Touha

59. KAPITOLA

MADDIE

„Kdo že tě pozval?" vytřeštím oči na Liv.

„No Jake."

„A tys souhlasila?"

„No jo," přikývne.

„Přijde ti to jako dobrej nápad? Víš, že ten kluk je děvkař. Mám ho ráda, je dobrej kámoš, ale i tak. Nechci, aby ti zlomil srdce."

„Maddie, jdu s ním jen na ples. Neskáču mu přece do postele," zasměje se.

„Vím, že dřív jsi pro něj měla slabost."

„Ale to už mě přešlo, protože, jak už jsem ti říkala, zjistila jsem, jakej ve skutečnosti. Nemám o něj zájem, vážně."

„No dobře," vzdychnu nakonec.

„Došlo ti vůbec, že už příští rok jdeme na vysokou?" změní téma. Poslední dobou jsem nad tématem Vysoká moc nepřemýšlela. Jednou jsme o tom s Jaredem mluvili a oba dva nás přijali na státní univerzitu tady na Floridě. Chvíli jsem sice přemýšlela nad Newyorskou univerzitou, ale Jared do New Yorku nechce a já nechci být bez něj. Nijak mi to nevadí, neboť na Floridě jsem jen pár měsíců a zamilovala jsem si to tu. Liv, Wes i Molly s Lukem taky nechtějí nikam pryč, takže jdeme vlastně všichni na stejnou školu, což je jako splněnej sen. Nikdy jsem neměla žádný sny ohledně vysoký, jediný co jsem chtěla bylo být s přáteli, což se mi splní.

„Vůbec mi to nedochází. Pro mě to vlastně ani nebude nijak zvlášť změna, jsem tu jen chvíli, ale na vejšku se těším. Jsem hrozně ráda, že jdeme všichni na tu stejnou. Bude to jako by se nic nezměnilo."

„Já osobně se nejvíc těším na vysokoškolský kluky," zazubí se.

„No jasně," protočím očima a zasměju se.

„Jsem fakt hrozně ráda, že jsem tě poznala, Maddie," pousměje se. „Jen díky tobě mám tolik skvělých přátel, kluci si mě začínají všímat a prostě celkově jsem teď konečně šťastná."

„Mám tě hrozně moc ráda, víš to?" oplatím jí úsměv a obejmu ji. Liv byla vlastně moje první opravdová kámoška tady na Floridě. No, vlastně celkově. Když jsem byla tlustá, kámošky jsem neměla. A když jsem přijela sem, seznámila jsem se s Lily, ale s tou už jsem teď ztratila kontakt. Naposledy jsem s ní mluvila ve škole před pár týdny. Byla fajn, ale nebrala jsem ji tak jako Liv. Neměla jsem potřebu jí všechno říct, nechtělo se mi s ní chodit nakupovat nebo koukat na špatný filmy v kině. Nikdy jsem nevěřila na takovýto kýčovitý perfektní přátelství, který vydrží až do smrti, ale řekla bych, že s Liv budem kámošky ještě hodně dlouho. Protože pravé kamarádství v životě není vůbec lehké najít.

Předposlední kapitola, dámy a pánové...