Touha

25. KAPITOLA

JARED

Madelainino řešení se mi docela zamlouvá. Vím, že ji znám líp než Wesley a tak vybírání dárku nebo rande nebude složitý. Jediný, čeho se bojím, je ten dopis. V psaní nejsem dobrej a bojím se, že Wes bude mít v tomhle navrch. Bojím se, že si možná vybere jeho. Má pravdu, že nejsem spolehlivej a doteď jsem nebyl ani věrnej, ale od tý doby, co nastoupila k nám na školu, jsem na žádnou jinou holku ani nepomyslel. Myslím pořád jen na ni. Miluju jí, jen jí to musím nějak dokázat.

Den po našem rozhovoru se probudím hodně brzo. Dokonce dřív, než ona vůbec chodí běhat. Rychle si dám sprchu a převléknu se do tepláků a trička. Dvě minuty po páté se ospale vyplíží z Wesova pokoje jen v jeho tričku. Ani si mě nevšimne a automaticky zamíří do koupelny. Po pár minutách – už v lepší náladě – vyleze ven.

„Jarede?"

„Napadlo mě, že bych šel s tebou," usměju se.

„Proč?" nechápe.

„Nevím, mám chuť si jít zaběhat."

„Fajn, tak mi dej minutku." Za pět minut se vrátí v legínách a sportovní podprsence.

„Jdem?"

„Jasně," přikývnu s úsměvem a společně zamíříme do parku. Je poznat, že má mnohem lepší fyzičku než já, protože po dvou kilometrech, které jsme už uběhli, je zadýchaná jen minimálně. Já taky občas chodím do posilky, abych si udržoval formu, ale moc neběhám.

„Nedáme si pauzu?" zaprosím udýchaně.

„Už nemůžeš?" zasměje se.

„Já na rozdíl od tebe nechodím už rok každý ráno běhat."

„Ale máš skvělou postavu..."

„Jen posiluju a jím zdravě celkem, běhání nesnáším."

„Tak proč jsi vstával tak brzo a šel se mnou?"

„Neměl jsem to v plánu. Prostě jsem vstal a napadlo mě, že by bylo fajn strávit spolu trochu času. A taky jsem tě chtěl pozvat na to rande," přiznám nervózně.

„Jo?" usměje se.

„Chtěl bych si tě ukrást na celej dnešek, když budeš pro."

„Na celej den?" diví se.

„Jestli ti to nevadí..."

„Nevadí, jen jsi mě překvapil."

„Co tě na tom tak překvapuje?" zasměju se.

„Upřímně jsem myslela, že mě prostě jen pozveš do kina nebo tak, ne že se mnou budeš chtít bejt celej den."

„To si vážně myslíš, že bych naše rande odbyl nějakým blbým kinem?"

„No jo," pokrčí rameny.

„Tak to fakt ne. Budem dělat spoustu zajímavých věcí," usměju se.

„Tak to už se nemůžu dočkat," úsměv mi oplatí a chytne mě za ruku, aby mě zvedla z lavičky. „A teď už pojď, nechci nastydnout."

Když dorazíme do bytu, Madelaine skočí do sprchy.

„Tohle bylo tvoje rande?" zeptá se mě Wes.

„Cože?"

„Jestli tohle bereš za to rande," zopakuje.

„To rozhodně ne. Jo a na dnešek si s ní rande neplánuj, už jsem si ji zamluvil."

„Jako na celej den?" vykulí oči.

„Možná už si po dnešku ani žádný rande ani dárek nebudeš muset vymýšlet, protože mám vymyšlenej takovej program, že se rozhodne pro mě už dneska," usměju se šibalsky a vidím, jak okamžitě zatne pěsti. Na nic víc se ale nezmůže, protože Madelaine už vyleze z koupelny. Jako obvykle jen v ručníku. Ani se na nás nepodívá a rovnou zamíří k Wesovi do pokoje. Po chvíli se vrátí oblečená v tílku a kraťasech a s úsměvem na tváři.

„Můžem?"