečně u baru podá peníze.

„Wesi! Nemůžeš to všechno zaplatit sám."

„Jsem gentleman a jsme na rande. Nechápu, že tě vůbec napadlo, že bys platila taky," zavrtí hlavou se smíchem.

„Tak díky," usměju se. Odebereme se do sálu a posadíme se do poslední řady. Na plátně zatím běží jen reklamy.

„Za jak dlouho to má začínat?" zeptám se.

„No," podívá se na vstupenky, „mělo to začít už před deseti minutama."

„To je zvláštní, ještě nikdo tu není."

„Třeba budeme mít kino sami pro sebe," usměje se a položí ruku na tu mou. Propletu s ním prsty a snažím se nečervenat.

Po filmu, na kterém jsme nakonec vážně byli sami, vyjdeme ven na ulici.

„Chceš ještě někam zajít?" zeptá se mě Wes s úsměvem na tváři.

„Vlastně už jsem docela unavená, už bych šla domů."

„Tak já tě doprovodím."

„Díky," pousměju se. Wes mě znovu chytne za ruku a potichu kráčíme domů.

„Zítra mám zápas, nechtěla bys přijít?" zeptá se mě.

„Jasně," přikývnu.

„Hrajeme v osm, tak bych tě vyzvedl zase v šest? Kámošova holka tam taky přijde, tak bych vás mohl seznámit. Je vážně prima," usměje se.