Touha

43. KAPITOLA

JARED

Probudí mě děsná bolest hlavy. Přinutím se otevřít oči a rozhlídnout se kolem.

Kde to kurva jsem?

Ležím na zemi, se kalhotama až u kotníků a poblitým trikem. Všude kolem mě jsou nějaký košťata a mopy. Chytnu se za hlavu a vstanu. Vylezu ven a zjistím, že jsem pořád v tom baru. Vůbec nechápu, jak jsem se do tý místnosti dostal. Pamatuju si, jak jsem do sebe házel jednoho panáka za druhým, ale vůbec nevím, co se dělo potom. Vyndám si z kapsy mobil a najdu tam čtyři nepřijatý hovory od Maddie. A taky tři zprávy.

Maddie: V kolik přijdeš?

Maddie: Mrzí mě, že jste prohráli, ale dal jsi gól, buď na sebe pyšnej.

Další zprávu poslala ve čtyři ráno.

Maddie: Už začínám mít strach. Co se děje?

To bych taky rád věděl.

Vyjdu ven z toho pajzlu a zamířím rovnou domů. Vpadnu dovnitř. „Maddie!" zařvu, ale nic se neozve. Taky jak by mohlo, už je devět. Určitě je ve škole. Vezmu si z koupelny aspirin, zapiju ho sklenicí vody a převlíknu se do lidskýho a čistýho oblečení. Snažím si vzpomenout na cokoli z té noci, ale pořád mám úplný černo. Netroufnu si sednout za volant, tak se vydám do školy pěšky. Vejdu do budovy přímo se zvoněním ohlašující konec druhé hodiny. Ze tříd začnou vycházet studenti a já se marně snažím najít mezi nimi Maddiiny zrzavý vlasy. Myslím ale, že teď máme mít matiku, takže ji potkám tam. Vyběhnu schody nahoru, čehož posléze lituju, protože mě hlava rozbolí ještě víc. Vběhnu do třídy a uleví se mi, když ji uvidím v poslední lavici, jak se baví s Liv. Dojdu k ní a dřepnu si do lavice před ní.

„Jarede!" vyjekne, když mě uvidí. „Kdes byl celou noc?"

„Byl jsem v tom baru a spal jsem v kumbálu. Vůbec nic si nepamatuju."

„Ty si nepamatuješ celou noc?"

Paráda, nevěří mi.

„Fakt ne," zavrtím hlavou. „Vím, že jsem měl dost panáků, ale zbytek noci si nepamatuju."

Nevěřícně si mě prohlédne a nakonec vzdychne. „Promluvíme si později, jo?" Přikývnu a otočím se čelem ke katedře. Položím si hlavu na lavici a v momentě usnu.

Hodím do sebe panáka whisky nebo čeho a cítím, že asi budu brzo blejt. Promnu si oči, abych se trochu vzpamatoval, ale vůbec to nepomůže.

„Čau," pozdraví mě vysoká blondýna a přisedne si vedle mě. Ušklíbnu se, snažím se zaostřit, abych se na ni mohl podívat pořádně, ale nejde to. Už mi nejde vůbec nic.

„Vstávej, kreténe!" drcne do mě někdo. Otevřu oči a podívám se na vytočeného Luka.

„Nechrápej a mluv se mnou!"

„Sorry, jsem utahanej."

„To vidím. Cos dělal včera?" Podívám se na profesora matiky, kterej si očividně vůbec nevšiml, že spím. Čmárá si něco na tabuli a něco říká, ale mě to nějak nejde do hlavu. Vůbec se nemůžu soustředit.

„Nemám páru," odpovím popravdě.

„To vím, mluvil jsem s Maddie."

„Kdys včera odešel?"

„Celkem brzo, volala mi Molly, že se jí po mě stýská, víš co, tak jsem jel za ní."

„Co jsem dělal v tu dobu, kdys odjel?" vyzvídám.

„Naposledy jsem tě viděl na baru s nějakou blondýnou."

Blondýnou? Cože?

„S jakou?"

„To nevím," pokrčí rameny. Vyřízeně sebou plácnu zpátky na lavici a zavřu oči. Tentokrát už se mi nic nezdá. Počkat. Byl tamto vůbec sen? Ale jo, jasně, musel bejt. Nebo ne? Kurva, já už vůbec nic nevím.

Po škole mě hodí Maddie k nám domů. Unaveně sebou plácnu na pohovku.

„Řekneš mi, co se dělo večer?"

„Už jsem ti řekl, že si nic nepamatuju."

„Já myslela, žes to jen nechtěl řešit před Liv."

„Liv je kámoška, nelhal bych jí. A tobě už vůbec ne." Dám si ruku pod hlavu a dneska už potřetí zavřu oči.

„Dneska jsi byl dobrej," usměje se ta blondýna. Podívám se jejím směrem.

„Stál jsem za hovno."

„Dal jsi góla, byls dobrej," zopakuje.

„Proč se mnou mluvíš?"

„Protože chci?"

„Aha, jasně," ušklíbnu se a hodím do sebe dalšího panáka.

„Jsi strašně pěknej, víš to?" úsměv se jí rozšíří a pohladí mě po ruce. Pak mi rukou sáhne na stehno.

„Nemám zájem."

„Tvůj pták říká něco jinýho," zazubí se a pohladí mi rozkrok. Má pravdu. Malej Jared je v pozoru.

„Já mám holku."

„To já vím. A kde je, ta tvoje holka?"

„Doma."

„Chrápe s někým jiným?"

„Z-zmlkni," zablekotám.

„Víš, že mě chceš, Jarede. Podívej na mě, chce mě každej."

„Já, já ne," zavrtím hlavou.

„Proč si nechceš užít, hm? Ta tvoje holka tě teď nejspíš podvádí s nějakým jiným a ty si budeš hrát na podpantofláka?"

„Maddie taková není," namítnu, ale mozek si najednou začne představovat to nejhorší. Co když je teď u nás v posteli a rozdává si to s Wesem? Přece už s ním spala, co když to udělá zas? Ale ne, ne, prostě ne. Ona taková prostě není.

„Já vím, že mě chceš," zopakuje a strčí mi ruku do kalhot. Malej Jared sebou cukne, ale nic víc.

„Můžeme jít támhle," ukáže na kumbál kousek od východu.

„Nechci," stojím si za svým, ale jedna moje část, ta kterou jsem se snažil pohřbít, se teď dere na povrch v plný síle a říká mi, ať tu holku pořádně vošukám.

Probudím se úplně zpocenej. Rozhlídnu se kolem, ale Mads nikde nezahlídnu. Zvednu se a zamířím do ložnice. Usměju se, když ji uvidím, jak se tulí k obřímu polštáři a vlasy má rozhozený po polštáři. Lehnu si vedle ní a pohladím jí po tváři. Trochu sebou cukne, ale oči neotevře. Přivinu se k ní a pokouším se neusnout, protože to, co se mi zdá, je mi až moc povědomý.

Tak co, myslíte, že se mu to jen zdá, nebo si jen vybavuje vzpomínky z předešlé noci? Alkohol dokáže s člověkem pořádně zamávat...